Zavést ve velmi odlišném prostředí střední Asie demokracii západního typu nebylo realistické, kritizuje končící česká hlava státu podle něj "velmi sporný koncept" už 11 let trvající války v Afghánistánu.
Klaus na rozdíl od svého kancléře Petra Hájka nevěří na teorie spiknutí při útoku na newyorská dvojčata, který provedla skupina teroristů z muslimských zemí. Hájek před dvěma lety způsobil rozruch knihou Smrt ve středu, kde tvrdil, že útok mohly zorganizovat americké tajné služby (více o Hájkově knize zde).
Klaus naopak ve své knize zdůrazňuje, že konspirativní teorie jsou mu cizí. 11. září 2001 podle něj změnilo svět tak, že zejména mezinárodní politika začala být ovlivňována, když ne přímo utvářena, mediálním ohlasem událostí. Tato událost dala také podle Klause Západu šanci najít si nového globálního nepřítele, sjednotit se proti němu a pokusit se Západ mobilizovat.
"Planá disputace o údajné neslučitelnosti islámu a demokracie a hon na al-Káidu po celém světě zakrývaly debakl multikulturní orientace moderních západních společností a nezvládnutí pokrytecké imigrační politiky," píše Klaus. Příběhy o divoce vypadajících nepřátelích, skrytých buď v Afghánistánu, nebo všude kolem nás, jsou podle něj druhořadým problémem světové politiky.
Obdobně velmi kriticky hodnotí rok 2003 a válku v Iráku. Chápe ji jako pokusný balonek "legitimizace politiky intervencionismu, jako metodu prosazování jednoho - jakkoli nám blízkého - modelu společenského uspořádání v zemích, kde tento model samovolně a spontánně nikdy v minulosti nevznikl".
Po arabském jaru může přijít muslimská zima, píše Klaus
Vojenský útok NATO na Jugoslávii vedenou Slobodanem Miloševičem hodnotí Klaus ve své nové knize jako pokus o šíření dobra, jehož politické důsledky bude pociťovat Balkán ještě dlouhá desetiletí.
Skepticky vnímá i "arabské jaro", vlnu povstání v několika arabských zemích, která smetla dosavadní vládce těchto zemí. "Vítězem egyptské revoluce není Facebook (či Twitter) a už vůbec ne demokracie. Spíše Muslimské bratrstvo a armáda, která zůstává státem ve státě. A v celé oblasti nastává ještě větší nejistota," napsal Klaus. Musíme být podle něj připraveni na to, že po "arabském jaru" přijde "muslimská zima".
V knize se drží i svých dlouhodobě oblíbených témat, jako je kritika současné podoby Evropské unie, "humanrightismu" či takzvaného "NGOismu", což jsou Klausovy novotvary, jimiž s despektem hodnotí ochránce lidských práv a zastánce občanské společnosti.
Státy jako Řecko, Portugalsko a Španělsko jsou podle Klause obětí společné evropské měny, která odpovídá jiným ekonomickým parametrům, než jaké podle názoru končícího prezidenta mají tyto země evropského jihu. O Rusku Klaus píše, že neví, jestli je z něj možné vytvořit funkční demokracii. "Nemůže vzniknout jinak než zdola," napsal končící prezident.
Měli bychom si podle něj také položit vážnou otázku, zda 21. století nemůže být stoletím Číny, Asie či zemí BRIC (Brazílie, Rusko, Indie a Čína), zatímco politická a ekonomická role Evropy bude nezadržitelně klesat. "Mám obavu, že tomu tak bude," předpovídá Klaus ve své knize My, Evropa a svět.
