Last man standing. Poslední mohykán, poslední obránce tradičních hodnot Republikánské strany, jejíž elita postupně skláněla hlavu před Donaldem Trumpem. Tak před minulými prezidentskými volbami americká média popisovala Billa Kristola.
Neokonzervativní jestřáb se s nominací extravagantního magnáta nikdy nesmířil. Jeho pokus přijít s nezávislým kandidátem skončil fiaskem, Trump se mu vysmál. „Je to trapný lůzr,“ prohlásil na jeho adresu.
 |
Kristolovi mnozí vyčítají, že k Trumpově nástupu sám přispěl. V minulosti hlasitě propagoval tažení v Iráku, které Američanům znechutilo roli světového policajta. Johnu McCainovi za viceprezidentku doporučil Sarah Palinovou. Byl to průšvih, který přispěl k McCainově prohře a otevřel populistům dveře do Republikánské strany.
Dnes sedmašedesátiletý Kristol opět táhne do boje proti Trumpovi. Váhající republikánské voliče se snaží přesvědčit, aby to tentokrát hodili Joe Bidenovi.
Jste jednou z hlavních postav iniciativy Republikánští voliči proti Trumpovi (RVAT). Co vás vedlo k tomu, že jste se postavil proti své někdejší straně?
Já jsem Trumpa nepodporoval ani v roce 2016 a kritizuji ho po celou dobu jeho prezidentství. Donald Trump poškozuje Ameriku, Republikánskou stranu a konzervativismus a proto musíme zabránit tomu, aby vládl ještě jedno funkční období. Pro naši zemi je strašně důležité, aby Donald Trump byl v listopadu poražen.
Iniciativa RVAT platí v televizi politické reklamy proti Trumpovi. Jaká je cílová skupina?
Celoživotní republikáni. Lidé, kteří před čtyřmi lety volili Trumpa, mnoho z nich s velkým sebezapřením. Přesvědčujeme je, že je v pořádku, pokud přeběhnou a letos budou volit Bidena.
Pro naše reklamy je specifické, že posel je stejně důležitý jako samotné poselství. Nechali jsme si vypracovat mnoho průzkumů, které nám potvrdily, že lidé nevěří médiím, elitám a profesionálním reklamám produkovaným v Hollywoodu či New Yorku. Jsou však ochotní naslouchat lidem jako jsou oni sami.
Na našich videích proto mluví téměř výhradně normální voliči. Mladí i staří, ženy, muži, veteráni, věřící. Střední třída z předměstí. Každý z nich má svůj vlastní důvod proč nevolit Trumpa. Jsou to skuteční lidé, kteří vzali telefon, natočili video a poslali nám ho.
Bill Kristol (67)Politický komentátor a analytik, jedna z nejvýraznějších postav neokonzervativismu. Dvě desetiletí vedl časopis The Weekly Standard. Působil v v administrativě Ronalda Reagana a jako šéf kanceláře viceprezidenta Dana Quaylea za vlády George H. W. Bushe. Rozhovor vznikl v rámci konference Forum 2000. |
Jejich vzkaz často zní: Minule jsem volil Trumpa, protože jsem věřil, že je to dobrý byznysmen a neměl jsem rád Hillary Clintonovou. S některými věcmi, které v úřadu udělal, souhlasím. Ale další čtyři roky Trumpa si nemůžeme dovolit.
Kolik peněz jste za odvysílání těchto reklam utratili?
Přibližně 15 až 20 milionů dolarů. V americkém kontextu to není moc peněz, Bidenova či Trumpova kampaň utratí 800 milionů, možná i miliardu.
Je to však přesně zaměřená reklama. Soustředíme se na malé reklamní kampaně v klíčových oblastech rozhodujících států. Cílíme jen na dvě až čtyři procenta elektorátu. Možná právě tato skupina může být rozhodující. Trump má dnes podporu asi 88 až 90 procent republikánských voličů. Pokud víc hlasů nesežene, pokud ho nebudou volit žádní demokraté a nerozhodnutí republikáni, tak prohraje.
