Jsou volby nejrušnějším obdobím lepiče plakátů?
Asi ano. Mnohdy uděláme výlep a za týden ho objednatel nechá přelepit jinou fotkou stejného člověka, nebo k lídrovi na plakátu přibude spolustraník. Je to strategie, jak znovu přitáhnout pozornost a silněji se vrýt do podvědomí. Obvykle plakáty zůstávají od začátku do konce měsíce.
To znamená vyšší zisky pro vás. Musíte mít volby rád.
Nestěžuji si, avšak když ještě nebyl určený finanční limit, kolik mohou strany vynaložit na aktivity v kampani, býval větší blázinec. Letos je vše skromnější (rozhovor vznikal pár dní před volbami - pozn. red). Za měnění plakátů v častějším než měsíčním intervalu jinak mají peníze už jen obchodní řetězce.
Lidé Českaseriál iDNES.cz  Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. Portál iDNES.cz přináší druhou řadu seriálu rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Po 60 vydaných dílech a roční pauze jsme opět pečlivě vytipovali reprezentanty profesních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejníme další desítky interview, ve kterých zprostředkujeme radosti i starosti zpovídaných. Motto projektu zní: Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu? |
Podle čeho vás vlastník billboardů platí?
Od vylepeného kusu, ale částku bych si rád nechal pro sebe.
Strefují se politici na billboardech do konkurentů víc než dřív?
Dřív člověk viděl napadání spíš v televizi, ale už se přesunulo i na plakáty. Antikampaně jsou častější než v době, kdy proti sobě stály v podstatě jen ODS a ČSSD.
Jsou pro vás naopak některá období v roce klidnější?
Zima, hlavně leden a únor a trochu útlum bývá obvykle i v době letních prázdnin, kdy jsou lidé na dovolených.
Kolik plakátů vám za život prošlo rukama?
Měsíčně máme ve skladu dva až dva a půl tisíce billboardů, takže odhadem přes půl milionu. Práci dělám od roku 1991, jsme asi nejstarší pražská výlepová firma. Sám jsem vylepil tisíce plakátů, přesněji to neodhadnu, ale šikovný lepič zvládne za den až dvacet kusů, když nemá panely daleko.
Dva a půl tisíce billboardů jen pro Prahu?
Nejen pro hlavní město. Billboardy se od nás distribuují do regionů, kde se o výlep starají tamní nasmlouvaní zástupci. Posledních zhruba patnáct let lepíme pro stejnou mediální společnost.
Jak se od roku 1991 vyvinul počet plakátů, které za měsíc vylepíte?
Pomalu se snižuje. V době největšího boomu v letech 1994 až 2000 jsme v Praze a středních Čechách dělali měsíčně šest až sedm set billboardů a kolem tří tisíc v celé zemi. Nyní měsíčně vylepíme kolem čtyř až pěti set.
Co je důvodem? Tlak na odstranění billboardů u dálnic, aby nerozptylovaly řidiče?
Tyto billboardy spadají pod jinou společnost, než pro kterou pracujeme, takže našich chlebodárců se to nedotkne. Pro vlastníka to však musí být zřejmě dost citelné. Překvapilo mě, že jich kolem těchto cest je 3,5 tisíce.
Proč upadá byznys vám?
Pětimetrových billboardů, na které se specializujeme, také ubývá. Ne všechny, kterým vyprší stavební povolení, dostanou nové, takže plocha zanikne. Úřady si více hlídají, aby nehyzdily historické budovy. Také se likvidují prodělečné billboardy na zastrčených místech, za které se nevyplatí platit nájem. Dnes už jsou pouze tam, kde je má na očích hodně lidí.
Černoch líbající jeptišku lidi pobuřoval
Sledujete billboardy, když řídíte?
Jistě, všímám si, co je u konkurence nového - podle předpokladů odborníků na bezpečnost v dopravě bych asi musel bourat pořád. Spíš než o sledování billboardů je to o nesoustředěnosti, řidiči dělají spoustu jiných věcí. Jestli se podívám na krávy na pastvě nebo na billboard, asi nehraje zase takovou roli.
Stanislav Bílek
|
Jaké zboží inzerovaly plakáty, když jste začínali, a co je na nich dnes?
Dělali jsme obrovskou kampaň na banány Chiquita. Praha byla plná banánů. Dnes už si těžko představíte, že by se inzerovala zelenina či ovoce (smích). Hodně se propagovaly také cigaretové výrobky a alkohol, což už se teď nesmí. K tomu hodně frčely reklamy na čokoládové tyčinky jako Mars, Snickers, Coca Colu, což už dnes nevidíte.
Teď už je to samá elektronika, nábytek a auta.
Čokoládové tyčinky už lidé asi dostatečně dostali do povědomí.
Popudil vás někdy plakát svým obsahem tak, že jste ho odmítl vylepit?
Takový případ si nevybavím. Samozřejmě si občas řeknu, jak si ten či onen politik vůbec může dovolit vystupovat s takovými proklamacemi, ale obvykle to hned hodím za hlavu a nemyslím na to. Beru to profesionálně.
Jaká kontroverzní reklama vám utkvěla v paměti?
Dnes jsou reklamy umírněnější než dřív. Na začátku devadesátých let pobuřovala série reklam jedné společnosti prodávající oblečení. Byl na nich například černoch líbající jeptišku, bílá klisna a tmavý hřebec nebo barevné kondomy.
