„Dva roky zpátky jsme s kolegyní z Národní pedagogického institutu Danielou Růžičkovou dělali hrubý propočet, kde jsme došli k číslu 2 miliardy ročně, za které by bylo možné pro ZŠ a SŠ obnovovat počítače, platit školní správce IT a připojení k internetu,“ říká lektor Ondřej Neumajer, který se dlouhodobě zabývá problematikou využívání digitálních technologií ve vzdělávání. Dodává ale, že jde o expertní odhad a bylo by potřeba to doložit odbornou studií.
Nedostatečné vybavení je problém napříč školami i republikou. Ministerstvo školství chce do října školám poskytnout dotace.
Kromě využívání sociálních sítí a malému zapojení školních platforem se během pandemie ukázalo, jaké jsou rozdíly mezi kraji i školami. Do distanční výuky se zapojila drtivá většina gymnazistů, na nematuritních oborech se ale nezapojila celá pětina žáků. Spoustě škol i žákům chybělo odpovídající vybavení, nedostatečné pokrytí internetem nebo ztráta motivace u dětí se vůbec na dálku učit.
Přestože počet prvňáků již třetí rok za sebou klesá, počet žáků ZŠ plynule roste. Naopak na VŠ ubylo za posledních 10 let na 100 tisíc studentů. Omezení výuky v souvislosti s opatřeními proti šíření koronaviru pocítilo téměř 1,7 mil. žáků a studentů.
https://t.co/JEunSyXHtl
#čsú https://t.co/bhZjhXryGC
Běžné aplikace v dálkové výuce vládly
Digitální vzdělávání v českém školství je stále výzvou. Při distanční výuce dominovaly na obou stupních základních škol komunikační platformy typu WhatsApp, Skype nebo Facebook. Školní informační systém Bakaláři, který byl čtvrtý nejvyužívanější, je určený hlavně na správu školy jako jsou rozvrhy, hodnocení či suplování.
„Jde o to, že s nejvyužívanějšími platformami standardně pracují žáci i učitelé v běžném životě. Jsou tak na ně zvyklí, umí s nimi pracovat a jsou do značné míry nedílnou součástí komunikace v jejich životě. Bakaláři samozřejmě rovněž disponují některými funkcemi, které lze při distančních aktivitách vhodně využívat, ale přece jen jde primárně o systém pro správu školních agend,“ upřesňuje náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
Hlavní výhody e-learningových nástrojů určených pro školy je jednoduchost a intuitivnost. Programy jako Google Classroom, Teams nebo Moodle se využívaly nejen na základních a středních školách, ale řadu z nich používají i univerzity po celém světě. Další důležitou výhodou je také jejich bezpečnost.
„Jedná se o ‚bezpečnější‘ území než jsou různé sociální sítě a komunikátory. Ale i tady hrozí nebezpečí při nevhodném používání. Velkou výhodou je celistvost programů, ale i možnost vkládat digitální nástroje jiných systémů nebo uživatelů. Dalo by se to přirovnat ke stavebnici. Nemusím z ní využívat všechny dílky, ale postupně se je učím používat, stejně tak žáci. Často i oni přijdou na nějaké skvělé použití,“ říká učitel ZŠ a MŠ Chraštická Bohuslav Hora, který je také lektor pro Apple a Google nástroje.
Vybavení i zájem pokračovat
Kolik učitelů se k využívání nástrojů vrátí v běžném vyučování či případnému dalšímu uzavření škol, je těžké odhadovat. Jak výuka na dálku u škol probíhala totiž souvisí také s postojem školy k technologiím obecně. Někde jsou zakázané telefony nebo není ani připojení na wifi.
„Školy mají také zastaralé vybavení, standardně počítače ve třídách nabíhají pomalu. Když se snažíte o něco inovativního a neustále vám to padá, přestane vás to bavit a vrátíte se k výuce analogově. Není to vždy chyba či rozhodnutí učitelů. Ti si k výuce z domu často kupovali vybavení ze svého jako sluchátka či lepší počítače,“ říká učitel z pražského gymnázia Na Zatlance Michal Kaderka.
Senát schválil hlasování z karantény i distanční výuku. Zbývá podpis Zemana |
Na začátku uzavření škol se dalo těžko odhadovat, že to bude na dva měsíce. Známé aplikace tak šetřily čas. Distanční a online výuka ale v praxi neznamená, že děti dostanou zadání s listy v učebnici e-mailem.
Před pandemií se digitální technologie při výuce využívaly jen na necelé pětině základních a středních škol. Nový typ koronaviru tak může do škol přinést aspoň z řad učitelů větší snahu zapojit digitální technologie do hodin.
„Nejde o to, že učitel promítá přes dataprojektor prezentace a s jejím využitím vede výuku. Jde o to, jestli jsou digitální technologie na základě pokynu učitele systematicky využívány ze strany žáků jako součást výuky a jako běžný nástroj například pro vyhledávání informací či zpracovávání úkolů během výuky v daném předmětu,“ dodává náměstek ústředního školního inspektora Ondřej Andrys.