Stal jste se kvůli svému postoji terčem osobních útoků? Nepovažují vás Trumpovi skalní stoupenci za zrádce Republikánské strany?
Samozřejmě, že se jim to nelíbí. Naše země je extrémně rozdělená, v Americe panuje kmenová mentalita. A Trump tuto netoleranci, extremismus a občas i násilí podporuje. Pokud ho někdo kritizuje, tak je hned zrádce, lidská špína. Něco takového je v politickém mainstreamu naprosto nové. Jedním z největších Trumpových provinění je, že se z politiky vytratila slušnost a na názorové oponenty se pohlíží jako na nepřátele.
Podívejte se na jednu z reklam projektu Republican Voters Against Trump:
Jak se vlastně Amerika do tohoto bodu dostala? Jak se stalo, že Spojené státy jsou rozdělené tak hlubokými kulturními a politickými příkopy?
Ano, je to velice špatné, ale podobná situace je i ve světě. Je to reakce na globalizaci, liberální demokracii a svobodný trh. Trump je jen symptom. Ovšem symptom, který celou situaci dále zhoršuje. Pokud použijeme lékařskou terminologii, tak Ameriku trápí řada neduhů a Trump je jako infekce, která léčbu těchto chorob znemožňuje. Proto musíme nejdřív vyléčit infekci, musíme se zbavit Trumpa.
Pokud je Trump tak špatný, jak si vysvětlujte, že ho stále podporují miliony Američanů?
Je velice znepokojivé pozorovat, jak velkou podporu Trump má. Pro mě je to asi největší lekce za posledních pět let. Ve 40. a 50. letech vyšla řada knih o tom, proč se lidé nechávají svést extrémními ideologiemi. Jedna z nejznámějších je True Believer od Erica Hoffera. Podle ní lidé touží být součástí nějakého hnutí, chtějí věřit nějaké doktríně. To bylo také hlavní kouzlo fašismu a komunismu.
Já osobně jsem nedocenil sílu racionalizace. Lidé si dokážou namluvit, že s Trumpem to přece není tak špatné. Ano, má spoustu chyb a lže. Ale je o tolik horší než byli ti před ním? Tito lidé jeho lžím sice nevěří, ale zároveň je nevyvracejí. A o to jde. Člověk, který lže, nepotřebuje, abyste mu věřili. Stačí, když se s jeho lží smíříte.
Veteráni proti Trumpovi. Podívejte se na politickou reklamu projektu RVAT.
Dá se tímto způsobem vysvětlit i to, co se stalo s Republikánskou stranou? Velká část republikánů ještě před čtyřmi lety aktivně vystupovala proti Trumpovi. Dnes je mu celá strana naprosto loajální. Jak se to stalo?
To je síla moci. Být v její blízkosti je velice přitažlivé. Někteří lidé prostě chtějí být důležití a těžit z úzkých kontaktů na vládu. Ale nejde jen o privilegia. Jsou tam i slušní lidé, kteří se Trumpa pokoušejí korigovat, mírnit škody.
Velkou roli hraje i strach z veřejného mínění. Trump dokázal vybičovat své stoupence k tomu, že netolerují žádný odpor. Během mého působení v Reaganově a Bushově administrativě měli republikánští kongresmani na řadu otázek jiný názor než prezident a často mu také odporovali. Něco takového se dnes považuje za zradu.
16. října 2020 |
Je třeba říci, že republikánské elity před Trumpem naprosto kapitulovaly. Kdyby se mu postavily, tak ho mohly brzdit a kontrolovat. Spousta věcí by mu neprošla. Například ukrajinský skandál. Hodně slušných politiků a příslušníků státní správy se mu postavilo. Mnoho z nich už je pryč, Trump se jich zbavil.
Možná někteří republikáni došli k názoru, že excentrický a charismatický vůdce, jako je Trump, je tou pravou budoucností jejich strany...
Ano, některé republikány obyčejné politické boje už unavily a znechutily. Pokud vám jde hlavně o to zvítězit, charismatický populista má lepší šanci na vítězství než nudný, konvenční konzervativec jako Mitt Romney nebo John McCain. Nakonec ale rozhoduje realita. Musíte umět vládnout. A pokud vládnete v době pandemie a nezvládáte to, tak si toho lidé všimnou.
