V šedesátých letech jsem vyučoval nějaký čas na filmové škole v západoněmeckém Ulmu. Už tehdy jsem si kladl otázku po vlivu blahobytu na pracovní morálku. Studenti přijížděli do školy ve svých, rodiči zakoupených, autech a splnými prkenicemi diskutovali u číše vína o zhoubném kapitalismu a přeli se,zda je lepší Che Guevara, Ho Či Min, Fidel nebo Stalin. Jejich motivace k práci byla často úměrná tloušťce peněženky. Čím tlustší peněženka, tím menší motivace. Naštěstí pro ně tehdejší společenský trend nabádal k odchodu od rodičů. S osamostatněním přicházela i nutnost převzít odpovědnost a stou se rodila i motivace k práci. Od té doby uteklo více jak třicet mírových let. Movitými se stalo nejen více Němců, ale iČechů. Čeští studenti se začínají podobat těm západoněmeckým z šedesátých let. Jejich peněženky stále častěji nezejí prázdnotou a jejich pracovní morálka bývá - řekněme unavená. Naneštěstí pro ně společenský trend nevelí od rodičů odejít, ale u nich zůstat. Užívat maminčina servisu a vlastnit kartu ktatínkovu kontu. Říkám jim rentiéři. Bývá jim odepřena důležitá životní zkušenost. Neznají hodnotu práce a cenu peněz, jsou ušetřeni útrap dlouholetého šetření, ale i radosti z těšení se na první nákup za peníze vydělané v potu tváře. Amá-li se takový student stát třeba novinářem či filmovým dokumentaristou, kde má vzít vlastní zkušenosti, které by mohl zúročit? Když vše,čeho užívá, zjeho šlechetné práce nevyplývá? Jak má pak vědět, zač je v Pardubicích perník. Občas se ale objeví statečný student, častěji studentka, která přetne pupeční šňůry různých penězovodů na rodiče,prarodiče a jiné solventní zdroje a převezme kompletní odpovědnost za svůj život. Takový člověk rychle dozrává a stává se zajímavým partnerem k dialogu oživotě i práci. Bohužel těch statečných bývá, jak známo, jen sedm, nebo o málo víc. Ti ostatní jako by čekali, až jim splaskne portmonka a následně se dostaví spásná motivace k dělání, které lenost zahání. A tak si někdy říkám, kde jsou ty časy, kdy nedostatek býval statek, kterého bylo dostatek. Apak mě zase napadá, že je vlastně zázrak, kolik lidí ve světě blahobytu pracuje,aniž by z obživných důvodů muselo. Asi to bude tím, že práce je nejlepší zábava. Anebo nejrozšířenější droga?
23. září 2000
