Právě jste přijela z natáčení pořadu Sama doma. Podaří se vám někdy coby mamince dvou malých holčiček být sama doma?
Tím, že už jsou holky o něco starší, tak takový čas nastává, když jsou ve školce.
Jaké ty chvíle jsou? Přichází nadšení, nebo spíš smutek?
Vlastně jsou takové bezprizorní. Zpočátku jsem úplně nevěděla, co s tím volným časem. Ale už jsem si zvykla. (směje se) Mám pomalá rána, cvičím, udělám takovou tu nutnou administrativu na telefonu nebo práci, kterou zrovna mám, a pak se zvednu a už je pomalu čas na vyzvedávání ve školce. (směje se)
Nemělo by to být tak, že jsem považována za věc veřejně známou, na kterou si může každý sáhnout. Jsem pořád bytost, která má své hranice.
