O stanovisku soudu ve Štrasburku informovala ministryně práce Michaela Marksová Tominová (ČSSD). Dodala, že oficiální zprávu o stanovisku soudu zatím ještě nemá.
„O stížnosti nerozhodoval jeden soudce, ale tři. Stížnost zamítli jako nepřípustnou,“ uvedla Marksová. Podle jejích informací se matka mohla už v dubnu obrátit na norský soud a požádat o to, aby jí děti svěřil. Zatím to neudělala.
Norské úřady odebraly českému páru syny v květnu 2011 po udání z mateřské školy o pohlavním zneužívání. Policie vyšetřovala otce chlapců a později i matku, vyšetřování ale zastavila a obvinění nepadlo. V únoru 2012 úřady rodiče zbavily práva na péči. Děti se dostaly ke stálým pěstounům, každé teď žije v jiné rodině. Matka může syny vidět dvakrát ročně po dvou hodinách. Norské soudy její odvolání odmítly, loni v listopadu se obrátila na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
Matka i děti mají české občanství. Český stát pro hochy podle jejich dědečka ale nedělá dost a dostatečně je nechrání. „V pasu stojí, že jeho držitel je pod ochranou České republiky. My vydáváme pasy i dětem. Poskytujeme jim ale ochranu?“ řekl dědeček chlapců Jiří Pavelka.
Jeho dcera podle něj své syny viděla naposledy v březnu na dvě hodiny. Další jednání s úřady by se mělo konat 18. listopadu. Týkat by se mělo případných dalších schůzek s dětmi a také adopce. „Dceři v tomto případě vyhrožují tím, že bude zbavena rodičovských práv ke svým synům, což je něco neslýchaného. Podle vyjádření policie se žádného trestného činu vůči dětem nedopustila,“ uvedl Pavelka.
České úřady nic neudělaly, zlobí se poslankyně
Podle poslankyně Jitky Chalánkové (TOP 09) české úřady pro matku a pro vrácení dětí nic neudělaly. Kvůli případu se ve Sněmovně obrátila na předsedu vlády i ministry zahraničí a pro lidská práva a na ministryně práce a spravedlnosti. Několikrát zopakovala své přesvědčení, že udání ze školky mohlo být vykonstruované. Čeští rodiče si totiž podle ní na přístup tamních zaměstnanců stěžovali.
Norsko není členem EU a Česko s ním nemá smlouvy o ochraně dětí. Úřad pro mezinárodně právní ochranu dětí tak podle svého ředitele Zdeňka Kapitána od počátku nemá v případu „žádné zvláštní kompetence“, k dispozici jsou jen diplomatické prostředky. Úřad v roce 2011 inicioval podnět pro tehdejšího ministra zahraničí, aby uplatnil pro děti diplomatickou ochranu a požádal o jejich navrácení. Podle Marksové je ale otázka, jestli by bylo vhodné použít tento nástroj i vůči Norsku, které patří mezi demokratické země.
Marksová se kvůli případu obrátila na norskou ministryni práce, odpověď od ní zatím nedostala. Norskou dětskou ombudsmanku pak oslovila veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová. „Odpověď byla chladná. Nezasahuje prý do sociálně právní ochrany dětí,“ uvedla Šabatová.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) už dřív řekl, že české velvyslanectví v Norsku žádalo tamní ministerstvo zahraničí nótou o vysvětlení. Norská strana sdělila, že český stát se řízení neúčastní, proto mu nemůže dávat informace. „Případ řeší norské soudy. ČR nemá žádné možnosti do rozhodování nezávislých soudů zasahovat v Česku, natož v Norsku,“ vysvětlil ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD). Podle něj se česká strana ale případu pozorně věnuje.
