Netykáme si, paní Lederer

A dál s vámi diskutovat nebudu, považuji vás za nenávistnou zlou ženu, dobře si pamatuji, jak jste se v jiné diskuzi posmívala nezletilým znásilněným dívkám, že umějí souložit

Severský televizní seriál ,,Výkřik bez ozvěny" mě přinutil přemýšlet, jak se má chovat sociálka.Na základě slohového cvičení jsou zde odebrány ihned děti rodičům, bez jejich vědomí a dány pěstounům /r.2020/. Věří se pouze 14leté dívce. Jsem otřesena, pokud to, co je ve filmu, je realita. Paní Michalákovou lituji. Proč nedostali děti prarodiče ? Těch proč mám mnoho a pravdu nelze dohledat.

Nikde se nemohu dočíst, co konkrétně vedlo k zabavení dětí, tedy jak konkrétně děti zanedbavala a týrala?

Před léty to bylo v médiích několikrát.

Starší chlapec Michalákových měl reflux, ošetřující lékař se rozhodl pro konzervativní léčbu - léky a dieta. Školka dietu nedodržovala, chlapec proto občas krvácel z konečníku a paní M. si učitelce vytkla. Učitelka ohlásila Barnevernetu podezření na sexuální obtěžování dětí otcem, a děti byly rodičům ihned odebrány. Vyšetřování nic takového neprokázalo, ošetřící lékař situaci vysvětlil, ale Barnevernet děti nevrátil.

Matce bylo doporučeno, že když se rozvede, syny jí vrátí, rozvedla se, ale syny nevrátili. A ještě dva malé sourozence stejného pohlaví a blízkého věku rozdělili do dvou pěstounských rodin, prý zlobili, když se spolu bavili česky...

Dva údajně nezávislé posudky na děti vypracovali psychologové, kteří žili ve společné domácnosti (snad manželé, ale s různým příjmením), a navíc zaměstnanci té sociálky. Po létech byl ten psycholog uvězněn pro pedofilní chování.

Hlavní vina byla matce dávána za to, že prý děti dostatečně neochránila před sexuálním obtěžováním. Ale to se přitom neprokázalo.

nechápu, že se z toho nezbláznila, mě by kvaklo regulérně, viz níže

to je hustej příběh toto... pro mě nepředstavitelný, dávno bych seděl za vraždy, být ten rodič já

nebo spíš bych se odpálil v sídle toho jejich podniku rovnou - vycházím z toho, že kdyby odebírali děti mě, tak to bude leda na objednávku systému... nesmířil bych se nikdy, nikdy...

Norsko je jinde.

Tohle je naprostý výsměch..... dovoluji si tvrdit, že proti občanům USA by si tohle nedovolili. Možná i díky tomu, že jejich politici nejsou (pod)placeni z Norských fondů.

Nedovolili by si to ani vůči ČR, ale to by zde musel existovat vážný zájem chránit občany ČR v zahraničí, páč ti kluci v době vzniku kauzy byli občany ČR. Jenže Engelsová, co o tom hlavně rozhodovala, páč vedla MPSV, byla až po uši zaháčkovaná v norských fondech. Navíc existoval precedens u Indie, která to důslednou diplomatickou prací dokázala.

Pak není ani divu, že když na své lidí ČR kašle, tak i soud ve Štrasburku rozhodne jak rozhodnul. No kdyby šlo o drogové dealery nebo cestovatelky po arabských státech, tak by se řešení hledalo snadněji...

Těžko soudit, co jak bylo, protože nikdy nebudeme mít informace, které má soud. Z pohledu rodiče by asi bylo nejrozumnější domluvit se, co Barnevernet požaduje a splnit to. Stav, v jakém se děti v době odebrání nacházely, byl určitě neobvyklý a jeho vysvětlení matkou také. Podobné zdravotní problémy se řeší u lékaře. Ten by jakékoli pochybnosti rozptýlil. Tak tomu ale v tomto případě nebylo, nebo jsem to nezaregistroval. Celá péče o děti ze strany rodičů byla zjevně pro Barnevernet netransparentní a medializace a žaloby to ještě zhoršily. Nějaký impulz na začátku kauzy tam zjevně pro Barnevernet byl. Pokud šlo o nedorozumění, je třeba si uvědomit, že Norové jsou na podobné věci citliví. Pokud tam chci žít, nemohu se stavět proti jejich systému péče o děti. Že jinde je běžné dítě plácnout a nechodit s ním k lékaři neznamená, že v Norsku to projde. Jsou rodiny, které s Barnevernetem žádné problémy nemají. Tím tuto instituci nijak nehájím, ale rozmyslel bych si, jestli budu dělat, co po mně chtějí nebo riskovat odebrání dětí, pokud trvám na tom, že chci žít v Norsku.

