Potkaly jsme se na druhý pokus. První termín překazila neplánovaná návštěva lékaře. Automaticky jsem rozhovor začala otázkou, jak vyšetření dopadlo. Bez odpovědi jen sklopila oči a mně došlo, že nešlo o nějakou rutinní záležitost a že rozhovor bude úplně jiný, než jsem očekávala.
Co jste se u lékaře dozvěděla?
Rakovina je zpátky, tentokrát na plicích. Asi mi to stále úplně nedochází. Od okamžiku, kdy mi to lékaři potvrdili, jsem měla největší strach z toho, že se mi to nepodaří utajit do našeho křtu. Je pro mě strašně důležité, aby ta zpráva neodvedla pozornost od mojí nové desky, protože jsem do ní dala všechno. Chtěla bych, aby lidi ocenili, co umím, ne aby řešili, že bojuju s rakovinou. Na zahájení léčby jsme se shodli hned den po křtu, abych nebyla ve stresu, že mi bude špatně nebo že se to tím spíš prozradí.
Někdo prostě hodil kostkou a určil, kdo bude nemocný a kdo zdravý. Poprvé se mnou Duškova slova opravdu rezonovala, ale teď už vůbec. Ano, občas na mě padly deprese, ale rozhodně už jsem neměla myšlenky na to, že svůj život ukončím.
