„Jak klesá porodnost, lidé si nevybírají pouze počet dětí, které budou mít, ale také pohlaví dětí,“ řekla CNN Púnam Muttredžaová, aktivista za ženská práva a poradkyně vlády, a dodala: „Všichni chtějí syna.“
Nevyrovnané poměry jednotlivých pohlaví souvisí s tím, co gynekolog z předměstí Dillí Punét Bedi označuje jako „masové vraždy bezprecedentního rozsahu“. Některá data ukazují, že v Indii existují oblasti, kde se rodí 800 dívek na tisíc chlapců. Bedi obviňuje své kolegy, že rodičům pomáhají prostřednictvím ultrazvuku určovat pohlaví dítěte a na potraty pak chodí ženy, které čekají dívky. Pokud tato praxe neskončí, Bedi se obává o budoucnost Indie.
„Pro uspořádání společnosti, které považujeme za normální, je nepředstavitelné, když dobrých dvacet až třicet procent žen chybí,“ uvedl.
Indové chtějí syny z několika důvodů. Někteří říkají, že mít dceru je drahé kvůli věnu. Další tvrdí, že když dcery vyrostou, starají se o tchýni a tchána a ne o své rodiče. Muttredžaová však tvrdí, že je to čistý mýtus. Ženy jsou podle ní spolehlivější jak ohledně péče o příbuzné, tak v nakládání s vydělanými penězi.
„Zatímco pracující ženy posílají peníze svým rodinám, muži je utrácí za alkohol, cigarety a mnohdy i za prostitutky,“ tvrdí aktivistka.
Syny si více vybírá střední třída, což naznačuje, že ekonomický růst tento problém nevyřeší. Severozápadní indické státy jsou konzervativní a poměrně bohaté, lidé si tam mohou dovolit jít na ultrazvuk a zvolit si potrat.
Kde se berou nevěsty?
Zdrojem nevěst se pro obchodníky s bílým masem staly východoindické státy jako Ásám, Džharchand, Západní Bengálsko a Uríša. Poměr mužů a žen je tam totiž dosud vybalancovaný. Podle oficiálních statistik bylo v roce 2012 jen v Ásámu každý den uneseno okolo deseti žen a pouze některým z nich se podařilo vrátit se do svých domovů. Překupníci kupují či unáší ženy, které žijí v chudobě, a prodávají je jako nevěsty.
Jednou z pohřešovaných dívek je Džajda. Rodiče šestnáctileté dívky o ní nic neslyšeli již dva roky a po dceři jim zbyla pouze vybledlá fotografie. Naposledy Džajdu viděli, jak mluví s neznámým mužem.
Jedinou naději mají nyní rodiče v lidskoprávním aktivistovi Šafíku Chánovi, který nezvěstné dívky vyhledává.
Čtrnáctiletou Halídu ze sousední vesnice v roce 2012 unesl muž na motorce. Vzal ji do domu, kde ji zamkl a dva dny znásilňoval. Když jí řekl, že ji prodá v Dillí, odhodlala se k útěku.
Zatímco se Halídě podařilo utéct od svého věznitele, nepodařilo se ji utéct od odsouzení ze strany jejích sousedů a příbuzných. Když obyvatelé vesnice slyšeli o znásilnění, děti si ji začaly dobírat a ze školy jí udělaly noční můru. Nikdo nechtěl zaměstnat jejího otce, námezdního dělníka, a tak se musel vydat daleko, aby si našel práci. Halídina matka svou dceru obviňuje také.
Šafík Chán říká, že je to krutá logika. „Znásilnění značí, že se pachatel zmocnil své oběti. A sociální stigma znásilnění staví oběti do zranitelnější situace.“
K prodaným manželkám se chovají jako ke psům
„Patriarchát je zakořeněn v naší společnosti. Dívky jsou nevítanými návštěvníky našich domovů a tak je s nimi zacházeno,“ říká Muttredžaová.
Prodané nevěsty totiž do svých nových domovů nepřichází jako ceněné manželky. Zakoupené nevěsty jsou označovány jako „paro“, což je zároveň hanlivý výraz pro cizince.
Nedobré postavení prodaných nevěst potvrzují Taslíma a její sestra Achlíma, které jsou původem z Kalkaty. Jejich rodina byla tak chudá, že se je rozhodla prodat obchodníkům s lidmi. Muži za ně zaplatili překupníkům dva tisíce dolarů (přibližně 42 tisíc korun). Sestry se provdaly za dva bratry v prašné vesnici v severovýchodním státě Haryana. Jejich současný život se točí kolem vaření, uklízení a práce na poli. Navíc jsou bity a zneužívány. „Dokonce i vesnické děti se k nám chovají jako k psům,“ řekly.
Manželku mají pouze bohatí, stěžuje si učitel
V indickém státě Uttarpradéš se rodí 858 dívek na 1 000 chlapců. I tam je tak pro muže těžké najít manželku. „Pouze bohatí a ti, kteří pracují pro vládu, seženou v současnosti nevěstu,“ říká šestatřicetiletý svobodný Narinder. „Ti, kdo nevydělávají dost, nemají šanci,“ dodává.
Narinder pracuje jako učitel. Má tři bratry a pouze jeden z nich je ženatý. Ve své vsi, kde pár svobodných dívek zůstává, nemůže najít nevěstu, a proto oslovil agenta, který by ji měl najít v jiném státě. Zůstat svobodným mužem není v indické konzervativní společnosti přijatelné.
Nová nevěsta by pomáhala jeho rodičům. „Měli by snazší život. Měli by někoho, kdo by vařil a staral se o ně.“ Manželka by měla uklízet, starat se o dům, vychovávat děti. A Narinder plánuje, že by se o ni dělil se svými dvěma svobodnými bratry, kteří žijí ve stejném domě.