Odpovězte si sám, při jak velkém zločinu rodičů byste jim de-facto doživotně odebral dítě, s minimální možností styků a navíc sourozence rozdělil...

Kauzu jsem sledoval několik let včetně reakce českých politiků. Neumím říct, zda byla Michaláková dobrá matka, ale je s podivem, jak rychle zbavily norské soudy oba syny českého občanství. Stejně tak situace, kdy Michaláková byla (možná i je) zaměstnaná v době, kdy ji odebrali děti jako člověk, který se o děti stará. Už přesně nevím jestli učitelka nebo vychovatelka.

Podobné problémy měli i Poláci a tam došlo k únosu dětí z Norska do Polska a Polsko nikdy Norsku rodiče nevydalo, ač je na zakázku unesl jeden profík. Indie pak řešila tvrdou diplomaticku notou problém odebrání. Norsko muselo ustoupit.

Byly prokázany vazby sociálky na soudy a pěstouny.

Ovšem když jsem zjistil, jak je zaháčkovaná v norských fondech naše ministryně Engelsová, tak mi bylo jasné, Michaláková nemá šanci. Prostě kluci byli odebráni, velmi necitlivě rozdělení od sebe, aby nevyrůstali jako bráchové a po odebrání občanství neměl nikdo z rodiny (babička, děda, teta) šanci je vidět. Jestli tahle fakta jsou v pohodě a je to správný přístup k výchově dětí, tak osobně s tím mám zcela zásadní problém:

Jediný kdo k dítěti může mít vyvážený přístup je zodpovědný rodič. Jeho vztah k dítěti je dán vyvážením pravomocí a zodpovědností. Toho stát nikdy nedosáhne, protože žádný úředník neponese za své rozhodnutí plnou zodpovědnost.

Michalakova nema pedagogicke vzdelani, ve skolce muze pracovat jako nejaka pomocna sila, uklizecka, kucharka, ale nestara se primo o deti.

Soud měl dostatek materiálů, které však nemohli zveřejnit... prošlo to několika soudy, nejenom těmi norskými... a všichni měli jasno, že ty kluci musí od matky pryč... mně osobně stačila ta jedna uniklá fotka, jak to dítě drží použitý toaletní papír do jeho tety, která sedí na míse...

No krapet to kulhá. To, že nějaký soud něco zdůvodní dobře neznamená, že podstata věci je taková, jak bylo rozhodnuto.

Jsou prokázany vazby mezi soudy, pečovaeli a sociálkou, takže slušná mašinérie. Velmi dobře si umím představit, že když se zřídí nákladná služba pěstounů, tak je vhodné, aby plnila svoji funkci a to jde jen dodáním potřebného počtu dětí.

Dost jsem si o tom četl včetně toho co zde chtěla zavádět Engelsová v rámci norských fondů a mírně řečeno mi z hoto bylo na blití. Už jen premisa: "Stát ví lépe než rodiče, co je pro dítě dobré" je zvrácená a odpovídá situaci v Rusku po revoluci nebo nacistickém Německu. Norku v této kauze vůbec nevěřím a dokazuji to další případy z této kategorie:

Polsko: Jediným řešením byl únos dětí od pěstounů. Dodnes žije rodina spokojeně v Polsku a Norsko nikdy nedosáhlo na vydání rodičů. Tedy unesl je na zakázku voják z povolání.

Indie: Zcela vážně to hnala až do tvrdého diplomatiockého střetu, kdy muselo Norsko ustoupit. U nás na to socani neměli koule...