LAVINÁŘ: V lavině jsem už jel. Neslyšíte ji, ale pak jde o minuty

Jeho běžný pracovní den spočívá v kopání ve sněhu a zdlouhavém analyzování jeho vrstev a typů sněhových vloček. Když se však utrhne lavina, jde o každou sekundu. „Po 35 minutách pod sněhem přežije jen třetina lidí,“ říká lavinový preventista Pavel Cingr pro projekt iDNES.cz Lidé Česka. Pár lavin zažil i na vlastní kůži.

Co si má člověk představit pod pojmem lavinový preventista?
Pracuji jako záchranář u horské služby, ale k tomu mám specializaci na laviny. Běžná denní práce je tedy záchranářská, na dispečinku a sjezdovkách. Jako lavinový preventista horské služby mám ale na starost ještě lavinovou prevenci v celé republice. Mám jeden den v týdnu na to, že chodím do terénu, měřím lavinové profily, provádím testy stability sněhové pokrývky. Dále je třeba neustále sledovat meteorologickou situaci. Na základě těchto informací spolu s dalšími lavináři určujeme každý den stupeň lavinového nebezpečí. 

Jak vypadá práce v terénu? 
Jde se na svah, který je vhodný, a tam se dělá sněhový profil. V jednotlivých vrstvách se hledají různé druhy sněhu, měří se jeho tvrdost, určuje velikost zrn, měří teplota atd. Stanoví se, jak je sníh soudržný. Na základě toho se dá určit, jestli je riziko, když tam někdo vjede. 

Lidé Česka

Seriál iDNES.cz

Zapomeňte na politiky, vrcholové sportovce, hvězdy showbyznysu a další celebrity. V Česku žilo k 1. lednu 2014 přesně 10 512 419 lidí a příběhy mnoha z nich jsou často zajímavější.

Portál iDNES.cz proto přináší seriál rozhovorů s mediálně neznámými lidmi. Pečlivě vytipoval reprezentanty sociálních či zájmových skupin napříč Českem a během roku zveřejní několik desítek rozhovorů, ve kterých zprostředkuje radosti i starosti zpovídaných.

Motto projektu zní:
Každý má co říci, na každém je něco zajímavého.

Projekt je inspirovaný cyklem slovenského deníku SME, který dohromady spojuje dva jiné nápady - motiv z fotografického projektu Humans of New York a motiv z knih výtvarníka Vladimíra 518 Kmeny a Kmeny 0 mapující osudy různých subkultur.

Máte zajímavý tip na dalšího hosta našeho seriálu?
Napište nám na na adresu: [e-mail]

Jak se v praxi dělá sněhový profil? 
Vezme se lopata a vykope díra, která je buď až na zem, nebo maximálně do dvou metrů. Zarovná se to a pak hrabu prstem ve sněhu a dívám se lupou na ty vločky. Sníh se přetváří vlivem teplot a tlaku, což vločky sněhu mění, některé jsou soudržné a jiné ne.

Když se podíváte na vykopaný profil, co v něm vás upozorní na nebezpečí laviny?
Nesoudržné vrstvy. Například tvrdá deska, kterou udělal vítr na měkké vrstvě sněhu. Tam je nebezpečí, že když na ni člověk stoupne, tak to může prasknout a sjede lavina. 

A z toho už dokážete říct, jaké je nebezpečí?
Všechny poznatky z terénu zapíšu do programu, který udělá graf profilu, který uveřejníme na stránkách. Jsou lidé, kteří se na ten graf podívají a sami vědí, jestli tam jít nebo ne. 

Zajímal jste se o laviny už jako dítě?
Ne.

Jak jste se tedy k takové práci dostal?
Přes horskou službu. Já jsem bydlel a bydlím ve Špindlu. V mládí jsem se začal zajímat o skialpinismus, našel jsem si kamarády u horské služby, pak jsem byl u služby jako dobrovolník a časem jsem tam zůstal i jako profesionální zaměstnanec.

Jsou podle vás laviny krásné?
Je to přírodní úkaz, který je zajímavý, ale nejde říct přímo, že by byly krásné. Přeci jen je s tím svázaných spousta lidských neštěstí.

Táhne to i vaše děti k horské?
Ani ne. Mám dvě dcery. Jedna závodně lyžovala, druhá dělala běžky.

Kolik je stupňů lavinového nebezpečí?
Pět. 

Jak byste definoval jednotlivé stupně?
Pátý je nejhorší. Tam už jde o katastrofický scénář, kdy je ohrožené i údolí, ale ten se tady v podstatě nevyhlašuje. Při čtyřce je třeba vyhnout se všem sklonům svahu. Při třetím stupni doporučíme, aby lidé nevstupovali na svahy se sklonem vyšším než 30 stupňů. To už ti lidé musí mít opravdu dobré zkušenosti, aby se tam vydali i přes tohle doporučení. Dvojka a jednička jsou menší nebezpečí, ale i při nich se můžou malé laviny uvolnit. Teď je například v Krkonoších druhý stupeň (rozhovor probíhal 18. března - pozn. red.) a pokud do toho zasvítí sluníčko, můžou spadnout třeba základové laviny. 

