Simona Šteruská o seznámení i práci
Kde jste se poznali?
Před asi sedmi lety jsme se úplně poprvé viděli na jedné hudební akci. Pak dlouho nic a před rokem a něco jsme se potkali znovu na jiné akci díky kamarádce. A kdo koho sbalil? Bylo to vzájemné.
Kdy se na Martina díváte?
Když moderuje a já stihnu přijet domů včas, podívám se pokaždé. Vždycky si pak ode mě vyslechne pochvalu. A pak se spolu ještě často bavíme o tom, co ve zprávách bylo. Jeho největší fanynkou je ale určitě moje máma, ta vždycky sedí jak přikovaná. Kolikrát hodnotí i oblečení.
(Martin: Simči rodiče jsou oba skvělí. Hodně si s nimi rozumím.)
Co máte na něm nejraději?
Možná to bude znít fádně, ale je prostě nesmírně hodný. Pečující. A naprosto ve všem mě podporuje. Jiné třeba odrazovalo, že jsem rockerka.
(Martin: Mně se to naopak hodně líbí.)
Celkově je mi s ním moc dobře.
Simona Šteruská Hraje v dívčí rockové kapele The Apples, doprovází i zpěvačku Karin Ann. Působí jako programová manažerka ve Žlutých lázních, je vedoucí produkce festivalu Mezi ploty. Učí hudební výchovu v Montessori škole či pořádá jazzový workshop. „Mám toho hodně, uznávám,“ směje se. Vystudovala konzervatoř a na ústecké UJEP obor popularizace hudby a organizace hudebního života. |
V čem je lepší než vy?
Určitě ve vaření, vaří líp a častěji než já. Máme rádi dobré jídlo, takže jsem ráda, že jsem si našla takového skvělého kuchaře.
(Martin: Mě to moc baví a mám na to víc času než Simča. Ale musím říct, že ona taky vaří perfektně.)
Jak všechno zvládáte?
Jsem hodně aktivní. Velký workoholik, kterého moc nebaví spát. Čím víc akce, tím líp. Dělat jenom jedno by mě nebavilo. Zároveň jsem velká pečlivka, všechno musí být pořádně, což při všech mých aktivitách dá docela zabrat. (Martin: Na každé práci jí záleží, tohle máme společné. Jsme v tom velcí puntičkáři.)
V době covidu se mi jednoznačně vyplatilo, že se věnuju vícero věcem.
Proč vás baví učit?
Standardní způsob výuky mi nevyhovoval, ale v Montessori škole jsem se našla. Přístup k dětem je tam úplně jiný. Jsou zvyklé říkat svůj názor, své nápady. Jsou zkrátka hodně iniciativní. To je přínosné pro všechny strany. Dělám to už osm let a neumím si představit, že bych měla přestat, protože ty děti samotné mě rozvíjejí a učí.
Na co nejvíc těšíte?
Až se u našeho nového domu naplno vrhnu na zahradničení. Toho se nemůžu dočkat. Martin žil kdysi s rodiči na statku, pro mě je to nové. Moc jsem si dům přála.
Jaké jsou vaše společné zájmy?
Rádi cestujeme, jezdíme na výlety. A je úplně jedno, jestli za hranice, nebo tady u nás. Tu a tam vyrazíme na kola, na lyže. Občas jdeme na stěnu. Asi nejradši však máme obyčejné procházky. Teď každopádně veškerý volný čas věnujeme našemu domu.
Martin Čermák nejen o trapasech a mindrácích
Jak zvládáte nervozitu?
Cítím ji pořád a myslím, že mě nikdy neopustí. Už tedy neběhám na záchod jako na začátku, ale takovou tu pohotovostní vnímám. Přece jen jste v živém vysílání, říkáte důležité věci, dívá se spousta lidí. Myslím, že právě kvůli nervozitě hodně piju, během relace dvě flaštičky. Vody samozřejmě.
Martin Čermák Deset let působí na Nově, kde od prosince moderuje Televizní noviny. K vidění je i v kontinuálním internetovém vysílání TN.cz. Předtím byl spjatý se Sportovními novinami, několik let se na jejich vzniku podílel i jako vedoucí vydání. Je absolventem gymnázia. Mluví plynně anglicky a díky ročnímu pobytu v Brazílii taky portugalsky. Rozumí i německy, španělsky a italsky. |
Jaké máte rituály?
Před každým vysíláním si dám kolečko pěti šesti jazykolamů. Takže třeba dvacetkrát drbu vrbu. Musím u toho vypadat bizarně.
Z čeho máte mindrák?
Nejsem mindrákový typ. Ale je fakt, že vidím, jak mi ubývají vlasy. Když jsem na Novu nastupoval, měl jsem úplně jiné háro. Jinak mi lidi často píšou kvůli uším. Mám je poměrně velké, ale jsem na ně hrdý.
Jaké jsou vaše největší trapasy?
Když jsem dělal jeden ze svých prvních živých vstupů při finále Davis Cupu, chtěl jsem říct, že byla přítomná i česká podnikatelská elita. Řekl jsem jelita a vůbec mě to netrklo. Při výluce v NHL jsem při zápase Sparty se Slavií dělal rozhovor se slávistickým útočníkem Romanem Červenkou. Jenže jak jsem začínal a byl nervózní, kladl jsem mu otázky připravené pro sparťany a ty dotazy byly úplně mimo. Myslím, že dokonce i volal do redakce, koho to poslali.
Čím si vás Simona získala?
Chováním vůči druhým. Je nesmírně hodná, milá. Taky mě přitahuje a fascinuje její akčnost. Jak všechno zvládá. Myslím, že většina lidí by po jednom Simčině dni umřela.
(Simona: A já myslela, že štrúdlem.)
Jo, tím taky. Umí skvělý.
V čem se lišíte?
Já než něco udělám, potřebuju si to zanalyzovat. Vybírám třeba sedačku a dlouho přemýšlím, která by asi tak byla nejlepší. Simča koukne, koupí a případně ji vrátí. Musím říct, že už několikrát mi tahle její vlastnost pomohla, protože já než se k něčemu dokopu… Tak už to pak třeba nemají.
Co vás naučila?
Jsem klidnější za volantem. Dřív jsem strašně nadával a jí to vadilo. Teď už to nedělám.
Při čem odpočíváte?
Už od základky mě baví psát. Mám rozepsanou knížku i několik povídek. Ponořím se do příběhu a nemyslím na nic jiného. Jen tedy zatím nikdy nikdo nečetl ani stránku.
(Simona: Moje sestra se už nemůže dočkat, taky totiž píše. Teď třeba dává dohromady svou třetí divadelní hru.)
A pak mě baví počítačová grafika nebo práce se dřevem. Je ze mě docela kutil, takže v novém domě hodinového manžela nepotřebujeme.
