Máte rád Pobřežní hlídku?
Ano, jako malý kluk jsem se na to díval.
Co je na práci plavčíka nejpříjemnější? Koukání po holkách?
Každý se rád podívá na pěknou slečnu v plavkách. A kdo říká, že to nedělá, tak to dělá dvakrát tolik. Ale není to o nějakém očumování. Jednak by to vypadalo blbě a mně to asi nedovolí ani svědomí, pozorovat cizí lidi takovým způsobem. A navíc máme na starosti bazén plný lidí.
Ale jinak mám rád, že se člověk může bavit se spoustou lidí, zvlášť s těmi, co jsou třeba stálými návštěvníky. Je tam taky výhoda toho, že si můžu před prací nebo po ní zaplavat, zacvičit. A nejlepší je vděk člověka, kterému pomůžeme nebo mu zachráníme život. Takové poděkování vždycky potěší.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Jak zaháníte nudu, když se několik hodin nic neděje? Není těžké udržet pozornost?
Těžké to je. Spousta lidí si myslí, že plavčík jenom sedí a kouká po těch holkách, ale tak to není. Navíc když má člověk třeba dvanáctihodinovou směnu třikrát za sebou, tak je to hodně náročné. Pomáhá mi, když se během pauzy jdu provětrat ven, dám si sprchu. A nuda, ta se moc zahánět nedá. Povídat si můžeme, ale spíš se zákazníky než mezi sebou. Člověk si odpočine, až když jde z práce domů, při ní to moc nejde.
Co musíte splnit, abyste se mohl stát plavčíkem?Musíte mít kurz, kde se naučíte záchranářské praktiky, jak vytahovat tonoucího, jak rozdýchat dospělého, jak dítě. Naučíte se ošetřovat různá zranění, odřeninu, zlomenou nohu, otřes mozku. Ten kurz je zakončený zkouškou.
A to osvědčení je napořád?
Ne, je na dva roky, potom se musí obnovit.
Říkal jste, že tuhle práci dělají brigádně i studenti. Kolik jim musí minimálně být?
Osmnáct.
Jaké problémy nejčastěji řešíte?
Většinou odřeniny, když někdo uklouzne. Pak taky řešíme, že se lidé snaží potápět ve skokanském bazénu a potom jim teče krev z nosu, takže to jsou taková klasická ošetřování. A v létě se tady na letní pláži v bistrech prodává pivo, takže případně musíme krotit návštěvníky, aby nedělali nepořádek.
David Jehlička
|
To je taky vaše práce?
Taky to musíme řešit, samozřejmě když už je to větší problém, máme na to lidi. Ale když je někdo ve vodě v podnapilém stavu, tak nás třeba prosí i veřejnost, abychom dotyčného umírnili, a pak to předáme dalším lidem, abychom se mohli věnovat práci kolem bazénu.
Dělal jste plavčíka i jinde než v Česku?
Nedělal, ale chtěl jsem, když jsem rok studoval v Austrálii. Jenomže požadovali australské zkoušky a moje angličtina ještě nebyla na takové úrovni. Ale vyloženě na pláž jsem nechtěl, to je úplně jiné než dělat plavčíka na bazénu.
V čem?
Člověk z Česka je zvyklý prakticky jenom na bazény, nemá takový přístup k moři, tak přesně neví, kde je který proud, jak se která vlna stočí. V tom je to pro nás na otevřené vodě těžší než na bazénu, kde zvládnu zareagovat daleko rychleji.
Nemají plavčíci v zimě nouzi o práci?
U nás ne, v Česku je spousta krytých bazénů, kde pracují stálí zaměstnanci, a pak na prázdniny nabíráme studenty, když se otevírá letní pláž. Tady máme velké aquacentrum, kde nás je na směně pět až sedm. A celkem je nás dvanáct, takže tady určitě nouze není.
Kolik plavčíků by mělo být u každého plaveckého bazénu?
Myslím, že neexistuje přesná norma, je to na každém areálu. Na některých koupalištích nemají plavčíky vůbec. Třeba na Seči (přehrada v Pardubickém kraji, pozn. red.) jsou vodní záchranáři, kteří jsou tam dobrovolně, ale vyloženě plavčík je na otevřené vodě docela vzácnost.
Spousta cestovních agentur nabízí mladým lidem práci plavčíka v zahraničí jako letní brigádu, což trochu budí dojem, že plavčíka může dělat každý. Co si o tom myslíte?
