Do hlubin zapomnění by již patrně upadla mediální bublina spojená s největší českou neoficiální technoparty CzechTek, která se konala loni na přelomu července a srpna u Boněnova na Tachovsku. Policie tenkrát těžkooděnci halasně rozehnala již skomírající CzechTek a zatkla údajného organizátora.
Halasně mediálně vystupoval i údajný majitel (nájemce) louky, na níž se CzechTek konal. Hrozil milionovou žalobou o náhradu údajné škody způsobené na louce, která se pár týdnů po technoparty zase spokojeně zelenala. Jak dopadlo vyšetřování, co se stalo se žalobou či zda jednal nějaký soud, se veřejnost nedozvěděla.
Mohli bychom tedy mluvit o klasické okurkové mediální hysterii.
Tím spíš, že i mnohá média akci démonizovala. Ostatně v tomto trendu pokračují i v mezidobí, když už přinesou informaci o nějaké neoficiální technoparty. Píše se o opilých řidičích, o protestech obyvatel, ale také třeba o nebezpečné ohňové show. Ta je přitom součástí i mnoha oficiálních akcí. Koneckonců i některá cirkusová čísla jsou nebezpečná.
Zvýšený výskyt řidičů pod vlivem alkoholu přináší každá venkovská tancovačka či oficiální akce, při níž je podáván alkohol. Hluk je tam také. Mnohem hůř jsou na tom obyvatelé velkých měst, kde je ruší všudypřítomná automobilová doprava a standardní velkoměstský ruch.
Srovnáváním technických parametrů akcí oficiálních s neoficiálními bychom mohli snadno dojít k závěru, že se od sebe příliš neliší.
Obě jsou hlučné, podává se na nich alkohol, někteří řidiči nasedají do aut pod vlivem alkoholu, na obou se lze setkat s drogami, které provázejí taneční scénu, na oficiálních i neoficiálních akcích se k alkoholu dostanou mladiství... Proč jedny tolik vadí, respektive proč je o nich referováno v démonizačním duchu? I letos se našel důvod pro rozsáhlé policejní manévry. Jako kdyby si Policie ČR chtěla zhojit své kolektivní ego, notně pošramocené zpackaným zatýkáním skutečných kriminálníků či omezenou schopností zabránit běsnění fotbalových fanoušků (a propos fotbal kvůli tomu také nikdo nezakazuje).
Problém je však třeba hledat jinde.
Neoficiální technaři jsou jiní a tak u většinové společnosti hraje roli strach z jinakosti. K zábavě nepotřebují svět značkových sponzorů a kolotoč peněz. Vystačí si z vlastními zdroji. Hudbu zajišťují soundsystémy, vizuální vychytávky spřátelení výtvarníci a občerstvení bary, které jsou součástí soundsystémů.
Organizátoři těchto neoficiálních technoparty nechtějí být závislými na establishmentu ekonomickém ani politickém. Tím budí ostražitost každé moci. Dokonce i levicové, k níž mají obvykle blízko.
Dalším zdrojem odlišnosti je generační hledisko, kdy část mladé generace hledá alternativy k životnímu stylu většinové společnosti. Ta je zase k alternativám podezřívavá. V tomto případě však být podezíravá nemusí, neboť to není destruktivní alternativa.
Zájemcům by měla být ponechána volná ruka pro realizaci alternativní zábavy, která nepodléhá diktátu komerčních tlaků. Při dobré vůli veřejného sektoru by nemuselo být problémem nalezení vhodných prostor, kde by se technoparty mohly konat, aniž by podstatně rušily.
