Premiéra muzikálu Biograf láska je za vámi, jaké byly vaše první dojmy i vzhledem k okolnostem jako úmrtí Hany Zagorové?
Přiznám se, že na začátku jsem váhala, jestli vůbec tuto roli vzít. Zpívat písně Hany Zagorové je velký závazek a odpovědnost. Hanka je pro široké publikum srdeční záležitostí. V té době jsem neměla tušení o jejím zdravotním stavu. S nabídkou jsem váhala.
Nakonec mě režisér Honza Kříž, můj dlouholetý kolega a kamarád, přesvědčil, ať do toho společně jdeme. Sestavil silný realizační tým, scénář byl milý, emoce jsou vyjádřené písničkami a jen litujeme, že se Hanka nedožila premiéry. Chci věřit, že by měla radost a připily bychom si šampíčkem jako kdysi, když jsme spolu hrály v muzikálu Jack Rozparovač. Dnes jsem ráda, že jsem dostala takový dar a mohu její písně zpívat, vnímat jejich hloubku a nadčasovost.
Povězte nám něco o své roli majitelky biografu.
Hraju Janu a jsem majitelkou kavárny, která kdysi byla biografem. Jsem nenapravitelná romantička a snílek. Věřím na lásku. Sama vychovávám dceru. Jsme tři kamarádky, každá máme svůj velmi svébytný charakter. Každá z nás prožívá jinou životní etapu. A jak to všechno dopadne? Na to je nejlepší si zajít do Kalichu a užít si ten příběh s námi. Při zkoušení jsme zažili legraci, dojetí i slzy.
V muzikálu zazní největší hity Hany Zagorové. Stal se pro vás některý z nich srdeční záležitostí?
Těžko vybrat jen jeden z těch devíti set písní, které natočila, a z nichž si mnoho písní sama otextovala. Její písničky jsou střípky ze života. Je cítit, že mnoho situací, o kterých zpívá, skutečně prožila. Až mi někdy bylo líto, s čím vším se asi musela vypořádávat. Například Mys dobrých nadějí je mi blízká, s tou velmi souzním, protože i já si vždycky musím sama najít pevnou půdu pod nohama, najít ve všem smysl, poselství, najít novou cestu a zase ji zvládnout. V tom jsme si já a moje postava podobné.
„Že někde hlouběji, navzdory myšlenkám,
pod jejich příboji i já tam někde mám
mys dobrých nadějí, mys dobrých nadějí,
mys dobrých nadějí.“
Když odezní několikaměsíční každodenní zkoušení, co jako první uděláte, když máte konečně volno?
Po půlročním pracovním maratonu se pořádně vyspím a rozmazluji svého synka a muže!
Sama se chystáte vydat sólovou desku. Kdo ji bude textovat vám? V jaké fázi právě jste?
Řekla bych, že máme „poločas“, asi sedm písní. Texty mi píše Jakub Folvarčný, spolupracuji i s Tomášem Tajchnerem. Hudbu skládá David Hlaváč. Je velkým požehnáním, když zpěvačka najde textaře, který umí vyjádřit její pocity a nitro. Dlouho spolu sedíme, nebo se procházíme, povídáme si, zapisuji si nápady a poznámky, které pak Kubovi posílám a jsem překvapená, jak krásně to vnímal a pochopil. No a pak ten zážitek s Davidem ve studiu, kdy nám hudba vzniká pod rukama, vrstvíme, tvoříme. Nejvyšší čas za klukama zase vyrazit! Teď mě čeká dovolená a potom radostná práce ve studiu na dalších písničkách.
Díky vašemu výjimečnému hlasu vás coby vokalistku přizvala ke spolupráci spousta hvězd jako třeba Vojta Dyk, Barbora Poláková či Marie Rottrová. Vaše sólová kariéra nabírá na obrátkách, znamená to, že s rolí vokalistky končíte?
Vokalistka a sólistka jsou dva různé obory. Zatím si nechám oba. Jako vokalistka se vyřádím na jevišti a snažím se co nejlépe podpořit zpěváka. Užiju si to, zazpívám si. Při sólovém vystoupení jsem sama za sebe, je to úplně jiné. Mým limitem může do budoucna být pouze čas.
Jak vnímáte rčení, že člověk by měl nejdřív jedny dveře zavřít, aby mohl dokořán otevřít ty nové?
Tohle rčení u mě v životě platí velmi. A mám to tak vlastně ráda. Nicméně stále otevírám nové dveře a každé další jsou lepší a lepší, protože mám nějaké zkušenosti a touhy, možná ambice a život se mi hezky skládá.
Co je vaší životní filozofií, vírou?
Snažím se žít každý den vědomě, s radostí ho zvládat, vědět odkud a kam jdu. Milovat svou rodinu. Mít dobrý pocit z odvedené práce. Věřím, že všechno se nám jednou vrátí. To dobré i to špatné.
