„Zůstal mi na tom dluh přes dva miliony,“ přiznal režisér v pořadu 7 pádů Honzy Dědka. „Po Kanárkovi jsem se dostal do vnitřní prázdnoty. Nevěděl jsem si rady s tím, co jsem popsal. Zavřel jsem se v bytě, ze kterého jsem nevycházel tak dlouho, až mi zaklepali na dveře, že se mám vystěhovat.“
Jak sám říká, vzal si matračku, vytáhl ji na Petřín a tam přečkal svoji první noc venku. A zůstal tam dva roky. Navíc zrecidivoval a bylo to složité. Stejně tak náročné byly zimy, kdy spával třeba ve vlacích.
„Věděl jsem, že tam jsem, ale že tam nepatřím. Jednoho dne, unuděn sám sebou, jsem si pod Jiráskovým mostem na jezu vypral a šel jsem do reklamní agentury se zeptat, jestli nepotřebují kreslit storyboardy. Měl jsem tehdy nějakou košili a džíny. Vzali mě, večer jsem odjel na konečnou autobusu 253, tam jsem se na louce vyspal, ráno ve Vltavě jsem se umyl a šel jsem do práce,“ vzpomínal.
Za dva měsíce měl první nájem a pomalu se začal vracet zpátky a zaplatil všechny svoje dluhy. „Finanční dluhy ale nejsou nejhorší. Horší jsou dluhy vůči lidem už jenom tím, že jim zmizíte ze života,“ přiznal ve velmi otevřeném rozhovoru Tauš.
Režisér nyní slaví úspěchy s projektem Amerikánka. „Amerikánkou se zabývám 22 let. Je to příběh, který mě celou dobu provází a 22 let hledám způsob, jak vyprávět příběh dívky, která prochází dětským domovem, pěstounskou péčí a pasťákem, tak aby se k němu lidé chtěli vracet a aby je inspiroval. Poprvé jsem si do deníku napsal o Amerikánce v dubnu 2000,“ prozradil.
