„Lidé si na tento způsob života už zvykli. Náš život není jen násilí, válka a smrt,“ svěřil se listu The New York Times pod podmínkou anonymity jeden muž ze syrského Rakká. Nyní vydělává slušné peníze, jako malíř pokojů dostává zakázky od Islámského státu, který ve městě potřebuje vybílit své kanceláře. Islamisté podle něj člověka nechají na pokoji, pokud se řídí jejich pravidly.
Islámský stát se od ostatních teroristických organizací jako je al-Káida liší. Jeho cílem není jen teror, chce vládnout a vytváří si proto vlastní instituce státní správy.
Ze severu Sýrie přicházejí zprávy, že islamisté opravují elektrické vedení, kopou kanalizaci a posílají hygienickou kontrolu na trhy a jatka. Mezi Irákem a Sýrií zřídili pravidelnou autobusovou linku a v Mosulu minulý měsíc dokonce otevřeli luxusní hotel, ve kterém svatebčanům nabízejí tři noci zdarma.
Na dobytých územích je však nejdříve potřeba vymýtit jakoukoliv opozici a islamisté proto pořádají ideologické čistky. Mezi jejich největší protivníky patří vojáci a policisté loajální bagdádskému režimu, menšiny a intelektuální elity. Komu se nepodaří utéct, toho většinou zabijí. Odpůrci islamistů, kteří své názory odvolají, dostanou od úřadů Islámského státu takzvanou „kartu pokání“, kterou musejí mít neustále u sebe.
„Má manželka řekla, že se nikdy k ničemu takovému nesníží,“ řekl reportérům agentury AP šejk Abdulláh Ibráhím z irácké vesnice Askí Mosul, kterou letos v lednu po sedmi měsících osvobodili kurdští bojovníci. Butajna Ibráhímová byla obhájkyně lidských práv a v minulosti zasedala v provinční radě Mosulu. Bylo tedy jasné, že je v nebezpečí.
Ibráhímovi se ji podařilo poslat pryč z vesnice, ona se však po nějaké době vrátila - chyběly jí její děti. Loni v říjnu si pro ni islamisté přišli. Obklíčili dům a vytáhli ji ven. Co se s ní stalo, Ibrahím dodnes neví. Nedlouho poté dostal od islamistického soudce certifikát o jejím úmrtí. Její hrob neexistuje.
Mnozí obyvatelé Askí Mosul si po osvobození oddychli a dokumenty vydané Islámským státem zničili. Ne tak Ibráhím, úmrtní list je jediným důkazem toho, co se s jeho ženou stalo. Stejně tak si „kartu pokání“ nechal jeden bývalý voják irácké armády. „Žijeme velmi blízko frontové linie. Jednoho dne se možná vrátí a budou mou kartu pokání požadovat,“ obává se.
Pekelné náměstí
Podobnou zkušenost jako Ibrahím má celá řada lidí žijících ma území takzvaného chalífátu. Jejich příbuzní prostě jednoho dne zmizeli a oni dostali jen úmrtní list s nejasnými údaji.
A to je ještě ta lepší varianta - v horším případě radikálové pozůstalým doručí video, na kterém jejich blízkým řežou hlavu. Obyvatelé Rakká přezdívají centru města „Pekelné náměstí“, protože zde radikálové popravují své oběti a jejich těla zde několik dní nechávají pro výstrahu.
Islámský stát se učí úřadovat, tiskne jízdní řády a umravňuje rybáře |
Islámský stát na svém území zavádí velmi přísná pravidla. Zakázal kouření, poslech hudby trestá deseti ranami, obchody musí mít během (povinných) modliteb zavřeno, trestáno je západní oblečení i účesy a ženy musí být celé zahalené v černé. Pokud by si se svým šatníkem nevěděly rady, islamisté vydali rady ohledně oblékání.
V irácké části chalífátu žijí především sunnitští Arabové, kteří často džihádistům důvěřují víc než šíitské vládě v Bagdádu a milicím kontrolovaným Teheránem. Islámský stát se je na svou stranu navíc snaží dostat zajištěním služeb, které v době války příliš nefungovaly.
„Lidé možná s ideologií této organizace nesouhlasí, nabídla jim ale určitou stabilitu. Trestá zloděje a nastavila právní systém. Normální lidé většinou nic víc nechtějí,“ tvrdí jordánský expert na islamismus Hasan abú Haníja. Washington opakuje, že do boje proti islámskému státu je potřeba více zapojit sunnitské kmeny. Irácký premiér Hajdar Abádí s tím souhlasí, zatím ale jeho sliby naplněny nebyly.
