Ivano, o vás je známo, že jste závislá na józe. Funguje u vás i ta obličejová?
Musím říct, že obličejovou jógu jsem zkusila, myslím si, že to určitě funguje, já akorát už na to nemám trpělivost se dál učit. Mám pár takových hezkých pohybů a když cvičím normální jógu, tak si u toho různě nafukuju jako tady jednu bublinu, tady druhou a vypadám, myslím, že dost legračně a kdyby náhodou někdo vedle mě cvičil, nedejbože se na mě podíval, tak by mohl třeba asi i omdlít, protože dělám takový stvůrný grimasy. Takže ty obličejové svaly napínám při tom cvičení.
Je podle vás opravdu pro herečku smrt, když si nechá zmrazit vrásky u estetického odborníka injekcemi?
Určitě to záleží kus od kusu. Kdyby to byl herec na divadle, tak tolik nepotřebuje tu mimiku třeba jako herec v televizi nebo ve filmu. Samozřejmě, že to hrozně moc ochudí o tu emoci, kterou by herec měl předat, ale herečky, nevím jestli bohužel, nebo bohudík, mají vlastně být krásné, což je na jednu stranu příšerné, takové stigma. Vlastně tahle otázka je taková sporná, protože už teď, jak jsou filmy, kdy mají být světové herečky za ty dokonalé, tak tam ten botox samozřejmě asi je potřeba. Nebo když pak už je stárnoucí. Já toho úplně zastánce nejsem, a když, tak jenom lehce, aby tam ta mimika zůstala.
Diváci vás znají samozřejmě z Ordinace, protože tam jste řadu let, ale mohou vás vidět i v muzikálech. Teď vás čeká jeden velkolepý. Je pro vás výzvou?
Tady je výzvou píseň Heleny Vondráčkové Dlouhá noc, která se absolutně nedá udýchat. Nikdy by mě to nenapadlo. Ani by mě nenapadlo, že ta píseň je tak těžká v tom rytmu, jak se tam opakuje pořád refrén. A to, že do toho Helena ještě tančila, je to opravdu nadlidský výkon a teď mám pocit, jestli není mimozemšťan, jestli je z jiné galaxie, protože jsem to zkoušela teď dva měsíce a pak se ta choreografie pro mě musela úplně upravit tak, že tam není skoro žádná, protože to nejde utančit a zpívat tak, jak to vlastně dělala Helena. Já po celé léto, když jsem chodila běhat, tak jsem si u toho pořád zpívala Dlouhou noc. Takže jí musím prostě složit poklonu. Klobouk dolů, Heleno.
Převtělíte se v muzikálu Sladké mámení v Helenu?
Ne, ne, vůbec, tam mají úplně jiný příběh. Jsou tam použité písničky Heleny Vondráčkové, všechny známé, takže lidi budou mít co poslouchat a určitě budou nadšení. Je tam trošku kriminální příběh, je to trošku předělaný Kvítek mandragory, maličko jsme to upravili a já tam hraju policistku, takže to s Helenou naštěstí nemá v tomhle směru nic společného.
Jste matka a hodně vytížená herečka. Říká vám dcera: Mami, měla bys trošku odpočívat?
Jo. Tak Sofi už to teď nějak pochopila, jak je starší. Prostě mi sama od sebe říká jenom: „Mami, běž si odpočinout“ nebo „mami, běž si lehnout,“ takže to je pro mě taková vlastně první vlaštovka toho, že bude empatická a že jí na mně trochu záleží.
Na svou hru jsme vypsaly sbírku, říkají dcery Prachaře, Rybové a Jirešové |
Co je tím největším strašákem? Že se nevyspíte třeba ani pět hodin?
To je samozřejmě hrozný. Když nespím, tak to je úplně konečná, to je špatný, protože měnit tu náladu, ať se snažím jakkoliv, když jsem nevyspalá, nejde. Já už jsem vlastně měla takové náročnější období před několika lety, takže to tam v tom těle někde je, ta únava. Už se tak rychle neregeneruju jako dřív. Mně se všichni smějou, že chodím spát, když můžu, kolem desáté. Musí být tma, musí být ticho a i když mi nejde spát, tak prostě to vždycky vydržím, hlavně si nečtu, nedívám se na telefon, to do ložnice nesmí. Dám si letový režim a fakt si naprosto vědomě hlídám, aby mě tyhle věci nerušily. Myslím, že je to fakt základ a myslím, že už od těch třiceti asi pro každého.
Co pomáhá definitivně uzavřít tu ošklivou knihu minulosti. Je to opravdu jóga?
Určitě jo, protože se říká, že tělo se léčí. Teď čtu zajímavou knížku, že paměť není jenom v mozku, ale v úplně celém těle. Je v srdci, v ledvinách, je prostě všude. Buňky tam zkrátka spolupracují, takže podle mě je léčení úplně nejlepší přes tělo, ale samozřejmě i přes mozek, kde se dostaneš do těch vícero chvil, kdy je ti dobře, do toho alfa stavu třeba, když jsi úplně spokojený, tak ti ty buňky můžou dorůst, když to řeknu takhle úplně jednoduše, a vlastně ty si můžeš vytvořit tu lepší, příjemnější budoucnost. Ale myslím si, že kdo zažil nějaké ošklivé věci, tak to má všechno v těle, a tak si myslím, že určitě cvičení plus nějaké meditace nebo odpočinek jsou nesmírně důležité, aby sis mohl vybudovat vlastně i tělo, i mysl, která už je pozitivnější, lepší a silnější.
