Neblahou zkušenost má paní Petra. Jejího syna poslal k dětskému psychiatrovi klinický psycholog, jelikož potřebují jeho potvrzení do žádosti o příspěvek na péči. Podle jejích slov posudkový doktor nebere psychologa jako kompetentní osobu. „Pro autistického syna jsem dostala 7. června termín u psychiatra na únor 2023. Je plno, dětí hodně a čekací doby jsou dlouhé,“ říká.
Přiznává ale, že nejde o jediný případ, kdy má problém sehnat doktora. „Jsme z Plzně a sehnat třeba dětského neurologa je téměř nemožné.“
Problém s hledáním psychiatra nebo terapeuta má i čtenářka Anička. Od puberty se poškozuje a jak smutně přiznává, nikdy s tím nepřestala. Trpí hraniční poruchou osobnosti a zároveň chronickou poruchou příjmu potravy. Přesto je na své problémy sama.
„Sehnat odborníka na pojišťovnu v Praze je velmi těžkém a během posledních dvou let se mi nepodařilo najít žádného, který by nabíral nové pacienty,“ smutní. Přiznává, že přestože se jí daří lépe zvládat své myšlenky, nastávají občas chvíle, kdy se řeže nebo týrá hladem.
Nedostatek dětských psychiatrů potvrzuje i Lucie Zelenková, sociální pracovnice Linky bezpečí. Přiznává navíc, že zatímco v minulém roce přijímali v průměru 211 hovorů týkajících se sebepoškozování, letos je to v průměru 240 hovorů na dané téma.
Zblázním se, udusím se, umřu! Dětí s panickými poruchami přibývá |
Slova Aničky o nemožnosti najít doktora, který nabírá pacienty, potvrzuje i psychiatr Projektu Hélio - centra pro duševní zdraví a zaměstnanec Institutu neuropsychiatrické péče (INEP), Martin Sekot. „Dětská psychiatrie je v kolapsovém stavu. Psychiatrie je Popelkou medicíny a dětská psychiatrie je Popelkou psychiatrie,“ říká bez okolků a dodává: „Dětští psychiatři nejsou, nebo jsou v důchodu.“ A vystudovat hned ji nejde.
„Dětská psychiatrie byla při studiu nadstavbou,“ objasňuje, proč se do ní jeho kolegům příliš nechtělo. Doktoři, kteří nemají atestaci z dětské oblasti, v ní nemohou poskytovat péči. V ojedinělých případech podle psychiatra lze vzít i šestnácti nebo sedmnáctileté dítě, ale pouze je-li to velmi akutní případ. „Jedenáctileté dítě ale vzít nesmí,“ varuje.
I proto na zvyšující se tendence dětí si ubližovat zareagovalo ministerstvo zdravotnictví, které ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví spustí webové stránky věnované těm, kteří si ubližují. Najdou na něm potřebné informace, jak těmto situacím předcházet, na koho se obrátit a jak si udržet pozitivní mysl.
Primář dětského oddělení Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod Tomáš Havelka vznik stránek kvituje, upozorňuje ale zároveň, že hlavní tíhu péče o děti nesou a budou nést i nadále ambulance a lůžková oddělení. „A ty jsou často ponechány ladem,“ zlobí se.
Duševní pohoda se přeceňuje
Havelka zároveň vede i Asociaci dětské a dorostové psychiatrie, takže zvyšující se tendenci má z první ruky. „Je to ohromný nárůst. Nedokážu říct přesně o kolik procent, ale případů je několikanásobně víc,“ míní. „To téma je složité, sebepoškozování je jen špička ledovce, kterou sice vnímáte, ale problémy jsou hlubší a rozsáhlejší,“ popisuje.
Podle něj je rovněž řada dětí, které si ublíží jednou dvakrát, ale „nepřinese jim to zisk, tak v tom nepokračují.“ U ostatních případů jde hlavně o ulevující mechanismus, který může mít časem i charakter závislosti.
Primář dětské psychiatrie dodává, že jeho obor má tři pilíře léčby. Léky, psychoterapii a podpůrná opatření. „Záleží na diagnóze. Když máte dítě například s lehčí úzkostnou poruchou, tak ji budete zpravidla řešit podpůrnými opatřeními a psychoterapií. K lékům sáhnete později, pokud se stav nebude zlepšovat,“ říká pro iDNES.cz.
Zato při sebepoškozování jde často o kombinaci všech metod. „Důležité je přenášet hranice, strukturu, pravidla. Zároveň je velmi důležité být empatický a pomáhat dítěti zvládat emoce, kterou jsou pro něj nesnesitelné a řešilo by je sebepoškozováním Tento přístup je základ u psychoterapie sebepoškozování, ale i u běžné všednodenní podpory. Často pak také využíváte léky u přidružených příznaků jako jsou například úzkosti a deprese,“ vysvětluje.
Rakovina duše. Její bolesti lidé nepochopí, říká matka dívky, jež si vzala život |
Podle jeho názoru se navíc vytvořila představa, že duševní zdraví je jednoduchá záležitost a každý, kdo někdy viděl duševně nemocného, do toho podle svého mínění může mluvit.
Nezávisle na Havelkovi o tom mluví i Zelenková z Linky bezpečí. Netají se názorem, že jestli přinesl covid-19 nějaké pozitivum, je to právě vnímání duševního zdraví. „I lidé, kteří to předtím odsuzovali, že jim se to stát nemůže, najednou pocítili, že se to může stát snadno a komukoliv,“ přiznává.
Kamarádi živě sledují, jak si spolužáci ubližují
V poslední době zaznamenali odborníci i další negativní jev sociálních sítí. Psychicky nemocné děti na nich sdílejí své negativní myšlenky či přímo videa, jak si ubližují. Mnohdy jsou videa v živém přenosu, a tak kamarádi hojně volají Linku bezpečí o pomoc pro své spolužáky.
„Volají kamarádi, že nevědí, jak si mají vysvětlit nějaký status - jestli se jde dotyčný zabít, že se zase pořezal nebo co znamená nějaká fotka,“ popisuje negativa Zelenková. Nepřímo jsou tak psychickým problémům vystavované i další děti, jelikož trápení svých přátel sledují.
Sociální pracovnice dodává, že jejich linka je anonymní, díky čemuž se jim mnoho nemocných dětí svěřuje se svými problémy a pracovníkům se tak velmi často daří jim rozmluvit, aby si neublížily. Nevýhodou je, že nemá konkrétnější informace o volajících, nemůže jim tak pomoct víc. Přesto pracovníci linky pomáhají vyhledat kontakt na psychiatry, kteří přijímají pacienty s konkrétním pojištěním, případně mohou dotyčnému zavolat sanitku, pokud si ublíží.
