Měli by podle vás učitelé trestat žáky?
Bez trestu se neobejde žádná výchova. Je to přirozené a hlavně je nemožné netrestat. I nejlepší matka v přírodě, kočka, trestá. Seřadí si koťata, která musí koukat do jamky, jestli nejde myš. Jakmile se některé z nich překulí a chce si hrát, matka ho ťafne. Stejná psychologie funguje i u odměňování. Odměna posiluje chování, zatímco trest ho zeslabuje, výchova se však ani bez jednoho neobejde.
U učitelů mohou být tresty i nevědomé, například řečí těla, tím, že se zamračí, nakrčí nos. To je žákovi nepříjemné a je to tím pádem také určitá forma trestu. Žáky trestáme třeba už jen tím, že nedostanou takovou pochvalu, jakou očekávali, nebo jim nedáme pozornost, jakou by chtěli. Pak jsou tu tresty záměrné, které používá učitel jako prezentaci toho, že chce nějakému chování zamezit a ukázat jeho nevhodnost. Fyzické tresty jsou pak samozřejmě nepřípustné.
Říkáte, že tresty jsou součástí výchovy. Jak by ale takový trest měl vypadat a kde už jsou hranice, ze které by učitel neměl jít?
Platí, že trestat by se mělo milující rukou. Žák musí věřit, že to s ním myslíte dobře, že mu fandíte, máte ho ráda, vidíte ho v dobrém světle. Toho docílíte tím, že ho během výuky odměňujete, posilujete, dáváte mu dobré známky a chválíte za to, co se mu povedlo. Pak přijde chvíle, kdy překročí hranice, a učitel mu má bez emocí ukázat, kde jsou mantinely, které žák přehlédl nebo je zkouší. Díky malému trestu nebo upozornění si ten žák uvědomí, že to nemá dělat. Tento trest má jen mírně znevýhodnit nevhodné chování a fungovat jako sociální učení i pro zbytek třídy.
Robert ČapekDvacet pět let pracoval jako učitel na zvláštní, základní, střední i vysoké škole. V současnosti působí na třech školách jako školní psycholog, didaktický mentor a příležitostný učitel. Také lektoruje semináře, píše učebnice a knihy pro učitele, pracuje na e-learningu pro pedagogy a bloguje o vzdělávání. |
Ptám se, protože minulý týden otevřel diskusi trest pro žáka, který měl padesátkrát napsat, že sedí na místě a dává pozor. Co si o tom myslíte?
Podle mě tím učitel neprokazuje respekt k žákovi, je to ponižující a zbytečná práce. Nikdy by mě nenapadlo takový trest dát, protože tím jako učitel ukazuji zbytečně tu nejsilovější podobu moci. Učitel má naopak podporovat klima ve třídě tím, že mocensky ustupuje ze své role a nevytváří si takto hloupě nepřátele a mučedníky. Proto učitelům na seminářích radím, jak podobné situace vyřešit chytřeji.
A jak by ji měli řešit?
Musí především upustit od emocí, umět určité situace vydýchat, nejednat v afektu. Když cítí, že je začínají ovládat hněv a agrese, měli by vydechnout, zastavit na pomyslné stopce. Povinnost učitele je se uklidnit a situaci vyřešit s chladnou hlavou. Ve prospěch celé třídy, férově, jako upevnění pravidel.
Jenže co když už to někdy nejde? Co když už jste žáka stokrát napomenul a on pořád zlobí?
Důvodem, proč dítě zlobí, je většinou to, že se nudí, protože ho vyučování nebaví, nemá pozornost a učitel nevymáhá pravidla ve třídě. Je to směs špatné didaktiky a nedodržování pravidel. Na hospitacích si třeba všímám toho, že ve třídách není kázeň, protože učitel za celou hodinu nikoho jmenovitě neupozorní, že porušuje pravidla a místo toho všem neadresně vyhrožuje písemkami. Je pro smích, navíc ty výhrůžky jsou plané, jak žáci brzy poznají.
Třídní schůzky často vypadají jak z dob ROH
V čem je podle vás výuka nudná?
