Půda kvůli suchu nepřijme téměř žádné srážky. Hrozí povodně, říká expert

Většina půdy v Česku je v takovém stavu, že by v případě plošných extrémních přívalových dešťů absorbovala jen minimum vody. Mohla by se tak opakovat situace z povodňového roku 2002. Podle Jana Vopravila z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy se musí změnit zemědělské postupy a zastavit neustálé zhutňování půdy.

Jak by se v současnosti vysušená půda vypořádala s náhlým přívalem větších dešťových srážek?
Je to různé, v současnosti máme až 90 procent utužených půd, které se chovají jako nepropustná plocha a srážky přijímají minimálně. Náhlé přívaly srážek na velké ploše území by daly vzniknout povodňové situaci podobné té z roku 2002. Půda je jako mince, která má dvě strany. Na jedné je povodeň a na té druhé je aktuální sucho.

Všichni řeší přehrady, kde se dá snadno namodelovat přítok, odtok a objem vody. V případě půdy však vždy záleží na její počáteční vlhkosti a na tom, zda je degradovaná. Řada vlastností hraje roli v tom, zda půda dokáže vodu infiltrovat a zda se naplní její póry. Pokud přijdou přívalové srážky, nemůže dojít k doplnění vlhkosti v půdě. Zvlášť pokud je to pouze jedna epizoda.

Jak silná je vysušená vrstva půdy?
Máme 26 půdních typů a každá půda funguje jinak z hlediska pojímání vody i toho, jak je přirozeně vlhká. Většina půd je dnes vyschlých v podstatě do hloubky jednoho metru. Týká se to jižní Moravy, středních Čech i mnoha dalších oblastí.

Letos v květnu hydrolog Jan Daňhelka uvedl, že suchá půda na jihovýchodě Čech dokázala zadržet většinu přívalových srážek (více v článku Sucho zadrželo velkou část přívalových dešťů). Mohlo by to platit i nyní během vrcholícího léta?
Je to různé a záleží, v jaké kondici je půda, na kterou srážky spadnou. Když jsem zmínil 90 procent utužených půd, tak jsem měl na mysli podorničí. Nad tím je vrstva půdy, která dokáže část vody nasát a zadržet. Když ovšem přijde intenzivní přívalový déšť a zasáhne například svah, tak potom infiltrace a absorbce půdy nemusí všechno pojmout. Část vody se vsákne, ale velkou část půda nebude schopna rychle infiltrovat a ta pak odteče. Pozvolnější déšť je pro infiltraci mnohem lepší.

Existuje nějaký model, podle kterého se určuje poměr mezi tím, kolik dní může být sucho a naproti tomu jak velké srážky mohou být, aby to půda dokázala absorbovat?
Modelů je mnoho, ale většinou nefungují. Půda je složitá laboratoř, hraje tam spousta věcí roli, abychom snadno mohli modelovat. Zásadní je, čím je půda pokryta a v jakém je stavu. Staré národy říkávaly svým rolníkům: Milý zemědělče, oblékej půdu, potom ona obleče i tebe. Půda by měla mít vždy nějakou peřinu, např. existuje celá řada půdoochranných technologií, které půdu kryjí a tím snižují sucho a povodně.

Jan Vopravil

Vystudoval obor Krajinné inženýrství na Lesnické fakultě České zemědělské univerzity. Od roku 2000 je ve Výzkumném ústavu meliorací a ochrany půdy vedoucí Oddělení pedologie a ochrany půdy. Zabývá se mimo jiné klasifikací půd, ochranou půd před degradačními faktory nebo hydrologickými funkcemi půd.

Čím vším si ničíme půdy v Česku?
Největší problémem je zastavování. Kvůli tomu nám mizí kvalitní půdy. V souvislosti se suchem a dalšími jevy v krajině jsme od roku 1936 přišli o přibližně jeden milion hektarů kvalitní zemědělské půdy, která by dnes mohla zadržet až 2,4 miliardy kubíků vody. Většina zemědělské půdy je navíc utužena, zejména v podorničí. Půda se chová jako nepropustná plocha a voda se nevsakuje do kolektorů, do studní, rezervoárů, ale odtéká. Tím pádem způsobuje další degradační faktor, kterým je vodní eroze. Ohrožuje zhruba 60 procent zemědělských půd. 

Ohrožuje nás také větrná eroze, protože jsme zrušili přirozené krajinné prvky jako remízky, přírodní větrolamy a podobně. Máme jedny z největších půdních bloků v Evropské unii. Když přijde vítr, tak se odnáší půdní částice, což nadále snižuje mocnost půdy, která logicky zadrží méně vody. Navíc vzniká prach obsahující herbicidy a pesticidy, která následně dýcháme.

Problém máme také s nedostatkem organické hmoty v půdě. Dříve jsme měli farmy s hospodářskými zvířaty a s rostlinnou výrobou. Farmy pěstovaly plodiny, kterými se dříve zvířata krmila - vojtěšku a další meziplodiny. Dnes je většina farem rostlinných, a tak se do půdy nedostává to, co by potřebovala. Kdo má zahrádku, ví, o čem mluvím. Jsou to různé hnoje, kejda a další. Půda bez organických látek důležitých pro tvorbu půdních agregátů zadržuje méně vody. Ztrácí vlastnosti, které by měla mít.

Jak moc se musí změnit hospodaření, aby se situace zlepšila?
Je to komplex opatření, která nemusí být až tak složitá. Stačí se o půdu lépe starat a využívat doporučené půdoochranné technologie, které mají zemědělci využívat například na erozně ohrožených plochách. Kdo má trochu zemědělského vzdělání nebo se o tom učil na střední škole, tak ví, že existovaly vícehonné osevní postupy. Dneska máme tři plodiny, které se točí pořád dokola a půda se kvůli tomu vyčerpává.

Jaké půdoochranné technologie se využívají?
Například při pěstování kukuřice je půda nechráněná. Plodina se seje později a má široké meziřadí. Půda by se proto měla chránit vysetím svazenky vratičolisté, která vytváří hodně nadzemní biomasy i kořenového systému. Rostlina přes celou zimu, kdy vymrzne, až do jara chrání půdu před deštěm, větrem a snižuje výpar. Kukuřice se pak vyseje na jaře napřímo mezi svazenku, která jednak chrání povrch půdy před degradací a jednak se rozkládá a dodává organickou hmotu do půdy.

Vysychá Česko? Téma Rozstřelu s bioklimatologem (05/2018):

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv