Personální složení nové Evropské komise, která se ujme moci 1. listopadu, žádné překvapení nepřineslo. Všichni kandidáti byli známí již několik týdnů předem a von der Leyenová na rozdíl od svého předchůdce Jeana Clauda Junckera žádného kandidáta nominovaného členskými státy neodmítla.
Informace, kterou všichni netrpělivě očekávali, bylo rozdělení portfolií mezi komisaře. Von der Leyenová nakonec překvapila zejména novou strukturou Komise a dost zásadním předefinováním jednotlivých portfolií.
Už Juncker vytvořil strukturu, ve které místopředsedové koordinují činnost jednotlivých komisařů. Von der Leyenová ji však znepřehlednila, když zrušila pravidlo, že činnost každého komisaře je koordinována jen jedním místopředsedou. Nově budou muset komisaři v jednotlivých oblastech své odpovědnosti spolupracovat s více místopředsedy, což může způsobovat do budoucna problémy s koordinací a odpovědností.
Von den Leyenová sice chytře vytvořila až osm místopředsednických míst, aby prestižní funkcí uspokojila co nejvíce zemí, ale zároveň z nich vydělila pouze tři výkonná, která budou mít zároveň v přímé podřízenosti generální ředitelství, tj. jakási ministerstva EU. Jenom tito tři místopředsedové tedy budou mít k přímé dispozici úřednický aparát pro naplňování svých zadání.
Dvě z těchto tří pozicí dala bývalým vedoucím kandidátům ve volbách do Evropského parlamentu, tzv. spitzenkandidátům evropských socialistů a liberálů Franzi Timmermansovi a Margarethe Vestagerové, aby si tak zajistila dostatečnou většinu pro volbu Evropské komise v Evropském parlamentu.
Von der Leyenová vytvořením těchto „privilegovaných“ místopředsednických postů zároveň potvrdila, že jejími prioritami budou ochrana klimatu, digitální transformace a hospodářství včetně stability finančních trhů.
Uznání pro Jourovou
I ostatní místopředsednické funkce pokrývají prioritní oblasti z jejího programového prohlášení, na jehož základě získala důvěru Evropského parlamentu. U nich je však nejasná jejich pravomoc – zejména vůči jednotlivým komisařům – a sporná je v některých případech i náplň jejich práce.
Při stávajícím počtu členských států Unie a zachování principu „jedna země = jeden komisař“ je sice opravdu těžké vytvořit tolik smysluplných portfolií, avšak některá jsou přinejmenším zvláštní. Kupříkladu řecký místopředseda by měl ochraňovat evropský způsob života. Pro občany bude jen velice složité si představit, co bude náplní jeho práce, a pro mnohé může takový název funkce zavánět slovníkem pravicových radikálů.
Je to slogan krajní pravice! Poslání nového eurokomisaře vyvolalo rozpaky |
Na první pohled je také těžké vidět rozdíl mezi portfoliem chorvatské místopředsedkyně, která bude mít na starosti demokracii, a Věry Jourové, která bude mít na starosti hodnoty – včetně právního státu.
V mnoha zemích Unie včetně Česka se okamžitě po oznámení složení nové Komise rozproudily debaty, jestli je dané portfolio úspěchem, nebo ne. Vlády své kandidáty brání a přidělené portfolio obhajují, zatímco opozice kritizuje. Pravda je většinou někde uprostřed. V případě Česka je opravdu možné považovat místopředsednické místo za osobní uznání Jourové, jež byla kvalitní a pracovitou členkou stávající Evropské komise.
Ovšem přidělené portfolio nekoresponduje s ambicí české vlády získat silné ekonomické portfolio. To by však rády získaly téměř všechny členské země a těchto portfolií je málo. Jourová dopadla v podstatě ještě celkem dobře. Kupříkladu výše zmíněná Chorvatka Dubravka Šuicaová má kromě demokracie a demografie na starosti už jen přípravu konference o budoucnosti Evropy.
Portfolio Jourové je velice široké a obsahuje diametrálně odlišné oblasti, kterými jsou otázky právního státu v jednotlivých členských zemích, včetně plurality médií, transparentnost legislativního procesu EU a etika rozhodování jednotlivých evropských institucí, boj proti dezinformacím a falešným zprávám, vztahy s církvemi anebo otázka zavedení nadnárodních kandidátních listin pro volby do Evropského parlamentu.
Komisaře z východu čekají v europarlamentu problémy. Jourová ale má uznání |
Šířka portfolia a jednotlivá témata navozují dojem, že jde o jakési zbytkové záležitosti, které se nevešly jinam. Na druhou stranu Jourové umožní soustředit se na pár opravdu důležitějších věcí, ve kterých se může zviditelnit a uspět.
To, že to zvládne, už dokázala i ve stávající Evropské komisi, kdy bylo její portfolio nejdříve kritizováno, a nakonec z něj „vytřískala maximum“, když se věnovala věcem, jako je ochrana soukromí spotřebitelů před velkými společnostmi jako Facebook nebo Google, GDPR nebo pro Středoevropany podstatná dvojí kvalita potravin.
Bude tedy záležet zejména na ní samotné, jak moc velké pole působnosti si dokáže vybojovat. Paradoxně její prostor věnovat se otázce právního státu v členských zemích bude nejvíce omezen tím, že skutečná pravomoc bude náležet belgickému komisaři Didieru Reyndersovi, zodpovědnému za portfolio spravedlnosti. Pravděpodobně mnohem větší šanci na úspěch a zviditelnění se bude mít spíše v otázkách boje proti dezinformacím a falešným zprávám.
V konečném důsledku je nejdůležitější to, jak kvalitní je člověk, kterého do Bruselu vysíláme. Věra Jourová si určitě neutrhne ostudu při grilování v Evropském parlamentu a to, že zvládá své domácí úkoly, mezi které neoficiálně patří i „hlídání“ zájmů Česka v Komisi, už přece dokázala.