Především na druhém stupni a středních školách kraluje frontální výuka, tedy výklad, řízená diskuse a nějaká ta práce s učebnicí. Učitelé používají zoufale málo metod a aktivit. Jen pro představu – ve své knize Moderní didaktika uvádím přes dvě stovky metod, ale pak se zeptám žáka ve škole, zda od začátku školního roku zažil tu nejtriviálnější z nich – skupinovou práci. Odpoví, že ne. V žádném předmětu. To se pak nelze divit, že místo zajímavé činnosti, kterou učitel žákům neposkytuje, se objevuje nuda, nespolupracující chování a nekázeň.
Jak jsou dnes nastaveny vztahy mezi rodiči a učiteli?
Psal jsem na toto téma knihu Učitel a rodič: Spolupráce, třídní schůzka, komunikace. Problém je, že se nemění technika práce s rodiči. Pořád máme zažité třídní schůzky, které zatuhly někde v předlistopadovém stavu a často vypadají jako schůzky Revolučního odborového hnutí. Rodiče na ně chodí otrávení, ani si často nesundají kabát.
Přitom účelem nemá být, že jim tam učitel vykládá, že jejich dítě má špatné známky nebo zlobí. Účelem těchto schůzek je vytvoření školního společenství. Rodiče a školy by měli mít společné desítky různých aktivit, být přátelé a spojenci. Rodič by ve škole vůbec neměl poslouchat, že má jeho ratolest špatné známky – především proto, že dobrý učitel vůbec nepotřebuje špatné známky dávat.
Škola má právo žákům zadávat povinné domácí úkoly, upozorňuje inspekce |
Jak by tedy podle vás měli učitelé žáky hodnotit?
Ve stručnosti: měli by hodnotit podporujícím způsobem. Tedy se vyvarovat výkonového hodnocení, srovnávání žáků mezi sebou a udělování jedniček jen za perfektní výkony. Odměnu zaslouží každá dobrá práce ve třídě, je jenom nesmyslem srovnávat ji mezi sebou od různých dětí. Všechno to testování a písemky ve školách jsou popřením individuálního přístupu. Proto máme tolik žáků, kteří na učilištích mají nulovou motivaci ke vzdělání – za ta léta jsou doslova zdecimováni špatnými známkami. Od učitelů nedostávali přiměřené úkoly, a tak to schytávali, i když za uši měli dostat právě tito učitelé.
Umí pedagogické fakulty připravit budoucí učitele na to, co všechno je může ve třídě potkat?
Ne, v tomto ohledu je to katastrofa. Příprava studentů vůbec není pro pedagogické fakulty hlavním tématem. Vědecké body, podle kterých jsou hodnoceny, se získávají jinak. Studenti tam často jsou jen kvůli diplomu a nemají motivaci jít učit do škol. Fakulty nevychovávají učitele dějepisu, ale historiky, nezajímá je didaktika oboru. Studenti nejsou motivováni být dobrými učiteli. Místo fakult bych osobně vytvořil učitelské ústavy, kde budou odborníci učit didaktiku. Ale co bychom pak dělali s těmi stovkami doktorů a docentů z peďáku? Učit neumějí, co s nimi?
Nedávno se diskutovalo o tom, zda by domácí úkoly měly být povinné. Co si o tom myslíte?
Povinné domácí úkoly by se neměly vůbec zadávat, tedy určitě ne na 2. stupni. Zasahují do volného času žáka, didakticky jsou neúčinné, protože slabší žáci si na nich zafixují chyby, kterých se dopouští. Úkoly také kazí vztah rodiny a školy, protože když přijdete domů a musíte vysvětlovat dceři, co učitelka nezvládla, tak je z vás pomocná učitelská síla a to ne každý skousne.
Úkoly navíc posilují diskriminaci. Je rozdíl mezi dětmi, které mají dobrý domácí servis, a mezi těmi, které takovou podporu nemají. Naše školství je známé tím, že úspěšnost žáků velmi úzce souvisí s kvalitou rodinného prostředí, což je znak špatného vzdělávacího systému. Děti by měly mít ve škole stejnou šanci, jenže nemají. Podle mě by se děti neměly doma ani memorovat na písemky a podobně. Pokud chceme, aby děti dělaly něco doma, pak by to mělo posilovat vztah k učení. Jestli dávat úkoly, tak jen na prvním stupni, přiměřené obtížnosti a aby děti bavily.
Měli by rodiče trestat dítě za vysvědčení?
