KONTEXT: Výzvou je udělat, co tu ještě nebylo, říká protokolář k inauguraci

Noční můrou hradního protokoláře Miroslava Sklenáře je malá účast ve Vladislavském sále nebo odchody z něj během inaugurace. Host podcastu Kontext, který se staral o protokol všem třem porevolučním prezidentům, se rozpovídal o tom, co bývá na organizaci podobných akcí nejtěžší i o horkých chvílích během obřadu.

Poslechněte si celý rozhovor s bývalým protokolářem Sklenářem v Kontextu:

„Ten nejtěžší požadavek od prezidenta je, aby to bylo tradiční, ale jeho,“ říká Miroslav Sklenář, který sloužil jako protokolář i jako součást týmu příprav u všech tří porevolučních prezidentů. „Doba se vyvíjí a s ní i společnost. Část povinná, jako společná schůze obou komor parlamentu nebo složení slibu, je jasná. Všechno ostatní je navíc,“ říká na to, zda vůbec modernizace patří k tak váženému aktu, jakým je inaugurace.

Miroslav Sklenář (1970)

Manažer a bývalý protokolář prezidentů Václava Havla (1996–2003), Václava Klause (2003–2004) a Miloše Zemana (2016–2018). Působil jako sekční manažer zahraničních věcí a protokolu v China Energy Company Limited (CEFC) a jako poradce Jaroslava Tvrdíka ve Smíšené česko-čínské komoře vzájemné spolupráce.

Vystudoval obor mezinárodních vztahů a obchodu na Vysoké škole ekonomické v Praze.

Ze Sklenářovy zkušenosti se prezidenti k průběhu ceremonie vyjadřují hodně. Připomíná přínos Václava Havla v „občanském aspektu“, tedy výstup na balkon a setkání s diváky. „Když pozvete občany na sledování průběhu na třetí nádvoří, chtějí vás vidět naživo. Důležité je, že z balkonu sejdete mezi ně. Kdybyste pak odešel, to by nebylo hezké,“ myslí si.

Sklenář také vzpomíná na vypjaté situace, třeba když během projevu prezidenta Zemana odešla z Vladislavského sálu poslankyně Miroslava Němcová na protest proti jeho obsahu anebo když prezidentu Klausovi odmítlo sloužit pero nutné k podpisu slibu. „Naštěstí Václav Klaus byl pohotový a měl své. Čili stát se může cokoliv,“ varuje.

Velká pompa uvedení prezidenta do úřadu si žádá hodně peněz i lidských zdrojů a mohli bychom se vrátit k masarykovské tradici přečtení slibu a odchodu na čaj. Nabízí se otázka, zda to není celé trochu zbytečné.

„Taky si tu otázku pokládám, ale patří to k tomu. Je to svátek demokracie jednou za pět let a myslím, že pokud to není přestřeleno a pokud nejsou součástí inauguračního dne úplné zbytečnosti, za mě to odpovídá významu okamžiku,“ uzavírá Sklenář.

Jak dlouho trvá vytopit Vladislavský sál? Stává se, že se po inauguraci provedou čistky i u nižších zaměstnanců Hradu, anebo je to na doživotí? Jak vznikla podoba inaugurace tak, jak ji známe dnes?