České školní jídelny přistupují k novým postupům podle ředitelky Státního zdravotního ústavu Barbory Mackové spolehlivě. Některé ale potřebují poradit, „Naší snahou, je, aby i ty školní jídelny, které buď váhají, nebo se jim nechce měnit zaběhlé návyky, dostaly návod, jak to dělat i za stávajících finančních nároků,“ říká.
Školní stravování podle ní leckde brzdí technologie. „Závisí to hodně na zřizovateli, dneska už existují technologie, které umožní připravit jídlo předem, nemusí to být přesně časováno, že ve 12 hodin se mi musí všechno vařit, abych to mohla nandávat. Existují konvektomaty, které umožní rozfázovat přípravu jídel,“ vysvětluje.
Děti v nouzi dostanou zdarma oběd nově i na středních školách. Zájem je veliký |
Cílem SZÚ je podle ředitelky Mackové, aby jídelny používaly co nejméně průmyslově zpracovaných potravin. „Hezkým příkladem jsou jižní Čechy, kde mají elektronické tržiště, kde nabízejí lokální dodavatelé své produkty. A školy tam mohou za definovaných podmínek ve spolupráci s krajem, aktuálně nakoupit,“ dodala.
Macková ale upozornila na nešvar, který se týká jídelen obecně. „Většina potravin je už sama o sobě osolená. Tu sůl máme v těch potravinách ještě dříve, než vůbec ochutnáme. Mnoho z nás automaticky dosoluje, což vlastně zvyšuje dávku soli několikanásobně oproti normám, které jsou dané Světovou zdravotnickou organizací,“ míní.
Školní jídelny solí víc, než je zdravé. Dělá jich to 9 z 10, říkají data |
Češi mají podle kuchařky Jitky Ulihrachové přesolování hluboko zakořeněné. Problém podle ní nejsou jen jídla ze školních jídelen. „Ve spoustě rodin se používají různé směsi, už rovnou hotové omáčky, je to plné cukru, soli. Není tam nic, prázdnota. Hrozná věc, úplně bych to vyřadila ze sortimentu,“ vysvětluje.
„Když si udělám svoji vlastní omáčku, kde je bylinka, kde je třeba ta majonéza, nebo jogurt, zakysaná smetana... to má svoji vlastní chuť. Pak stačí ždibec soli, opravdu jenom taková tečka nakonec a jídlo je báječné,“ radí kuchařka.
Přisolujete si jídlo?
Na úterním workshopu Máme to na talíři pro školní jídelny učila Ulihrachová kuchařky, jak pokrmy vylepšit a zároveň stále vyjít s penězi i časem. „Třeba koření se nedá urychlit, ale můžu si udělat odvar už den dopředu a ten potom použít, to se nekazí. Druhý den to kuchařka přecedí a odvar použije třeba do základu do omáčky, nebo do vývaru,“ říká.
V Hradci konečně vznikne pořádná jídelna, školáci teď chodí, kam se dá |
„Koření je hodně drahé, za kila to mohou být tisíce korun. Když ho jen hodí do protlaku při rajské a za půl hodiny ji přecedí, tak vyhazují do koše pomalu nepoužité koření. Takže to jsou takové rady, co zlepší jejich ekonomiku, zkvalitní práci a nakonec i ten pokrm,“ doplnila Ulihrachová.
Kuchařka zároveň poradila používat do omáček předem připravený svar octa s cukrem. „V tom mohou zkontrolovat tu sladkou kyselou chuť, která by se měla ocitnout v omáčce nebo v polévce, pak jsou naprosto v pohodě, je to rychlejší a nemůžou to zkazit,“ myslí si.
Ulihrachová má za to, že s dětmi se musí o jídle hlavně mluvit. Neznámá jídla by měly nejprve ochutnat. „Člověk musí dětem jídlo vysvětlit. Víš, Pepíčku, tohleto jedí lidi v Indii, oni si u toho povídají, vaří to půl dne...Prostě k tomu přidat takový ten příběh, tu legendu, takovou pohádku,“ dodala.
Ceny školních obědů se liší až o 11 korun, maximum možného neúčtují nikde |
Souhlasí s ní i kuchařky ze školky v Pardubicích Zuzana Vondráčková a Alena Nová. „Malé děti jedí hodně očima, jim se to musí líbit. Na pohled musí být pěkně upravený, málo barevný, čím je to víc zelené, tak tím víc to ďoubou. Nelíbí se jim to,“ shodují se.
„Čím klasičtěji to vypadá, tím spíš jí. Ony některá jídla neznají, pak se bojí je i ochutnat, ale když se k těm dětem přistupuje hrou, tak je to lepší. Třeba si říct, že jsou ta vajíčka z pohádky, že je vařila princezna,“ vysvětluje Nová.
Vondráčková má s pohádkovými jídly také zkušenosti. „Děti speciálně tuhle nechtěly něco jíst, tak jsem jim řekla, že se mnou vařil v kuchyni Miki a byly hned spokojené. Pak jedno řeklo, že chce navíc zeleninu a rázem ji chtěly také všechny,“ vzpomíná.
Čas dražších školních obědů? Ministerstvo zvedlo ceny, jídelny je ale nevyužijí |
Workshop pro školní jídelny vedl kuchař Jiří Roith. Povídat o jídle by si podle něj s dětmi měli i rodiče. „Každé dítě je jiné. Třeba moje dcera jedla ryby a pak najednou zničehonic přestala. Je to o tom s ní komunikovat a zjistit proč. K dětem se kolikrát chováme moc jako k dětem, musíme jim rozumět, jako rovnocenným partnerům,“ myslí si.