Určitě ne. Pokud jsou učitelé dobří, tak špatné známky mít žáci na vysvědčení ani nemohou. Špatná známka jde za učitelem, protože dává žákům práci, na kterou oni nestačí. To je jeho didaktická chyba. Pokud žákovi během školního roku nedokážete ukázat, že dějepis je zajímavý předmět a že matematika může být zábava a dáte mu špatnou známku, pak je chyba opět na straně učitele. To on by se měl polepšit.
Jak otrávit žáka matematikou? Dejte mu podobný pracovní list! Žákyně raději projevila umělecké vlohy a odevzdala takovýto papír. Líný učitel rychlým dotazem zjistil, že žákyně téměř okamžitě a najisto ví, kolik je 30:6! Ale prostě ji připadá lepší napsat "nevím" a když ji otráví i to, pustí se do díla.... a stvoří umělecký majstrštyk 
Jenom to už prostě není ta nudná matematika, ale vlastně reflexe výuky 
Vy se živíte mimo jiné tím, že školíte učitele. Jak to probíhá?
Většinou chce ředitel něco ve své škole změnit, nebo mu doporučí inspekce, že má něco napravit, tak si mě najde na internetu a já přijedu udělat seminář do sborovny. Někdy je školení oázou porozumění a vzájemného obohacování. Když učitelům řeknete, že by měli umět různé didaktické metody, souhlasí. Chtějí vědět víc. Když jim ale řeknete, že by neměli dávat špatné známky nebo naopak měli dávat jedničku za jiný výkon než 90 procent bodů v testu, začínají se bránit. Není jednoduché říct ve sborovně učitelům, že žáky hodnocením poškozovali a měli by to dělat jinak. Bývá to často zajímavé až trochu napjaté. Alespoň do doby, než vše vysvětlím a učitele získám na svou stranu. Někdy i nezískám.
Takže přijedete a říkáte, co učitelé dělají špatně. Čili jste trochu takový Zdeněk Pohlreich českého školství...
To mi napsal jeden student do hodnocení, že jsem Pohlreich českého školství. Trochu do našeho školství tepu, ale to jen proto, že si to zaslouží. Existence víceletých gymnázií, státní maturity, nekvalitní výuka – rozhodně je proti čemu bojovat. Ovšem lektorů jako já je víc. Já jsem úmyslně někdy kritický a moje semináře bývají občas trochu bojovné, ale umím udělat učitelům i hezkou chvilku.
Pracujete také jako školní psycholog. S čím děti nejčastěji potřebují poradit?
Každá škola je úplně jiná. Někde se řeší problém se žvýkacím tabákem, jinde s energetickými nápoji, jinde zase rasové nadávky. Velkým problémem je šikana na sociálních sítích. Jedna paní učitelka na nich našla, že jeden její žák napsal, ať zdechne. Jenže co můžete dělat? Nemůžete jít za tu učitelku do vyučování, vodit ji za ruku a ukázat jí, jak si má vydobýt respekt. Učitelé se musí naučit pracovat ve třídě kvalitně. To samé platí o dalším velkém problému – vztazích mezi žáky. Když učitel dobře učí, používá pestré metody, má taková výuka teambuildingové prvky, spolužáci spolupracují a budují si dobré vztahy. Když učitel učí frontálně, izoluje tím žáky a ti se pak k sobě o přestávce neumí chovat hezky.
Říkal jste, že problémem jsou už i energetické nápoje?
Jasně. Děti si jich koupí třeba i několik, vypijí je a jsou napumpované, roztěkané, navíc si zatěžují organismus. Znám chlapce, který měl plnou školní skříňku energetických nápojů. Učitelé mu museli vysvětlit, proč to je špatně.
Vaše nejnovější kniha se jmenuje Líný učitel. O čem je?
Je to prezentace určité filozofie a takový manuál, jak pracovat ve třídě. Vychází z myšlenky, že ve třídě by měli pracovat žáci a čím méně je učitel v popředí, tím lepší pro ně dělá práci. Úkolem učitele je vytvořit takové klima, aby práce žáky bavila a on mohl pracovat co nejméně. Takže abyste mohla být líná učitelka, musíte být chytrá učitelka. Taková, které dojde, že nejméně efektivní je dávat testy nebo nudný výklad před tabulí. Uvědomí si, že lepší je vytvořit činnost, u které žáky ani nenapadne, kolik práce ve škole udělali. Takže líný učitel dělá nejlepší didaktiku, jakou může, a prospívá sobě i žákům.
 |
