Tento týden se Unie pokoušela kategoricky Rusku sdělit, že se jí opravdu hodně nelíbí ruské tanky jezdící Gruzií. Jenže se to nějak nepovedlo, čehož nejlepším důkazem je, že samo Rusko v úterý Unii pochválilo za "odpovědný přístup". - čtěte Rusko lituje přerušeného jednání, s Unií chce ale dál spolupracovat
Pro Moskvu se tak gruzínská válka změnila v nebývalý triumf. Kreml si ověřil, že ať se v budoucnu stane cokoliv, reakce Unie bude vskutku unijní: tedy polovičatá a více méně nesmyslná. Proč to tak dopadá?
Zaprvé: Unie, jak známo, zatím není schopna dohodnout se v zahraniční politice na něčem opravdu zásadním. Zadruhé: Západ Rusku nerozumí. Což, pravda, není žádná novinka – Západ Rusku vlastně nerozuměl nikdy, před padesáti ani sto lety. Což je vážně trochu potíž. Protože když někdo něčemu nerozumí, vždy udělá chybu. To proto Rusko vítězí.
Tak například Češi či Poláci mají tendenci považovat Rusko za polozhroucenou, chudou a tak trochu barbarskou zemi třetího světa. Jenže takové Rusko není.
Západní Evropa navzdory tomu vykazuje druhý extrém: někdy až trestuhodně naivní nadšení, že Rusko je už více méně normální, přátelská a vypočitatelná evropská země. Jenže ani tak to není.
Pochopit Rusko
Nebezpečná je též neschopnost pochopit ruský pohled na země bývalého SSSR včetně Ukrajiny či Gruzie. Zkuste toto mentální cvičení: představte si, že jste Rus, občas si nostalgicky vzpomenete na doby SSSR, kdy vaše země byla velmoc, a někdy přejedete pohledem na mapy z dob, kdy carští důstojníci po staletí dobývali Ukrajinu, Kavkaz, Střední Asii. A kdy Ukrajina i Gruzie byly nepochybnou součástí carského impéria. Napadne vás: Kdyby nám to tak zase patřilo!
Tedy: dojem, že Moskva má stále "nárok" na tyto země, není v Rusku názor nijak výjimečný ani extremistický. A drtivá většina Rusů by podepsala názor Vladimira Putina, že rozpad SSSR byl největší geopolitickou tragédií dvacátého století.
Kdo toto prosté cvičení neprovede, nemá šanci Rusko opravdu pochopit, a tedy s ním efektivně jednat. Ale zároveň Západ musí mít jasno v tom, proč má a musí podporovat Gruzii. Protože tato malá země se rozhodla podstoupit nebývalý experiment – připojit se k Západu, utéci od Ruska. A to je zkrátka výzva, která se neodmítá. Nic více, nic méně. (Pokud však taktně pomlčíme o důležitém ropovodu, který Američané přes Gruzii pomohli postavit a který se nám – Evropě, Americe, Západu – dosti hodí.)
Tedy: o Gruzii s Ruskem soupeříme a je v našem zájmu ten střet vyhrát. Rusko to dobře ví, a má proto výhodu. Pokud v Unii či USA někdo tvrdí něco jiného, buď lže, nebo nerozumí prostým počtům globální politiky. Což je pravděpodobnější. Co tedy dělat? Nedělat chyby – a snažit se o herkulovský čin: opravdu Rusko pochopit.
