Vyklízení tábora ve francouzském Calais začalo v pondělí brzy ráno (více zde). V takzvané Džungli žilo okolo osmi tisíc běženců, především Afghánci, Súdánci a Eritrejci. Ti se každý den pokoušeli dostat na korbě nákladních automobilů do Velké Británie. Jejich dobrodružství je nyní u konce.
Uprchlická krizeSTATISTIKY: Merkelová za migrační krizi nemůže FRONTEX: Pašeráci zneužívají naši povinnost EXPERT: Hrozí nová migrační vlna POČTY: Uprchlíků dorazilo méně, než se myslelo CALAIS: U města vyroste čtyřmetrová zeď UTRPENÍ: Uprchlíci popsali cestu do Evropy |
Pětatřicetiletý lékárník Júsef pochází ze Súdánu. Z vlasti uprchl kvůli bojům a v Džungli žil dlouhé měsíce. Slum u dálničního přivaděče se stal jeho domovem. Ještě před pondělním rozbřeskem si zabalil skromný majetek a postavil se do fronty na autobus. Kdysi snil o cestě do Británie. „Ten sen tady zemřel,“ sdělil reportérům britského listu The Guardian.
Z tábora odešel pokorně čekat na odvoz kvůli tomu, že nechtěl vidět jeho demolici. Podmínky zde byly tvrdé, protékající stan však byl jeho domovem. „Bylo to zoufalství,“ tvrdí. Nyní cítí úlevu. Může požádat o azyl ve Francii. „O téhle zemi toho vlastně moc nevím. Jen to, že se tady vyrábí dobré parfémy a že se Paříži říká město lásky. Já teď začínám svůj příběh lásky,“ doufá.
Cesta do neznáma
Netuší, kam ho jeden z přistavených autobusů odveze. Podobně jsou na tom všichni obyvatelé vyklizeného tábora. V příštích dnech se jejich domovem stanou ubytovací zařízení v zámcích, hotelích i hangárech. Vybrat si mohou pouze cílový region. Pracovníci migračního úřadu je opatří speciálním náramkem a vyzvou je k požádání o azyl ve Francii. Pokud ho nedostanou, mají být vyhoštěni do země původu.
„Zavřu oči a ukážu prstem na mapu,“ tvrdil Júsef předtím, než si vybral svůj nový domov. „Chci se tady zapojit do společnosti. Začít nový život. Být k něčemu. Věřím, že budu ve Francii v bezpečí. Lidé nám nerozumí. Nemáme ekonomické problémy, utekli jsme před válkou a režimem,“ vysvětluje.
Ne všichni jsou ohledně života ve Francii optimističtí. Dvojice Afghánců byla tak zklamaná z života v Calais, že úřady požádala o navrácení do jejich vlasti. A to i přesto, že jim v domovském Džalálábádu stále hrozí nebezpečí. „Zkusil jsem všechno. Riskoval jsem, když jsem se pokoušel dostat na náklaďáky. Radši zemřu ve své vlasti než pod koly auta,“ vysvětlil šestadvacetiletý Muhammad.
Při odjezdu z Calais se ukazuje, že v táboře stále zůstává mnoho dětí a mladistvých. Část z nich před pár dny odcestovala do Velké Británie (více zde). Jedná se však jen o zlomek zdejších nezletilců. Patnáctiletý chlapec z Etiopie při vypisování dokumentů odevzdaně hledí do země. „Rodiče jsem neviděl přes rok. Dostihlo je násilí. Nevím, kde můj táta a máma jsou. Chtěli ale, abych se dostal do Anglie,“ tvrdí.
Mnoho uprchlíků i během probíhající demolice zůstává dál ve svých stanech. Každý den, kdy se mohou dostat na nákladní automobily, se počítá. Po Británii netouží jen kvůli větší naději na lepší život. Mnozí zde mají příbuzné.
Shledání s příbuznými
Osmačtyřicetiletý Tasfu z Eritreje má v Londýně manželku a dvě děti. Svého šestnáctiletého syna neviděl devět let. Svou dceru nikdy nedržel v náručí.
„Nevím, co mi budoucnost přinese. Chtěl bych o svém osudu mluvit, nikdo mě však neposlouchá. Zdejší děti už mají pozornost. Co ale máme dělat my, kteří jsme odloučeni od svých synů a dcer?“ ptá se. Nyní zvažuje, co dál. Návrat do vlasti nepřipadá v úvahu. Zřejmě se tak smíří s francouzským azylem.
V táboře zatím zůstává i dvaadvacetiletý Syřan Mahmúd. V improvizovaném přístřešku na něj ze stěny shlíží nápis: „Jsme Syřané, chceme žít.“ Mahmúd pochází z města Manbidž, které se nachází asi sto kilometrů od Aleppa (více zde). Mahmúd se do Británie pokusil dostat už pětkrát. Na vlastní pěst. Pašeráci si za vysněnou cestu účtují nesmyslné poplatky. V Londýně má několik příbuzných, kteří prý mají práci.
Někteří Syřané v Calais dokonce zvažují, že by se vrátili domů. „Nevím, co udělám. Občas přemýšlím o tom, že se buď dostanu do Británie, nebo se vrátím domů,“ tvrdí jeden z nich. V Sýrii přitom zuří občanská válka.
