Zase na mol

chudák děva

u

ta zenska patri do ustavu

Dobrý postřeh: Rychtářová také v nemocnici. Neservaly se?

A jedna byla více opilá tak je z toho zlomenina.

Nu, umělkyně slibovala zbývajícím naivním fanouškům, nejen hraběcí a jiný comeback ale dokonce, ve 45ti, další dětátko .., jakoby léta trápení nebohého A. jako cena za nezodpovědné a sebestředné chování "umělkyně" již nestačila.

Jak teď bude vařit bůček?

No, nastěstí spadla z těch schodů naprosto střízlivá.

Chtít je málo.

Já vím, Iveto, že ty to asi opravdu nemáš lehké. A že tím, že se svěřuješ, chceš předcházet možným pomluvám a spekulacím, lžím bulváru, ale někdy by ti vážně slušelo, něco vykonat jen tak. A zmínit se o tom, až když je splněno. Třeba: "prodělala jsem úspěšnou operaci klíční kosti, dobře se to hojí a těším se na koncert. Snažím se ze všech sil, abych mohla být se synem." Tvoje současné formulace působí málo věrohodně. A ani se mí nelíbí ustavičný akcent na tvou křehkou psychiku. Není ničí povinností chodit kolem druhých jako po střepech. Já chápu, že ti není dobře, že máš velké starosti, všichni mají starosti, i ten blbej Donutil, který se tváří stále blazeovaně, na to vem jed, ale já chci už slyšet nějaké výsledky. Co konkrétně jsi překonala, jaký cíl už máš za sebou. Prostě chci vědět, že se ti taky něco splnilo a ne že chceš. Chtít je málo. Nemusí to být velké. Třeba jen, já nevím, "dnes jsem uvařila knedlíky se zelím, pozvala jsem rodinu na oběd".

Re: Chtít je málo.

Já vím, že trpím prokrastinací a taky jsem pohodlná. Udělám si prostě to, že si napíšu všechno, i sebemenší hovadinu na papír jako body-úkoly a pak podle nich jedu a dělám si zatržítka a i když nemám obecenstvo, mě osobně to prostě těší, protože vím, že aspoň něco málo mám za sebou. Dostala jsem se tak ze svých depresí a nad tím, kdo mi roky ubližoval, jsem dostala alespoň trošičku nadhled. Taky se pomáhá vypsat. V nejtěžších dobách jsem popsala celé kilometry papíru. Třeba i nadávkami na toho, kdo mi tolik ubližoval. Roztrhala a vyhodila. Přineslo mi to úlevu. Mám známou, ta se zas v nepříjemných časech stáhne doma do sebe a v koutku stolu si vystřihuje články z novin. Pak to vždycky roznesla v práci lidem. Tématicky podle toho, kdo si na co zrovna stěžoval. Je paradox, že takoví ti titáni, co jsou věčně šťastní anic jim nechybí, mají za sebou davy takto zkroušených, o nichž nikdo neví a nikoho nezajímá, jak se s bolestí vyrovnají. Šťastí lidé jsou prostě kre*éni.

Co měsíc, to průser, chtělo by to méně chlastat

Mě to připadá,

že ji paní Rychtářová mohla i shodit ze schodů.

Re: Mě to připadá,

No, ani bych se nedivila. Já jsem člověk pohostinný, ale kdyby se mi takováhle fňukna nakvartýrovala do baráku na měsíc a po nocích se mi štrachala v lednici.......tak nevím........

Já vím co potřebuje...

pořádně si za...... protože bez sexu se blbne to se ví ....

Ona potřebuje pořádného nabíječe aby neměla čas na ptákoviny a věnovala se chlapovi , Arturovi a práci.. Přestala by kňourat a hlavně chlastat...

Re: Já vím co potřebuje...

zazpívat?

Deníček pro Blesk?

Já asi už opravdu dnešnímu světu nerozumím. To, že někdo píše "Deníček pro Blesk" mě fakt dostalo. To jsem vůbec netušila, že může někdo chtít dělat, nebo, že by to mohlo někoho napadnout a pak plakat, jak je ten bulvár krutej :-).

držím palce ať to výjde

Re: držím palce ať to výjde

Co