V dřívějších rozhovorech jste několikrát zmínil pojem „trumpismus“. Myslíte, že za Donaldem Trumpem je nějaká ucelená ideologie?
Ani ne. Někteří lidé se to pokoušeli popsat jako mix nacionalistických, populistických, nativistických a neliberálních impulsů. Trumpa tyto intelektuální debaty nezajímají. Existuje u něj však soubor určitých instinktů a postojů: nenávist vůči elitám, démonizování imigrantů a menšin, náklonnost ke konspiračním teoriím.
13. října 2020 |
To je podle mě velice důležitá součást trumpismu. Nečekal jsem, že tolik lidí je ochotno věřit spikleneckým teoriím, které jsou úplně bláznivé. Například že přední představitelé našeho zdravotnictví schválně mystifikují veřejnost. Představa, že se doktor Anthony Fauci radí s kolegy, jak oklamat lidi, je pro mě úplně šílená.
V posledních týdnech to pro Trumpa nevypadá moc dobře. Myslíte, že vývoj preferencí ještě může zvrátit?
Je velmi pravděpodobné, že Biden vyhraje. Avšak před čtyřmi roky Trump všechny překvapil a může to zopakovat. Šance, že se tak stane, je však čím dál menší. Čas se krátí a rozdíl v průzkumech je větší než v roce 2016. Na druhou stranu se můžeme dočkat pár překvapení. Trump kontroluje exekutivu a určitá její část je vůči němu velmi servilní. Může použít pár špinavých triků. Biden se má čeho obávat. Má před sebou ještě dost práce.
Americká média už několik týdnů plní krizové scénáře povolebního vývoje. Spekuluje se, že Trump nebude čekat na sečtení všech korespondenčních hlasů a prohlásí se za vítěze, v ulicích vypuknou nepokoje... Sdílíte tyto obavy?
Jsem velmi znepokojený, co se během těch dvou měsíců mezi volební nocí a inaugurací nového prezidenta může stát. Normálně by to nebyl problém. Poražený kandidát vždy uznal porážku a vyzval své stoupence, aby se s tím smířili. Legitimitu výsledků by nikoho nenapadlo zpochybňovat.
Základní myšlenka intervencí v Afghánistánu a Iráku byla správná. Svět potřebuje pevné americké vedení, které nemůže vyloučit použití síly.
Clintonová v roce 2016 uznala porážku den po oznámení výsledků. Liberálové byli extrémně zklamaní, ale nikdo nepodněcoval protesty s úmyslem zastrašit sbor volitelů. Den po inauguraci byla velká demonstrace, ale ta byla nenásilná.
Pokud Trump prohraje, nezachová se jako Clintonová. Ani jako Nixon v roce 1960, když prohrál velice těsný souboj s Kennedym. Trump neřekne svým stoupencům, aby v klidu počkali, jak se věci vyvinou. Trump se zachová jako demagog. Může lidi podněcovat, aby se chopili zbraní a vydali se do ulic. Takže ano, je čeho se obávat.
Dejme tomu, že Trump skutečně prohraje. Co se pak stane s Republikánskou stranou?
Skutečně nevíme, jaká bude situace za šest měsíců. Doufám, že až Trump opustí Bílý dům, tak ho Republikánská strana zavrhne a stane se z ní zase normální strana konzervativního střihu. Ale nejsem si tím úplně jistý.
Listopadová noční můra. Amerika se čím dál víc bojí chaosu po volbách |
Možná, že Trumpovo kouzlo postupně zmizí a za jeho vládou se budeme ohlížet jako za dobrodružstvím, které by se už nikdy nemělo opakovat. Ale možná, že stále bude přetrvávat protrumpovská nostalgie a jeho voliči budou mít pocit, že mu někdo vrazil kudlu do zad.
Jste jedním z nejznámějších neokonzervativních publicistů a analytiků v Americe. Co to vlastně dnes znamená být konzervativcem?
