Andrea Daňková o hraní i medicíně
Co nám řeknete o nové komedii, kde hrajete?
Moje postava v komedii Shoky & Morthy byla zajímavá tím, že kriticky ukazuje všechny influencery, instagramery a youtubery, tím mě bavila. Ráda jsem ji přijala i proto, že už tvůrce znám z dřívějška. Potvrdilo se mi, že jsou pořád geniální.
Čím vám Vojtěch imponuje?
Smyslem pro humor. Dokáže mě rozesmát tak, že se směju jako blázen deset minut v kuse. Imponuje mi inteligencí a tím, že dokáže poradit. Sice se mi jeho rady ne vždy hned líbí, ale rozhodně mi nastíní i jinou perspektivu. A taky má hrozně hezký hlas.
Jaké zájmy vás spojují?
Medicína a věci s ní spjaté. Rádi učíme, on medicínu, já komunikaci v medicíně. Často se bavíme o tom, co by bylo dobré změnit, já z pohledu managementu nemocnice, Vojta z pohledu lékaře. Taky běháme a před covidem jsme jezdili na koních.
Andrea Daňková V komediálním hitu Shoky & Morthy: Poslední velká akce je ambiciózní influencerkou. Role měla v seriálech Kukačky, Labyrint či ve filmu Osmy. V divadle hraje osm let po boku Simony Stašové. Přesto ji časem víc začalo zajímat zdravotnictví. Dnes je tajemnicí ředitele pražského Ústavu hematologie a krevní transfuze. Vedle DAMU vystudovala i sociologii na FHS UK. |
V čem to má s vámi těžké?
Ztěžují mu to moje emoce. Herci jsou expresivnější, než je obvyklé. (Vojtěch: Ale má to i výhody. Když se Andrea raduje, tak se raduje tak, jako kdyby dostala Nobelovu cenu.)
Co se díky němu učíte?
Větší trpělivosti. Jak jsem energická a rychlá, trpělivost mi zákonitě trochu chybí. Vojta mi říkává, ať nejdřív vydechnu, nadechnu se, popřemýšlím o tom, co chci dělat nebo říct. A dál, jak mi pořád vypráví o nefrologii, tak už vím leccos třeba o glomerulonefritidách.
Jaká je Vojtova nejčastější reakce?
Blahosklonně znějící „No stress...“ Vycházíme o patnáct minut později, než máme, a mě – jak jsem dochvilná – to drásá. A Vojta ještě dojídá a říká to svoje: „No stress...“
Pro jakou práci teď žijete?
Už od DAMU jsem tušila, že herečkou asi nechci být naplno. Proto jsem začala studovat ještě sociologii, následovaly stáže v Česku, v Americe. Do Ústavu hematologie jsem nastoupila jako manažerka komunikace, díky tomu jsem byla v kontaktu s celým ústavem a zjistila, že je plný skvělých lidí. Zároveň jsem narážela na různé úkoly, které jsem nemohla ze své pozice plnit. Pan ředitel Cetkovský mi nabídl pozici tajemnice, a tak můžu řešit personální otázky, ekonomické a informační systémy, řídit projekty.
Jak to vidíte s hraním dál?
Svou budoucnost vidím víc v nemocnici než na jevišti, protože mi to dává větší smysl a myslím, že pro to mám větší talent. Chci si ponechat dabing a kvalitní reklamy a vím, že už nechci ve filmech hrát naivky ani milenky.
Vojtěch Petr nejen o soužití s herečkou
Proč jste šel na medicínu?
Dospěl jsem k tomu vylučovací metodou na základě jakéhosi algoritmu. Byla to racionální volba vycházející z toho, že mě vždycky nejvíc bavily přírodní vědy.
Vojtěch Petr Ve Slaném se narodil, ale vyrostl ve Vlašimi, kde maturoval na osmiletém gymnáziu. Vystudoval 3. lékařskou fakultu v Praze, ač ho maminka, zdravotní sestra, od medicíny odrazovala. „Říkala: Nedělej to, nebude se ti to líbit. Zpětně můžu říct, že neměla pravdu.“ Pracuje na Klinice nefrologie v pražském IKEM, kde se věnuje pacientům po transplantaci ledvin, a čeká ho atestace. |
Co vás baví na nefrologii?
Mnozí kolegové ji můžou vnímat jako složitou, jenže mě právě ta její složitost lákala. Zatímco kupříkladu takové srdce je relativně prozkoumaný orgán, ledvina je orgán velmi komplexní, který ani v době dnešní špičkové medicíny ještě ne zcela detailně známe.
Jaká je Andreina nejčastější věta?
„Naplánovala jsem…“ Po chvíli, kdy začne plánovat, absolutně netuším, v jakém roce se ve svých vizích ocitá. Načež se pak hrozně rozčiluje, že si to nepamatuju.
V jakých hrách ji obdivujete?
Jak hraje ve filmech, nemůžu posoudit, protože mi zakázala, abych se na ně podíval. Ačkoliv… v televizním Vodníkovi jsem ji viděl, tam i na malém prostoru odvedla velký výkon. Ve hře Drobečky z perníku je mi sympatická tím, že představuje jedinou zodpovědnou postavu na jevišti. Ve Skleněném zvěřinci hraje lehce tělesně postiženou Lauru tak přesvědčivě, že když jsem ji viděl poprvé, nemohl jsem se při zpáteční cestě z představení v autě zbavit pocitu, že ji musím nějak zachránit.
Co vám dalo soužití s herečkou?
Mezi plusy bych zařadil, že jsem během dvou měsíců zhlédl všechna představení Simony Stašové, se kterou jsem se i seznámil, což považuju za čest. Taky jsem se naučil rozpoznávat různé druhy květin, které Andrea nosí domů po představeních.
V čem jsou umělci zvláštní?
Až extrémní je jejich pracovní přístup „show must go on“, kdy jedou dalece přes fyzické limity kvůli zodpovědnosti za kolegy, za představení. Když odpadnu já jako zdravotník, jsem nahraditelný. Herci jsou na sobě vzájemně pracovně závislejší, tohle vědomí by mě asi dost stresovalo.
Na čem se shodnete?
Celkem se shodneme v názorech na divadelní inscenace, ve kterých Andrea nehraje. Taky na všech praktických otázkách i ohledně očkování nebo politiky. Na čem ještě se shodneme?
(Andrea: Na otcovské dovolené.)
Na té už taky.
V čem je lepší než vy?
Je obdivuhodná schopností rozhodnout se. A taky silnou vůlí. Když vidím, co je schopná vydupat ze země a jak si umí jít za svými cíli… to já bych po třetině cesty ztratil dech.
