V květnu to budou přesně tři roky, co ukrajinský prezident Viktor Janukovyč slavnostně otevřel nové letiště v Doněcku. Vzdušný přístav nesoucí jméno slavného skladatele a místního rodáka Sergeje Prokofjeva se otevřel jen pár týdnů před zahájením evropského šampionátu v kopané, které se hrálo mimo jiné i v Doněcku.
Stavba, na kterou Kyjev přispěl 758 miliony dolarů (v té době to bylo asi 15 miliard korun), se stala symbolem modernizace Donbasu a světlé budoucnosti. Na nové ranveji mohly přistávat i obří stroje jako Airbus A380, kontrolní věž byla s výškou 52 metrů nejvyšší v zemi. Sedmipatrový terminál měl podle požadavků bossů evropského fotbalu zvládnout odbavit za den až 30 tisíc lidí. Letištěm měly letos projít až čtyři miliony cestujících.
Dnes je všechno jinak. Janukovyč dlí v ruském exilu a z letiště jsou jen rozstřílené trosky. Honosný terminál se změnil v hromadu pokrouceného a ohořelého železa, která připomíná skelet biblického leviatana. Ranveje jsou posety krátery po dělostřeleckých granátech a vraky transportérů. Vrchol kontrolní věže minulý týden podlehl intenzivnímu ostřelování a odporoučel se k zemi.
Pohled na rozstřílené letiště v Doněcku z bezpilotního letounu:
17. ledna 2015 |
Doněcké letiště se na sklonku loňského září stalo nejžhavějším ohniskem konfliktu na východě Ukrajiny. Jeho strategický význam není nijak zásadní, Kyjev ani proruští separatisté se však komplexu nehodlali vzdát. Pro Ukrajince se z něj stal symbol jejich bojového odhodlání, povstalci ho zase považují za součást svého hlavního města a předmostí potenciální ukrajinské ofenzivy.
Kyborgové s kalašnikovy
Ukrajinští vojáci, kteří letiště od loňského května bránili, si díky své houževnatosti vysloužili přezdívku kyborgové. Do robotických superhrdinů ze sci-fi filmů však mají daleko. Jejich výstroj byla pestrou směsicí různých uniforem, kabátů a helem - prostě všeho, co se našlo v armádních skladech nebo ve sbírkách pořádaných ukrajinskými patrioty.
Vyzbrojení kalašnikovy poslední týdny bitvy přežívali v mrazivých halách a čelili každodenní palbě povstalců. V rozstřílené budově se však neměli moc kde schovat. „Není tu jediné místo, kde by si tě nenašla kulka nebo šrapnel. Tuhle budovu už tvoří spíše díry ve zdech než cokoliv jiného. Je zázrak, že ten terminál ještě stojí,“ svěřil se v říjnu reportérovi listu The Los Angeles Times major Valerij Rud.
„Připomíná mi to počítačovou střílečku, jen s tím rozdílem, že skřety není tak lehké zabít a nemáš žádný život navíc,“ přidal se jeden z obránců letiště Alexej Varickij. Loni v květnu prošel spěšným tréninkem organizovaným nacionalistickým hnutím Pravý sektor a o půl roku později už v útrobách letiště bojoval po boku ukrajinských paragánů, kteří se na riskantní misi dobrovolně přihlásili.
Krize na UkrajiněŽIVOT V KRYTU: Ve vlhkém podzemí mrznou stovky lidí BATALION SMRT: Na straně Ruska bojují stovky Čečenců AKTIVISTKA: Zeman je obětí Putinovy propagandy VLÁDCI DONBASU: Elektrikář a Leninův obdivovatel SNAJPERKA: Ruka se mi nechvěje NOVINÁŘ: Hlavní problém je korupce BATALION AJDAR: Intelektuálové, kteří bojují z Ukrajinu |
Bojovým křtem v terminálu prošel i Serhij Haljan. „Střílejí po vás všemi možnými druhy zbraní: granátomety, kulomety, houfnicemi, raketami. Asi nejhroznější je, když po vás pálí tank. Ale děsivé bylo už jen to, když mě na letiště vezli v tanku, protože cesta je obsypána odstřelovači,“ svěřil se mladík z města Čerkasy reportérce Rádia Svobodná Evropa.
Držet strach na uzdě
V říjnu na letišti nastala situace, kdy ukrajinské jednotky držely první a druhé patro terminálu, zatímco separatisté byli ve třetím a podařilo se jim proniknout i do sklepa. „Nepřítel byl nad námi, pod námi a všude kolem budovy byli snajpři. Pro vaši morálku je velice těžké zjistit, že nemáte kam ustoupit. Bůh chraň, abyste se dostali do nějaké ošemetné situace, protože byste se odtamtud nedostali. Pokud byste vylezli ven, okamžitě by vás dostal odstřelovač,“ popsal Serhij.