Základním impulsem neokonzervativismu vždy byla obrana liberální demokracie před levicovými a pravicovými extremisty. V 70. a 80. letech ta hrozba přicházela zleva, dnes především ze strany populistických nacionalistů.
Vy jste byl součástí dvou republikánských administrativ. Nenesete také určitou odpovědnost za to, jak je dnes Amerika polarizovaná? Protože o hlubokém rozdělení USA se mluví nejméně od roku 2000, kdy Al Gore prohrál s Bushem o pár set hlasů na Floridě.
Vždy jsem bojoval proti lidem v Republikánské straně, kteří politickou polarizaci prohlubovali. Bojoval jsem proti lidem jako Pat Buchanan. Když to šlo, spolupracoval jsem s demokraty. Podporoval jsem Clintonovu administrativu při řešení situace v Bosně a Kosovu.
Biden utrpěl strategické vítězství. Trump si hodně věřil a málo se připravil |
Ale asi jsem nedokázal odhadnout, jak nebezpečných rozměrů polarizace společnosti může nabýt. Jak může být demagogem transformována v něco, co přesahuje běžné stranické hlasování v Kongresu a přerůst v etnické a rasové rozeštvávání společnosti. To je skutečně nebezpečné.
Mezi neokonzervativci se najdou i lidé, kteří sice Trumpem opovrhují, ale přesto ho budou volit, protože levicového křídla v Demokratické straně se bojí ještě víc. Vy z takzvaných progresivistů jako je Bernie Sanders nebo Alexandria Ocasio-Cortezová nemáte obavy?
Levicové křídlo Demokratické strany se mi nelíbí. Biden ho však v primárkách porazil. Biden ani Kamala Harrisová nejsou radikálové. Tvrdit, že se Biden nechá ovládnout Ocasio-Cortezovou, je směšné. Levicové křídlo tak silné není.
5. října 2020 |
Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvJistě, v Demokratické straně jsou radikální síly, které se ji mohou pokusit vychýlit špatným směrem. Toho se obávám. Proto si myslím, že pokud se má americká politika posunout dopředu, musí se posílt střed Demokratické strany a střed Republikánské strany.
Po teroristických útocích z 11. září jste patřil mezi nejhlasitější zastánce invaze do Afghánistánu a Iráku. Jak se na to dnes díváte? Asi se oba shodneme, že za velký úspěch se to považovat nedá.
Můj pohled se nezměnil a nesouhlasím s názorem, že to nemůžeme považovat za úspěch. V případě Afghánistánu jsme neměli na výběr. A dnes? Už dvacet let není zdrojem teroru. Sice není v ideálním stavu, ale jde o to, s čím ho srovnáváte.
V Iráku jsme udělali řadu chyb, ale posledních deset let je to jakž takž fungující demokracie. To na Blízkém východě něco znamená. Podívejte se na tamní režimy. Buď je to sekulární diktatura vraždící své občany jako Asad v Sýrii, nebo vládnou náboženští fanatici.
30. prosince 2016 |
Historické osobnosti
Sledovat další díly na iDNES.tvProto si myslím, že základní myšlenka těchto intervencí byla správná. Svět potřebuje pevné americké vedení, které nemůže vyloučit použití síly. Té se samozřejmě musí používat opatrně a s rozmyslem.
Najde se ale spousta kritiků, podle nichž americká invaze do Iráku dala vzniknout Islámskému státu. S tím nesouhlasíte?
Islámský stát se v Iráku rozmohl ne proto, že jsme tam intervenovali, ale protože jsme se stáhli. Po navýšení počtu amerických jednotek v roce 2008 byl Irák relativně klidnou zemí. Po našem stažení vzniklo vakuum, které vyplnil Islámský stát.
Podívejte se do Sýrie. Každý, kdo odmítá intervence, musí vysvětlit, jestli Sýrii považuje za přijatelný výsledek. Sýrie je daleko víc destabilizující a výsledkem tamního vývoje byly miliony uprchlíků mířících do Evropy, což ve výsledku destabilizovalo i evropskou a americkou politiku.
