Myslíte si, že útok na redakci Charlie Hebdo negativně změní náladu ve společnosti v Evropě?
Tohle téma určitě zvednou někteří politici primárně z pravicovějšího okraje politického spektra, tedy všichni evropští radikálové. Je logické něco takového předpokládat a je důležité, aby se politické síly nalevo i napravo od politického středu, označil bych to termínem politický mainstream, vůči tomu zásadně politicky vymezily. Myslím, že zatím se to tak děje.
Michael Romancov
|
Hrozí něco takového i u nás?
Myslím si, že ne. Muslimská komunita v České republice je malá a nedomnívám se, že by něco takového mohlo od ní zevnitř přijít. Samozřejmě žijeme v Evropě, která je propojená, odstranily se hraniční kontroly, takže se nedá vyloučit, že by do Česka mohla přijet nějaká zahraniční skupina.
Potom je otázka, jaký terč by si tady vybrala a co by tím signalizovala. Svého času se hodně spekulovalo o možnosti takovéhoto útoku na Rádio Svobodná Evropa. To má novou budovu, o níž se všeobecně předpokládá, že patří mezi vůbec nejbezpečnější budovy tohoto typu v Evropě, a proto se nedomnívám, že by něco takového České republice bezprostředně hrozilo.
Politici by se tedy měli vymezit proti extremismu a odmítnout výpady vůči muslimům. Co se dá dělat dál?
Především jde o to, že jakýkoliv takový útok je kriminální čin, ale tady nestačí pouze dopadnout a následně potrestat viníky. Je zapotřebí pracovat s celou společností, aby byl minimalizován počet lidí, kteří takové chování budou považovat za něco následováníhodného, pozitivního, hrdinského. A to je práce pro politiky. Žádný soud svým rozsudkem nemůže suplovat práci politiků.
Příklad z našich dějin – atentát na Heydricha německá okupační moc označila za teroristický akt. Současné hodnocení, a v tom panuje absolutní shoda, je samozřejmě úplně jiné. Obdobným způsobem musejí pracovat politici, kteří se ocitají v komplikovanější roli, protože současný pachatel je velmi nezřetelný. To není žádný stát nebo pevné uskupení, na které je možné ukázat prstem. Je to nepočetná část frustrovaných islamistů, kteří působí v podobě buněk v celé řadě zemí světa a všude dělají problémy. Tím, že je nepřítel obtížně identifikovatelný, se obtížně říká, proti komu, proti čemu a jakým způsobem se vymezit. Ale od toho máme politiky, aby čelili těžkým výzvám.
Jakou roli by v tom měla hrát média? Měla by se zříct části svobody slova ve smyslu, že nebudou zobrazovat proroka Mohameda?
Svoboda slova a svoboda projevu jsou fundamentální hodnoty, na kterých stojí západní civilizace. A tito lidé zaútočili vůči našim hodnotám. Neútočí vůči státu, neútočí vůči ničemu pevnému, ale vůči něčemu, co není hmatatelné, ale je o to důležitější. Pokud si necháme sebrat naše hodnoty, tak v podstatě končí náš civilizační systém. Proto není možné takovémuto tlaku podlehnout. Musíme se snažit všechny Evropany bez ohledu na barvu pleti, pohlaví či náboženské vyznání neustále, trpělivě a permanentně vzdělávat v kontextu našeho hodnotového rámce.
Solidarita médií vůči zavražděným novinářům je zcela namístě. Nadále by se měla snažit dávat prostor hlasům, které budou hledat východiska z této situace. Média samozřejmě mohou přinášet obraz o tom, co se děje, včetně zaznamenání extrémních názorů, ale neměla by jim dáván prostor na úkor umírněného, o kompromisu uvažujícího hlasu. Zejména by z toho neměla být senzace.
Co se teď bude dít přímo ve Francii? Změní se postup vůči imigrantům?
Samozřejmě to vyvolá nejen v krátkodobém, ale i dlouhodobém horizontu intenzivní diskuzi o migraci, kde nejen Francie, ale celá Evropská unie si bude muset vyjasnit, co chce a co nechce. Zároveň si bude muset říct, na co nesmí rezignovat.
Migrace lidí není jen to, že někdo odněkud odchází a takříkajíc se „cpe k nám“. My patříme mezi globální aktéry a máme určitou odpovědnost vůči světu, ve kterém žijeme. Otázka nezní, jak ještě více zesílit restrikci, ale kdo jsme a co chceme. A až budeme mít odpověď na tuto otázku, pak můžeme řešit technické záležitosti. A mezi ty patří nejen nastavení kontrol a procedur, které budou migraci kontrolovat, ale i vytvoření kanálů, jejichž prostřednictvím bude možné tuto objektivně existující záležitost řešit racionálně.
Pohled do minulosti. Historie střetů Francouzů a muslimů:
