„Děti neplánuji. Ani teď, ani v budoucnosti. Nechci zažít bolest, která je spojena s porodem, navíc by to narušilo moji kariéru,“ řekla stanici BBC Čang Jun-hwa, 24letá komiksová kreslířka ze Soulu. „Nechci být jen součástí nějaké rodiny. Radši budu nezávislá, budu žít sama a splním si své sny,“ dodala.
S takovým názorem není zdaleka jediná. Jižní Korea se za půl století proměnila ze zaostalé země v jednu z nejdůležitějších světových ekonomik. Společnost ale zůstává výrazně patriarchální a ženy v práci čelí tvrdému tlaku, aby před mateřstvím daly přednost firmě. Zákony proti diskriminaci existují jen na papíře.
„Můj šéf mi řekl: ‚Až budeš matka, tak tvojí prioritou bude dítě a ne naše společnost. Jsi ještě schopná pracovat?‘,“ vzpomíná Čoj Moon-čong na chvíli, kdy v práci řekla, že je těhotná. Nadřízený ji pak podle jejích slov zavalil prací a často na ni křičel, takže se nakonec zhroutila. Když se po týdnu vrátila z nemocnice, dělal všechno pro to, aby odešla z práce.
Od plození dětí ženy odrazují i vysoké životní náklady a nedostatek dostupných bytů pro mladé rodiny. Společenský fenomén už má svůj název: generace Sampo. Jsou to lidé, kteří odmítají nejen děti, ale i svatbu a vztahy vůbec. „Nejsem člověk, který by se někomu chtěl starat o zázemí. Mám dost práce se svým vlastním životem,“ říká Čang Jun-hwa.
O deset milionů lidí méně
To vše se promítá i do demografických statistik. Studie vypracovaná pro list Čosun Ilbo uvádí, že plodnost v Jižní Koreji letos spadne na rekordní minimum. Na jednu ženu v reproduktivním věku připadne 0,96 dítěte. Pro zachování stejné úrovně populace přirozenou výměnou je potřeba tento ukazatel udržet na hodnotě 2,1. V České republice míra plodnosti loni dosáhla čísla 1,67.
V Jižní Koreji už 13 hodin denně pracovat nechtějí. Vláda zkrátila pracovní týden |
Je to poprvé, co toto číslo v Jižní Koreji spadne pod jedno dítě na ženu. Tak nízká porodnost je obvyklá jen v době války, po které navíc obvykle nastává baby boom. „Pro Korejce to nepochybně bude psychologický šok. Nejspíš to ovlivní představu, co je to ideální počet dětí a může to vést k dalšímu propadu,“ říká ekonom a jeden z autorů studie Lee Chul-hee.
Demografové počítají s tím, že padesátimilionová země během příštích padesáti let přijde o téměř deset milionů obyvatel. To se nepochybně projeví rostoucím tlakem v penzijním systému, ale i prázdnými školami a nedostatkem branců. V Jižní Koreji, která čelí neustálé hrozbě ze strany totalitní KLDR, je vojenská služba pro muže povinná.
Vláda na podporu plodnosti za posledních dvanáct let utratila v přepočtu asi tři biliony korun. Každá žena dostane po otěhotnění od státu 500 000 wonů (asi 10 000 korun), chudé páry mají nárok na příspěvek na umělé oplodnění, stát štědře dotuje mateřské školky a jesle. Podle odborníků to ale nestačí.
„Blíží se to úrovni katastrofy. Nemůžeme se soustředit jen na péči o děti. Nejlepším řešením je zvýšit genderovou rovnost na pracovišti a doma. Ale to zabere hodně času,“ říká sociolog Lee Bong-joo z Národní univerzity v Soulu. Vlády by podle něj měla přijít s dotacemi na bydlení pro mladé rodiny a vymýtit diskriminaci pracujících matek.
Pro řadu starších Jihokorejců je fenomén Sambo často projevem sobectví mladé generace. „Měli by cítit povinnost k naší zemi. Nízká porodnost v naší zemi nám dělá velké starosti,“ postěžovaly si redaktorům BBC dvě penzistky v Soulu.