Řada sunnitů žijících na iráckém území chalífátu si pochvaluje, že se jim nyní žije lépe než pod vládou šíitů. „Nyní je zde více bezpečí a svobody, žádné zatýkání, žádné pronásledování, žádné betonové bariéry a kontrolní stanoviště, na kterých jsme cestou do města trávili hodiny. Co se stane, pokud šíitské milice vstoupí do Fallúdži? Vezmeme zbraně a budeme bojovat. Ne protože patříme k Islámskému státu, ale protože jinak by nás zabili,“ nechal se slyšet jeden z obyvatel Fallúdži (o praktikách šíitských milic jsme psali zde).
Tikající bomba
Mnozí obyvatelé už jsou na servisu Islámského státu závislí, tvrdí odborník na Blízký východ Ajmánn at-Tamímíz Interdisciplinárního centra Herzlija v Izraeli. Jedním z důsledků podle něj je, že vyhnat islamisty z jejich území bude stále složitější. „Budete ve městech, které ovládají, bombardovat školy?“ ptá se at-Tamímíz.
Islámský státŠIDŽVA: Brit si vymyslel bitvu v Iráku HIZBALLÁH: Krvácí v Sýrii a ztrácí podporu mezi Araby BALKÁN: Zabíjejte, kde to jde, vyzvali islamisté VELITEL: Sýrie bude vzkvétat, věří legenda HUMVEE: Nejlepší zbraň džihádistů ATENTÁTNÍCI: Žal se mezi džihádisty nenosí PALMÝRA: Svět se bojí o „Benátky pouště“ ZBRANĚ: Povstalci je kutí na kolenou VĚZENÍ: Vyráběli bomby, teď v cele vyhlíží smrt HROBKY: Islamisté je ničí, aby vymazali paměť lidí KONFLIKT: Chalífát rozkládají hádky a dezerce |
Vzdělávání a práce s dětmi je jednou z priorit Islámského státu. Radikálové dětem vymývají mozky a zveřejňují videa, na kterých děti pokládají bomby, provolávají slávu Islámskému státu a sledují záznamy poprav. „Největší hrozbou jsou nové školní osnovy, které jsou velmi extremistické. Pro budoucnost je to tikající bomba,“ uvedl pro The New York Times jeden kurdský bezpečnostní analytik.
Obavy o budoucí smýšlení dětí potvrzuje i rodič z Rakká. Sám džihádisty nenávidí, ale před svým osmiletým synem radši mlčí. Bojí se, že by jeho názory mohl zopakovat ve škole či na veřejnosti.
„Někdy slyším, jak Islámský stát brání,“ říká muž, který se podle svých slov ve městě považovaném za hlavní baštu radikálů v Sýrii naučil přežívat. Z auta si vyndal rádio, aby ho nenačapali při poslechu hudby a cigarety si kupuje potají od pašeráků.
Propagandě Islámského státu podléhají i někteří dospělí. „Kdyby se mě někdo dříve zeptal, co si přeji, řekl bych, že chci být bohatý, mít domy a auta. Ale nyní jsme byli na sezení s jejich náboženskými učiteli a moje myšlení se změnilo. Chci se oženit a vychovat děti v Rakká, aby se mohly učit pravému náboženství,“ svěřil se jeden z mísních. Sám prý už přemýšlí, že se k Islámskému státu přidá.
Nevidí světlejší budoucnost
Život pod Islámským státem se v jednotlivých městech liší. V Mosulu například islamisté brání lidem vycestovat. Pokud se jim to podaří a nevrátí se, jejich příbuzní jsou zatčeni. Naopak z Rakká lidé mohou jezdit do Turecka na nákupy či prací a beztrestně se vracet.
Pro obyvatele syrského Dajr az-Zauru je situace složitější. Islámský stát zde bojuje s místními kmeny, které jeho bojovníky stále přepadávají. Islamisté se mstí na místním obyvatelstvu a zabili už na tisíc místních. Veřejné popravy nejsou výjimkou.
Z města na východě Sýrie přicházejí informace o vysokých daních, které musí místní platit za sklizeň, telefon, vodu a elektřinu. Pro finančně vyždímané obyvatele tak představuje jednu z mála šancí na přežití vstup do řad Islámského státu upozorňuje aktivistická skupina DeirEzzor24.
Odborníci upozorňují, že čím dál větší míra, kterou Islámský stát ovládá každodenní životy svých poddaných, představuje velký problém. Řada Syřanů nevidí světlejší budoucnost ani ve vládě autoritářského prezidenta Bašára Asada, ani ve vítězství některé z povstaleckých skupin.
„Lidé Islámský stát nesnáší, ale nevidí nikoho, kdo by jim pomohl. Cítí, že na jejich straně nikdo není,“ vysvětlil reportérům agentury AP uprchlík z Rakká.
Jak si stojí Islámský stát v Sýrii a Iráku
