Na Lesbos každý den připlouvá až tisíc uprchlíků. Úřady přestávají nápor stíhat a vláda v čele s Alexisem Tsiprasem volá po rázném zásahu Evropské unie, píše server The New York Times. Pomoc však nepřichází, a situaci tak musejí brát do svých rukou sami Řekové, kteří přitom mají kvůli vleklé finanční krizi svých starostí více než dost.
Uprchlíci na Kosu nežebrají o pomoc, místní se i tak bojí odlivu turistů |
S uprchlíky přichází každý den do kontaktu i Philippa Kempsonová, které běženci připlouvají bez přehánění přímo před dveře jejího bytu. Společně se svým britským manželem Ericem se místo odmítavého přístupu rozhodli pomáhat.
„Uprchlíci prostě potřebují pomoct, když sem doplují, jsou v šoku. První věc, kterou děláme, je, že jim sundáme mokré oblečení a převlečeme je do suchého. Matkám pak dáváme lahve s horkou vodou, aby mohly zahřát sebe i své malé děti,“ vysvětluje Eric.
Péče o migranty by však bez účasti většího počtu dobrovolníků byla k ničemu. Ruku k dílu pravidelně přikládá i starosta jedné ze zdejších vesniček Thanassis Andreotis. Na pláže chodí likvidovat čluny, na kterých migranti na Lesbos připlují. „Je to otázka obyčejného lidství,“ tvrdí bývalý policista. „Musíte se prostě zvednout a něco s tím dělat. Lidé, kteří si na tohle všechno stěžují, jen sedí doma a roznáší (o uprchlících) všechny ty šílené klepy,“ dodává.
Jídelna pro migranty
Po připlutí čeká uprchlíky dlouhý pochod do oficiálních táborů. V těch však v poslední době chybí základní potraviny i prostor na spaní. Dobrovolníci proto zřídili několik vlastních uprchlických center. Za jedním z nich stojí aktivistka Efi Latsudiová. Pojmenovala jej Vesnička pro všechny.
Rozkládá se v prostorách bývalého skautského kempu a vejde se sem 80 migrantů. „Nemůžeme přeci sledovat stovky lidí s dětmi, jak bloumají a spí na ulicích. Nemůžeme je tam nechat umřít pod náporem slunce. To není možné,“ myslí si Latsudiová.
Na opačné straně ostrova Řekyně s australskými kořeny Melinda McRostieová pomáhá jinak. Za svou restaurací zřídila malou jídelnu a ubytovnu pro 150 migrantů. Dává jim tři jídla denně. Na chod jí přispívají turisté i místní dobrodinci.
Práce je vyčerpávající, ale jinak to podle McRostieové nejde. „Je zjevné, že tohle jen tak neskončí. Jedinou možností je tedy snažit se s tím něco udělat,“ tvrdí.