Základové laviny?
Když sníh ujede po povrchu země. Nejde tu o vrstvy mezi sebou, ale utrhne se to rovnou u podloží, ujede to a je hnědo.  

Zakazujete lidem při vyšších stupních lavinového nebezpečí vstup do určitých oblastí?
Nezakazujeme, dáváme jen doporučení. 

Pavel Cingr

Narodil se ve Špindlerově mlýně ve Vejprtech v květnu 1964. Vystudoval v Trutnově lesnickou školu. U horské služby působil nejprve jako dobrovolník. Řádným členem je od roku 1993. Je ženatý a má dvě dcery. 

Takže i kdyby byl ten nejvyšší stupeň lavinového nebezpečí, nemáte pravomoc lidem vstup do oblastí zakázat?
Mohli bychom dát jen doporučení nikam nechodit. 

Jak často dochází k tragédiím?
Každý rok skončí ve světě pod lavinami spoustu lidí. U nás se lavinové nehody stávají každý rok, ale u hodně z nich není ani horské služba a rozhodně ne všechny končí tragicky. Dá se říct, že tragédie se u nás stane tak jednou za tři roky.

Když odhadujete pád lavin, trefujete se?
Já neříkám, že spadne lavina, ale jen že je pravděpodobnost uvolnění. To, že jsem se netrefil, poznám, když dám třetí nebo čtvrtý stupeň, při kterém by měly padat laviny samovolně, a nic nespadne. Nebo když dám druhý a spadne jich deset. Většinou mi ale moje předpovědi vcelku vychází.

Únorovou velkou lavinu v Modrém dole jste čekal? (více o lavině čtěte zde)
V takovém rozsahu ne. Letos je v Krkonoších málo sněhu. Když se měřila sněhová pokrývka u Luční nebo Labské boudy, tak nepřekročila metr, což je hodně podprůměrný stav. Tomu místu, kde se to utrhlo, se říká mapa republiky, protože je zde dolík, kde bývá i šestnáct metrů sněhu a zůstane tam místo ve tvaru Československé republiky, které odtává až v červnu. Při letošním množství sněhu jsem lavinu téhle velikosti a v tomhle místě rozhodně nečekal a ani nikdo z mých kolegů, kteří se zabývají lavinami.

Jak se vůbec utrhne lavina?
Laviny padají buď samovolně, nebo si je někdo uvolní sám. Při většině nehod si to lidé utrhnou sami. Lyžují, zatíží svah a spadne to i s nimi.  

Pokud běžkař neví, jaký je lavinový stupeň, může nějak poznat, že je zle? Slyší třeba podezřelé zvuky, než se lavina utrhne?
Já bych úplně nemluvil o běžkařích. Ti se většinou pohybují v údolích a na cestách. Větší nebezpečí je ve volném terénu, kde se pohybují spíše skialpinisté. Předem ale podle mě zvuky moc slyšet nejsou. Nahoře je hodně vítr, takže to přehluší. Rachot přijde, až když už to jede.

Co má člověk dělat, když ji utrhne?
Za prvé: pokud jde do nebezpečných oblastí, měl by u sebe mít lavinovou výbavu. Ta se skládá z tzv. pípáku, který vysílá signál, sondy, která ho hledá, a lopaty. Za druhé: nechodit sám. Při pádu laviny jde hlavně o čas. Asi 90 procent lidí přežije prvních patnáct minut, po 35 minutách pod sněhem už ale přežije jen třetina lidí. Musí mu tedy pomoci hlavně ten, kdo je s ním. V té situaci nejde spoléhat jen na záchranáře.   

Takové lavinové vybavení je ale asi hodně drahé. Kolik procent z návštěvníků lavinových oblastí ho podle vás má?
Těžko se to odhaduje. Teď se začíná používat víc, když stoupá obliba skialpinismu a lidé chodí na různá školení, tak si ho i víc pořizují. Když si ale vezmu případy, ke kterým jsem za posledních patnáct let vyjížděl, tak jen jednou zasypaní lavinové vybavení měli.

Co tedy dělat, když utrhnu lavinu a nemám výbavu?
První věc je, že pokud utrhnu lavinu, tak se snažím z toho ujet do stran, protože lavina jde prostředkem. Když už mi to podrazí nohy, tak se snažím zbavit všeho, co mám s sebou, protože všechno těžké táhne člověka dolů. Pokusím se uvolnit lyže, zahodit batoh, zahodit hůlky. Do nebezpečných svahů se ani nedoporučuje mít hůlky na poutkách. Jediná věc, kterou neodhazuji, je lavinový batoh, pokud ho mám. Tam zatáhnu za páčku a nafouknou se polštáře, které udrží člověka na povrchu laviny, protože z něj udělají větší těleso.