Před pěti lety jste se vdala a přijala výmluvné jméno svého manžela. Jak moc partner váš život obohatil?
Hrála jsem v představení Hledá se muž, zn. Bohatý. Říká se, že Bůh má smysl pro humor, a tak poslal Bohatu.
Například podle numerologie vykazovalo moje rodné jméno sílu, úspěch, energii a ctižádost, ale také tvrdohlavost, netoleranci a netrpělivost. Coby Bohatová mě prý vyjadřuje nezávislost, samostatnost, aktivita, podnikavost, odvaha a vůdcovství. Polepšila jsem si numerologicky i fakticky. Mám to jméno ráda i ten svět, který spolu vytváříme. Moje máma odešla příliš brzy a já jsem vyvdala skvělou tchyni a obětavou babičku, máme kolem sebe skvělé přátelé. Můj život s panem Bohatou je naplněný a bohatý. Souzníme.
Je to manžel, kdo je vždy vašim prvním kritikem? Na čí názor ještě hodně dáte?
Můj manžel má svoji profesi, přesto je tak trochu už jako můj manažer. Zná moje termíny, smlouvy, možná i texty. Viděl všechna představení několikrát. Neřekla bych, že je můj manžel mým kritikem, a když tak jedině laskavým! A ano jeho názor chci vždycky znát jako první. A na čí názor dám? Na každý, který mě obohatí, koho respektuji.
Překvapil vás speciálním dárkem k nějaké z premiér?
Tradicí je krásná velká kytice na premiéru, jako mi donesl na první představení, které se mnou viděl. Speciální dárky jsem dostala k jiným příležitostem. Nemám zásnubní prstýnek, ale zásnubní hodinky. K narození syna jsem dostala Ukolébavku, kterou objednal u hudebního skladatele Kryštofa Marka a k výročí naší svatby melodii od stejného autora. Kdybychom my dva byli hudba, určitě bychom zněli tak, jako v té skladbě.
Vedle zpěvu se věnujete i herectví, vaším nejaktuálnějším počinem je role v novém seriálu televize Prima s názvem Agrometal. Jak už sám název napovídá, zazpíváte si tam?
Seriál byl fantastickou příležitostí si opět zahrát před kamerou. Strávili jsme léto v krásných exteriérech na Berounsku. Bylo tam opravdu nádherně. Hraju komickou postavu, což mě vždycky baví.
A s tím zpěvem? Ano i za zpěvačku je tam ta moje bláznivka Stáňa, ovšem tančit ani zpívat neumí, takže jsem se na tom opět vyřádila. Seriál je fantasticky obsazený, co role to osobnost. S tím si producentka Romana Goščíková a režisér Karel Janák opravdu vyhráli. Oběma jim moc děkuju za příležitost. Věřím, že se diváci budou bavit jako my při natáčení.
Co vás ještě čeká?
Ve vršovickém divadle MANA mám konečně po létech nemuzikálovou, činoherní roli, tedy v oboru, který jsem vystudovala. Představení Kabaret Smutná neděle stojí za vidění a tímto na něj čtenáře zvu. A co se týče blížící se další premiéry a role, tak ta na mě čeká v divadle Hybernia po novém roce. Zahrajeme si muzikál Zpívaní v dešti, moji srdcovou záležitost a roli za odměnu. Tyhle klasické legendární muzikály podle mě v Praze chybí, a tak jsem ráda, že to konečně napravíme!
Jste evidentně obdařena mnoha talenty. Chybí vám v životě ještě nějaký další?
Jsem spokojená s těmi, které mám. A vděčná za ně. Naštěstí mám dost práce a neumím si představit, že bych třeba ještě uměla malovat nebo napsat román. To už bych asi nestíhala vůbec nic a možná bych marnila talentem. Ale kdyby se někdy, možná, časem vyklubal nějaký ten textařský, vůbec bych se nezlobila.
Jak pečujete o svou psychickou, ale i fyzickou stránku?
Mám ráda všechno, co většina žen. Kosmetiku, masáže, ráda nechávám pečovat o svoje vlasy. Mám fantastickou fyzioterapeutku, která je mi nablízku vždy, když potřebuju. Terapeuticky na mě taky působí hodiny zpěvu u mé paní profesorky, naplňují můj profesní i osobní růst. Ráda si přečtu knížku, zajdu do kina. Zamilovala jsem se do tvorby návrhářky Hermine Khalaf Pogosyan, baví mě vymýšlet a tvořit s ní modely. Že by nový talent? Nedávno jsem se také setkala s návrhářkou Martinou Pipkovou Loudovou, je inspirativní pracovat s lidmi, kteří rozumí svému oboru a dělají mu čest. Takže krásné šaty, další radost - to bychom měli. A nakonec jen pošeptám, baví mě mít pořádek v každém šuplíčku. Přináší mi to klid a harmonii nejen doma, ale i v sobě.