Jeden ze spolubojovníků mu poradil, aby se neustále udržovat v činnosti, protože jedině tak zažene strach. „Vařil jsem čaj, chodil jsem na obchůzky, kontroloval jsem munici. Pokud jen tak sedíte a neustále přemýšlíte, strach vás ovládne a skončíte špatně,“ vysvětlil mladík, jehož otec slouží v ruské armádě. Serhij se s ním o válce nebaví, je však přesvědčený, že jeho otec by rozkaz k nastoupení „dovolené“ v Donbasu nikdy neuposlechl.
Během devítidenního pobytu podle svých slov fungoval jen na adrenalin. „Ztratil jsem šest kilo. A moc toho nenaspíte. Po devíti dnech je vaše tělo naprosto vyčerpané. Ale celou dobu vám to myslí naprosto jasně. Bojujete, taháte krabice s municí. Tehdy jsem pochopil, proč nám říkají kyborgové,“ dodal Serhij.
Sparta, Motorola a Somali
Proti „kyborgům“ bojovalo několik separatistických jednotek. Například prapor Sparta, v jehož čele stojí Arsenij Pavlov zvaný Motorola. Tento rodák z ruské Uchty je veteránem druhé čečenské války, na východě Ukrajiny prošel boji o Slavjansk a Ilovajsk, kde Kyjev přišel o stovku mužů.
Když se ho ptali, proč přijel bojovat na Ukrajinu, odpověděl: „Když začali na Majdanu házet po policistech molotovy, bylo mi jasné, že je to válka. A když náckové prohlásili, že za každého svého mrtvého zabijí deset Rusů, neviděl jsem důvod čekat, až se ta hrozba stane realitou“.
Dalším povstaleckým hrdinou je Michail Tolstych zvaný Givi. Charismatický třicátník s gruzínskými kořeny stojí v čele separatistického praporu Somali, jehož bojovníci se na podzim usídlili v horních patrech paneláků kolem letiště a terminál ostřelovali. „Na nikoho neútočíme, pouze opětujeme palbu. Děláme to kvůli lidem, kteří žijí kolem letiště, aby netrpěli pod ukrajinskou dělostřelbou,“ svěřil se před několik měsíci agentuře AFP.
Zajaté kyborgy vedli ulicemi Doněcku
Nyní se zdá, že osm měsíců dlouhá bitva o doněcké letiště je u konce. Boje se po měsíci relativního příměří vyostřily v polovině ledna, kdy povstalci obsadili třetinu nového terminálu. Jeden z ukrajinských vojáků tou dobou informoval, že jeho jednotka je pod konstantní palbou z tanků. Tou dobou už byla budova tak zničená, že střely její kostrou často prostě prolétly.
Minulý víkend se Kyjev nadechl k ofenzivě a většinu letiště opět dobyl. Boje se tím pádem přenesly blíže městu a obytné čtvrti Doněcku zasáhla mimořádně těžká dělostřelecká palba. Zničen byl i Putilovský most, který spojuje letiště s městem. Už v pondělí se však začala karta obracet - podle Kyjeva díky přílivu ruských vojáků a bojové techniky.
Ve čtvrtek Ukrajinci areál vyklidili a stáhli se do vesnice Peski, která leží západně od letiště. Mluvčí ukrajinské „protiteroristické operace“ Lysenko dodal, že armáda drží už pouze startovací dráhu a hasičskou zbrojnici. Žádný další objekt se už nehodí k vojenskému využití, armáda se proto rozhodla prostor opustit, řekl Lysenko.
Separatisté při finálním útoku zajali asi dvacítku ukrajinských vojáků a vedli je ulicemi Doněcku. Špinaví, zranění a vyčerpaní „kyborgové“ střežení povstaleckými samopalníky čelili nadávkám a hrozbám davu, jednoho zajatce dokonce povstalci přivezli na místo, kde ve čtvrtek ráno minometná palba zasáhla zastávku trolejbusu a zabila několik lidí. Dav rozhořčených lidí se pokusil vojáka lynčovat(více čtěte zde).
„Nemohli jsme je bohužel všechny zastřelit,“ zalitoval vůdce doněckých povstalců Alexandr Zacharčenko. Kyjevu však slíbil, že zajatce mučit nebude.
Po pádu doněckého letiště se nyní pozornost upírá k Mariupolu na březích Azovského moře, kde povstalecké jednotky s ruskými posilami zřejmě otevřely novou frontu. Silná palba je hlášena také od města Doněckyj na jihu Luhanské oblasti.