Další rozhovory:

Lidé Česka

Nepropásněte ani jeden díl, objednejte si zasílání avíz na nová pokračování seriálu do e-mailu ZDE. 

Minulý díl:
HORNÍK: Důl je extrém. Rubeme kilometr pod zemí i v pětatřiceti stupních

Dá se v lavině plavat? 
Plavat v uvozovkách. Dokud teče, tak se v ní pohybovat můžete a „plovoucími“ pohyby se snažíte udržet na povrchu. Chvíli jste nahoře, chvíli pod sněhem, střídá se to. Pokud skončíte pod sněhem, tak se samozřejmě hybnost omezí.

Co potom?
Jakmile se lavina začne zastavovat, tak už se přestáváte hýbat. Dojíždí další sníh, který vás stlačuje. Je potřeba se rychle stočit do klubíčka, lokty si dát před obličej a vybojovat si co největší prostor před obličejem a hrudníkem, aby člověk mohl dýchat.

Zachraňoval jste už někdy někoho zasypaného?
Pokaždé když vyjede celý tým k větší nehodě, tak se snažím tam být. Letos jsem u jedné nebyl, ale předtím jsem byl u laviny myslím v roce 2008.

Při hledání používáte lavinové psy. Do jaké hloubky pes dokáže člověka pod lavinou najít?
Hloubka záleží na tom, jaký ten sníh je nebo jestli je hodně upěchovaný. Člověka cítí i několik metrů pod sněhem. Je cvičený to místo najít a zahlásit ho. Hrabání a hledání je už na záchranářích. 

Radost, strach a život

odpovídají všichni hosté projektu

Co vám dělá v životě radost?
Když má člověk pohodu.

Z čeho máte největší strach? 
Strach na sobě nepociťuju. Mám občas strach v konkrétních situacích, když jedu do velkých hor, že se nevrátím. Obecně ale ne.

Jak se vám žije v Česku?
Tady se žije dobře. Já bych neměl důvod se nikam stěhovat. Máme pestrou zemi plnou krásné přírody, a to mě naplňuje. Český národ hodně brečí, ale žijeme si nadprůměrně, co se týče životní úrovně, což jasně vidím, když jezdím po světě. 

Jak dlouho a jak se takový pes cvičí?
Celý jeho aktivní věk. V zimě dělají lavinová cvičení, kde tréninkově hledají zahrabané figuranty ve sněhu. V létě zase prohledávají plochy a hledají ztracené v lese. Už ve dvou letech může být pes dobře připravený. 

Jaké rasy se na takovou práci hodí?
Kluci si většinou vybírají německé ovčáky. Pak je tam i nějaká border kolie nebo labradoři. V devadesáti procentech jsou to ale němečtí ovčáci, protože se dobře cvičí. Pro ty psy je to ale celé spíše hra než práce. Chodí si hrát, ne pracovat.

Vaše práce je vcelku nebezpečná. Musíte i do lavinových svahů. Máte strach?
Čím víc o tom vím, tím méně si dovolím a tím větší mám strach. Dřív jsem lyžoval bezhlavě a ve volném terénu. Přeci jen je to podle mě nejhezčí lyžování, které je. Ne na přeplněných sjezdovkách. Dnes ale ani do záchranných akcí v nebezpečném terénu, kde hrozí pád dalších lavin, lidi nepošlu. Je třeba zhodnotit míru rizika a neriskovat osmdesát životů kvůli jednomu.

Šlo vám při práci někdy o život?
Nemyslím. Jednou jsem uvolnil velkou lavinu, když jsem byl ještě u horské služby jako dobrovolník. Lavina to byla složena z tvrdých desek a pod nohami už mi to jelo, ale podařilo se mi z ní odjet do strany. Když jsem k ní potom šel zespoda, tak v tom čele byla osmimetrová zeď sněhu. Potom jsem ještě párkrát jel v malé lavině, ale to mi nepřišlo tak riskantní, protože toho sněhu nebylo tolik. 

Rodina o vás strach nemá?
Ani ne. Dcery mi spíš nadávají, že je neberu na skialpy. Jezdím s nimi jen když jsou dobré podmínky. A pak, v zimě jsem skoro každý den v práci.

Co dělá lavinový preventista v létě, když není sníh?
To, co člen horské služby. V létě mám dispečinky a je tu celkově méně lidí (na zimu se nabírá asi 15 sezonních zaměstnanců - pozn. red.), takže se staráme o běžné turistické úrazy v horách. Pak taky děláme tyčové značení na horách, kde má každý člen horské služby svůj úsek, o který se stará. 

Projekt iDNES.cz Lidé Česka: přečtěte si další rozhovory