Je to kratka doba, je na tom neco pravdy, ze clovek musi nejdrive oplakovat a smirit se s odchodem a pak zacit novy zivot. Ten pulrok az rok je dlouha doba. Novinari by se ho nemeli neustale vyptavat a jitrit mu rany

Paní Zagorová byla velmi slušný člověk, který zřejmě nikdy nikomu neublížil. Měla jsem ráda i některé její písničky.

Chápu, že se p. Margita cítí osamocený. Na druhé straně by se mohl potěšit tím, že ačkoliv Hanka trpěla od mládí těžkým onemocněním krve, tak se dožila velmi pěkného věku.

Hodně silný rozhovor, citlivě vedený, hodně upřímný, díky. Místy u toho čtení pálily slzy v očích oči, ale opak by asi byl chybou. Ještě jednou děkuji, panu Margitovi hodně sil a dalších hudebních zážitků, nenechám si ujít koncert.

Margitu chápu, byli opravdu zamilovaní, byli tu jeden pro druhého, navíc Zagorka i Margita byli a budou pro mě vždycky “naši” zpěváci, jejichž umění si budu vážit navždy. Zpověď je upřímná a na rozdíl od historek od paní Menzelové i důvěryhodná, ale stejně mi podobné rozhovory nepřijdou ani trochu sympatické. Tu bolest z odcházení a ztráty partnera nebo blízkého člověka v životě pozná téměř každý a není nutno dělat z pana Margity profesionální plačku. On umí zpívat lépe než naprostá většina z nás, ale jeho zármutek nemusí být vůbec větší než lítost anonymní paní Novákové ze ztráty manžela z Horní Lhoty.

Myslím, že ji měl opravdu rád a že mu fakt chybí.

Je to z toho strašně cítit, ta bolest.