Jak lidé reagovali?
Už když jsme billboard vylepovali, hrozili nám se slovy: „Co to tam proboha lepíte?“ Nelíbilo se jim to a hodně remcali. O volbách, tuším v roce 2010, nám pak vyloženě nadávali. Báli jsme se, abychom třeba nedostali kamenem do zad (smích).
Nic takového se nestalo?
Naštěstí ne. Je to naše práce, za obsah reklam nemůžeme.
Dokáže vás za ty roky ještě něco udivit?
Kolikrát se s kolegy smějeme nepřirozeně vyhlazeným tvářím, kdy má padesátník pleť jak miminko. Právě hlavně u politiků je to humorné.
Jste spolu s kolegy i v současnosti někdy terčem nadávek?
Už dlouho se mi to nestalo, lidé jsou apatičtí. Podívají se a jdou dál, je jim to jedno. Jsou unavení z politiky a veřejného dění, už je to nezajímá.
Problém je množství aut i zóny
Jak velký vliv podle vás mají billboardy v době internetu?
Kdyby neměly, firmy je nebudou platit. Mají velký dopad. Pozoruji to i na sobě. Manželce jsem třeba o jedné značce točené zmrzliny tvrdil, že je nejlepší, protože to hlásala na svých billboardech. I o oblečení či spotřebičích člověk začne přemýšlet, hlodá mu to hlavou. Sám se jdu občas přesvědčit na vlastní oči, jestli je ta která věc skutečně kvalitní.
Předchozí díly |
Jaké plakáty lepíte rád?
Mám rád sportovní, filmové, hudebních kapel nebo i ty, které zobrazují krajinu. Všechny billboardy nemusí lidi obtěžovat. Na některé se člověk rád podívá, jsou příjemné pro oči - třeba ty na kosmetiku s hezkými ženami. Záleží však, v jakém kontextu jsou jejich obrázky použité.
V takovém případě vás musejí kolemjdoucí za práci spíš chválit...
Když vyhlazujete některé partie, zase pokřikují jinak. Vy to zblízka nevnímáte, ale zdálky se tím lidé baví...
Lepíte častěji ve dne nebo v noci?
Určitě ve dne, ale někteří kluci upřednostňují noc, než aby se nervovali v zácpách a obávali, že nestihnout vše podle plánů. Noční práce je však podle mého názoru nebezpečnější. Kdysi Praha byla volná, nebylo zdaleka tolik aut. Dnes jsou všude zákazy stání a zastavení, parkovací zóny, je to katastrofa. Někdy musíte ujít sto metrů s veškerým vercajkem včetně žebříku pěšky.
Jak to řešíte v zónách, tolerují vám krátkodobé stání?
Billboardů je tam naštěstí minimum. Když už tam lepič musí, snaží se to uhrát na domluvu.
Kde je v Praze největší koncentrace billboardů?
V historickém jádru v Praze 1 nejsou vůbec. Dřív to byla hlavně Praha 3, 4, 5, kdežto teď se hodně koncentrují k výjezdům z města, hlavně k velkým nákupním centrům a silničním přivaděčům.
Má každý lepič svůj rajon?
Všichni dostanou výlepový list se svými billboardy. Specialisté s horolezeckou průpravou jsou vysílání do větších výšek a mají příplatek. Většinou s námi pracují mladí kluci i chlapi ve středních letech, kteří to mají jako přivýdělek při zaměstnání.
Jaký je váš vztah k výškám?
Ještě za totality jsem pracoval ve výškách, člověk si zvykne. Dřív to byla pohoda, už ale nelepím tolik jako dřív a mám větší respekt.
Moje místo v Českuodpovídají všichni hosté seriálu Každý odněkud je. Někde se narodí, někde je doma. Říká se, že ta nejdůležitější místa v mysli a srdci člověka mohou být maximálně dvě. Jaká jsou ta vaše? Pocházím z Prahy. Celý život žiji na jejím okraji, kde je klid, blízko do přírody, takže jsem spokojený. Hrozně si toho vážím a nikam bych se nestěhoval. Když z mumraje v centru přijedu domů, sednu si na zahradu a dám si kávu, je to pro mě balzám. Jinak rád jezdím na kole po Jizerských horách a Šumavě. |
Jaké schopnosti musí mít dobrý lepič?
Práci nemůže dělat každý, lepič nesmí být bábovka. Musí být fyzicky zdatný a hlavně se nesmí zaleknout rozmarů počasí. Spousta lidí k nám přišla s velkými rameny, ale po zaučení už se neukázala. Dnes je problém vůbec někoho sehnat, lidem se nechce dělat a rukama už vůbec ne.
Co když hodně prší na přelomu měsíce, kdy se plakáty mění?
Stává se to a v takových případech se musí využít hodin během dne, kdy zrovna prší méně (smích). Stihnout se to zkrátka musí. Musely být padat trakaře, abychom mohli říct, že to prostě nešlo. Že nejde lepit v přívalových deštích, pochopí i klient.
Jakých podmínek se lepiči bojí nejvíc?
Nejhorší ze všeho je vítr, může vás shodit i se žebříkem. Když drobně mží nebo lehce prší, dá se práce ve kvalitním oblečení zvládnout, člověk přece není z cukru. Nepříjemné je vedro i mráz. Lepit se dá asi jen do minus sedmi, do lepidla ředěného vodou se dávají i nemrznoucí směsi.
