Co k tomu dodat, snad jen, že jsem se v něm, znaje pouze to, že je partnerem L. Vondráčkové, která není zrovna mou favoritkou, strašně zmýlil. "Nesuď dne před večerem" platí v tomto případě na 100%, kluk ze skromných poměrů to má v hlavě správně poskládané, v životě vydřené, tak snad už jen popřát, aby to štěstí, které ho konečně našlo, už i zůstalo.

Já jim přeju všechno dobré a ať se mají rádi.

Ono je to tak, že když si dítě projde základkou od první do poslední třídy v partě stále stejných spolužáků, tak je to něco jiného, než když se dítě zčistajasna objeví v už zajeté třídní partě. Já to zažil sám na vlastní kůži, naši se stěhovali, když jsem chodil do šesté třídy základky. První pololetí v původní škole, druhé pololetí už v nové škole. Nemohu říci, že bych byl outsider, ale nikdy jsem do nové třídy úplně nezapadl, pořád jsem byl tou náplavou. Naštěstí mě nikdo nešikanoval; pár pokusů bylo, ale já se uměl prát bez ohledu na přesilu, tak jsem pak měl pokoj, i když mně to stálo pár modřin a rozbitých obličejů :).

Úplně jsem zapadl až do třídy na střední škole, kde se ten kolektiv formoval úplně od začátku... a spolužáci už také nebyli děti, ale už starší a rozumnější a neřešily se malichernosti.

Kvůli stěhování jsem měnila školu v 5. třídě. V nové škole si mě taky testovali šikanou. Vlastně bych měla napsat testovalY, byly to holky. Jak jsem postupně zapadla, daly mně pokoj. Ale nic příjemnýho to není. A to mluvím o 80. letech.

Zažili jsme v rodině totéž ve stejné době. Po přestěhpvání. A dokonce si jeden z těch agresorů vzal do školy střelnou zbraň. Dále házel kružítkem proti obličeji. Vyhazoval věci z okna třídy.

No přežili jsme to, učitelka bohužel tvrdila, že šikanovaný asi provokuje...

Obrat o 360° by nic moc nezměnil, dostal by se přesně tam, kde byl před obratem.

Ale jinak mu, samozřejmě, přeji všechno nejlepší.

Vypráví to pěkně, chlapec. Tenhle sport mne sice odpuzuje, ale on působí sympaticky.

Neznala jsem ho, tento druh sportu mě moc nebere, ale je obdivuhodné, jak se z toho všeho dokázal vymanit. Obvykle změna školy a prostředí v případě šikany moc nepomáhá, protože ta jinakost šikanu prostě přitahuje. V jeho případě změna pomohla a kdo ví, jak by skončil, kdyby zůstali v Děčíně. Dnes se asi na 13. komnatu mimořádně podívám, protože je to příběh o silné osobnosti.

Nečetl jsem to,pouze mě velice rozesmál začátek: slavná herečka a zpěvačka ....

Slavná herečka...to pobavilo :-)

Velmi upřímná zpověď. Rodina s osmi dětmi, to je opravdu dnes neobvyklé, Co znám, tak disidentka Dana Němcová měla dětí sedm, ale trend je 2 nejvýš 3 děti.

Boj se šikanou je nekonečný, byla tu od chvíle, kdy se člověk stal myslícím tvorem a tedy člověkem a je i mezi ostatními tvory.

Má mnoho podob a nesmírně ubližuje. Je zajímavé, že třeba bývalý mladý přítel Lucie Bílé Noid měl podobnou zkušenost s těžkou šikanou. A řekněme si, kdo nějakou, třeba lehkou formu šikany nepoznal, ať v dětství, škole, v zaměstnání ..

Každý boj se šikanou je chválihodný.

Tak hodně štěstí, Zdeňku Polívko.

"Noid" zadnou sikanou netrpel, jestli nekde, tak ve skolce, nebo max na prvnim stupni ZS, tam jsem ho jeste neznal. V pozdejsim veku byl sam spis na opacne strane barikady. Stejne tak ta prezdivka je vymyslena jako PR v dospelosti, nikdo mu tak v dospivani nerikal. Ony tyhle pribehy celebrit jsou casto neskutecne pribarvene, aby to dobre vypadalo.