I když se práce domlouvá přes agenturu, musí zájemci splnit základy první pomoci, prokázat plavecké dovednosti a tak dále. Tím sítem projde jen určitý počet lidí, nemyslím si, že by to nechali dělat úplně každého.
Asiaté nejsou úplně nejlepší plavci
Poznáte od pohledu špatného plavce?
To člověk pozná už podle toho, jakým způsobem leze do vody. Jestli přijde a skočí rovnou šipku nebo opatrně našlapuje kolem schůdků. To už plavčík zbystří. Ne že bych chtěl tu dotyčnou skupinu urazit, ale vím, že Asiaté nejsou úplně nejlepší plavci. Když přijde větší skupinka, většinou se drží u kraje bazénu, jsou opatrní. Na ně dávám proto ještě větší pozor, aby náhodou k něčemu nedošlo.
Měl by člověk dodržovat nějaké zásady, aby byl ve vodě v bezpečí?
Hlavně by neměl přeceňovat svoje síly a nepředvádět se před ostatními.
Jaké krizové situace už jste zažil? Šlo někomu vyloženě o život?
Zažil jsem dvě. Jednou šlo o pána, který měl mozkovou příhodu, a pak jsme tu měli případ, kdy se topil malý chlapeček a kolegové ho museli oživovat. Ale dobře to dopadlo a chodí k nám dodnes plavat. Jednou jsem ho v plavecké škole zrovna učil, neměl z vody vůbec strach. A sám se ještě chlubil, že ho tady zachraňovali.
Stává se, že plavec ohrožuje svým chováním druhé?
Občas se stane, že když je tu některý plavec sám, a pak přijdou další lidi, tak si ten, co byl ve vodě první, myslí, že mu ta dráha patří. Takoví občas dělají naschvály. Ale vždycky se s nimi dá nějak mluvit, takže jdou buďto na jinou dráhu, nebo jim doporučíme čas, kdy chodí méně veřejnosti, aby mohli plavat víceméně sami.
Jak má při záchraně života postupovat laik?
Často se uvádí, že tonoucí mává rukama nad hladinou, ale člověk, který se topí, nemá moc síly křičet o pomoc. Spíš je rád, že se dostane na hladinu. Pokud to uvidí veřejnost, měla by dotyčného dostat co nejrychleji ke kraji a zavolat plavčíka. A kdyby byl tonoucí agresivní, tak je lepší hodit mu nějakou pomůcku, třeba větev, nafukovací lehátko, než k němu vyloženě plavat. Jak se totiž snaží dostat na hladinu a chytá se všeho možného, mohlo by se stát, že dotyčného stáhne pod vodu.
Myslíte si, že Češi nebezpečí vody podceňují?
Pro Čechy je typické, že často plavou třeba prostředkem rybníka, než aby plavali při kraji. Když jsem měl možnost bavit se s lidmi, kteří žijí u moře, tak říkali, že turisté z vnitrozemských států často přijdou na pláž, rozběhnou se a plavou prostředkem dál do moře. Zatímco lidé odtamtud plavou podél pobřeží, takže když nastane nějaký problém, můžou se snadno dostat na břeh. A tendenci přeceňovat svoje síly mají spíš mladí. Ještě když tam hraje roli alkohol, tak si myslí, že dokážou všechno.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? |
Předvádí se před vámi lidé?
Taky se to stává. Často jsou to kluci, kteří si z nás dělají trochu legraci. Když máme u kruhů na tobogány přímo předepsané, že jsou jenom na tobogány a nesmí se používat jinde, vezmou si ho a hodí ho třeba do rekreačního bazénu. Pak jim člověk řekne, že se to nesmí, oni to odkývají, ale za chvíli si najdou jinou zábavu. Když toho je už moc, tak je musíme kvůli špatnému chování poslat pryč.
Kdo bývá nejvíce neukázněný?
Kluci mezi sedmnácti a čtyřiadvaceti, dejme tomu.
Jak se udržujete v kondici?
Chodím plavat, protože dřív jsem se tomu závodně věnoval dvanáct let. Občas zajdu do fitka. Ale nijak extrémně to neřeším.
Když zrovna pracujete venku v horkém dni, můžete si jít během směny třeba i zaplavat?
My se tam s kolegy nějakým způsobem točíme, takže nejsme celou dobu venku. Ale samozřejmě se můžeme dojít osprchovat nebo, když nás tam je víc, smočit, ale na nějaké dlouhé plavání to není.
