Moje matka po pomerne tezkem covidu, kdy jen o vlasek unikla nutnosti hospitalizace (O2 saturace klesala k ranu az na 89%), mela post-covidovy syndrom asi tri mesice - unava, zadychavani pri sebemensi namaze, kase.

Nakonec ji zrejme dost pomohly lazne (ktere si ovsem musela zaplatit sama).

Když už problému nastanou, tak je asi pozdě. Mě se osvědčilo nějakou dobu nepřetěžovat oběhový a cévní systém. Nic na hrubý výkon, nic silového, žádné nervování. Z toho, co je o efektech covidu známo, to vyplývá celkem jasně (viz např. kovidové prsty): Alergická reakce způsobená virem ještě docela dlouho dokáže bojovat s vlastním cévním systémem - někdy bohuže úspěšně. Z toho stejného poznatku vyplývá i docela triviální léčba.

A ta triviální léčba je?

Vlivu psychiky by měli věnovat daleko víc prostoru. Po více než roční masáži a strašení, že v případě nákazy skoro jistě umřete (ačkoliv to nebyla nikdy pravda), to zanechá silné stopy i v lidech, kteří by jinak neměli problém se s infekcí tohoto typu vypořádat. Stačí, se se dotyčný třeba bál o někoho blízkého a následně jeho infekci vlastní imunitní systém tak vybudil, že dokázala skoro zlikvidovat vlastní infikované orgány.

Už to zaznělo mnohokrát, že to má svůj díl viny. A každé mediální vystoupení za poslední roky, kde nějaký odborník strašil množstvím mrtvých, mrazáky v ulicích, vymřelými domovy důchodců aj., by mělo být podrobeno vyšetřování z pohledu možné trestného činu šíření poplašné zprávy, či dokonce ublížení na zdraví či dokonce ublížení na zdraví s následkem smrti z nedbalosti.

Problémy s dýchánim mají i lidé po očkování. Ale jsou to jen výjimečné případy. Vzhledem k tomu že se ale nikdo netestoval před očkováním jestli už China Covid neprodelal tak těžko to můžeme tvrdit na jistotu.

Očkuji v očkováním centru,u nikdo neměl potíže s dýcháním.Žádná prudká reakce a dušnost už vůbec ne.

Byl jsem s covidem od ledna do poloviny února v umělém spánku a po probuzení byl se ne ležák. V dubnu za pomoci rehabilitace jsem chodil o berlich a pustili mě domů. Teď je září, stále mě pálí nohy při polyneuropatii kriticky nemocných, až teď se mi po sedmi měsících vyléčil dekubit, chodím s pomůckou na níže která mi pomáhá abych nezakopaval o prsty jak chodím. Konečně jdu do rehabilitačního ústavu, kde můžu po zhojeni defektu na zadku a budu se snažit dostat do normálního života. Závěr? Jsem šťastný že žiji protože lékaři mne nazývají malým zázrakem, nejen tím že jsem přežil, ale ze jsem se tak rychle postavil na nohy. Pravdou je že jsem se od probuzení snažil na sobě makat, protože chci žít. Jsem čtyřicatnik.

Sorry, ale podle obrázku to nevypadá na příkladnou životosprávu. A co strach o blízké osoby? Hodně jste to do doby vlastní nákazy prožíval?

A kam byste se zařadil? Mezi lidi, co to do onemocnění moc nebrali, nebo jste od začátku pedantsky dbal na dodržování všech nařízených opatření?

A samozřejmě držím palce, aby rekonvalescence úspěšně pokračovala.

Popis potíží jednotlivých pacientů přesně zaevidujte a event. rozčleňte různé skupiny. Proveďte nejpodrobnější možná vyšetření, zejména imunologická a hledejte splečné jmenovatele, společné odchylky. Spojte se s ostatními ve světě, kteří long covid řeší a ostatními, kteří řeší postinfekční únavový syndrom a opět společně hledejte stopy (spousta imunologických odylek je známá již z CFIDS). Pokud pacient cítí, kde problém leží, poslechtěne ho a "pitvejte" tím směrem. Postupy se v pdostatě neliší od kriminalistických. Připravte se na to, že nestačí standardní vyšetření, rentgeny, ap. ale budete muset jít až na úroveň buněk a proteinů. Pokud budete mít opravdový zájem přijít problému na kloub a vytrváte, příčinu objasníte. Současné technologie jsou již na úrovni, která to umožňuje, tak je to víceméně jen o tom zájmu a správných postupech.

Medicína není všemocná ....

Mám známého z Brazilie. Předtím zdravý člověk 49 let, prošel těžkým průběhem za měsíc ztratil 25 kg, prováděli mu intubaci a byl v ohrožení života... Teď je z nemocnice x měsíců, nevýjde schody bez toho aniž by se zadýchával, stále bojuje s únavou...

také znám bohužel ve svém okolí takové případy, věk okolo 50 let

Příbuzná, od prirody líná, nadváha 20kg, permanentne znudena, po kovidu je pry hrozne unavená a strasne to resi. Jenze to byla i pred covidem. Teď má aspoň nejakou zivotni náplň a zabavu ...

Dnes, kdy máme vakcínu, jsou nové případy postkovidu snad hlavně důsledkem hlouposti toho, co si nechce nechat píchnout čip. A za hloupost se platí.

A co kdyz mel nekdo covid (a dnes nasledky) jeste pred dostupnosti vakcin? Taky jeho blbost?