Všeobecný pocit, že "všichni ti nahoře jen a jen kradou, a ještě se to snaží zahladit", je možná zjednodušující, možná ne zcela spravedlivý, ale jde o realitu, jíž dosud česká politika nedokázala čelit. Co hůře, spíše svou činností ono generalizující naštvání obyvatel dál prohlubuje.
Miroslav Kalousek urputně, umanutě hájí Vlastu Parkanovou a nákup letadel CASA, vede řeči naznačující policejní spiknutí a telefonuje policistům.
Petr Nečas medituje, že populární státní zástupkyně Bradáčová má možná divné konexe, snad na Jiřího Paroubka (musí to být opravdu temné spiknutí, když právě Bradáčová zařídila zatčení Paroubkova oblíbence Davida Ratha). A v Nečasově ODS řeší, kdo policejní vyšetřování za kulisami řídí, jaké pletichy policie provádí a kdo za vším stojí (vlastně se tyto úvahy vedou mezi poslanci obecně).
A aby bylo jasné, proč jsem mluvil o celé české politice, namočená je i opoziční sociální demokracie. Jistě, vydává prohlášení za prohlášením, bojuje proti "zkorumpované vládě a pravici", jenže o jí ovládaných "zkorumpovaných krajích" mlčí. Přitom se rozšiřuje obvinění její donedávna ústřední postavy Davida Ratha a mnoho indicií naznačuje, že Rathův Středočeský kraj nemusí být jediný zašpiněný. Ovšem v centrále sociální demokracie Bohuslava Sobotky se patrně rozhodli, že do blížících se krajských voleb se s divočinou v jejich regionech nic moc udělat nedá - a doufají, že se větry přeženou.
Všechna ta politická ignorance je nejen špatná, ale též nebezpečná.
Česká společnost začíná pomalu připomínat sud se střelným prachem. Opravdu se někde může objevit schopný extremista či populista, získá naštvané voliče - a bude zle. A ještě hůř bude, když se dál zhorší stav hospodářství; něco takového není vzhledem k prohlubující se krizi eurozóny vůbec vyloučeno (mimochodem, z veřejných vystoupení se zdá, že české politiky tato vážná věc zajímá mnohem méně než domácí konspirační hry).
Jistě to zle dopadnout nemusí, žádná katastrofa nebývá předem daná.
Avšak spíš než čekat na samovolný dobrý konec by bylo lepší, kdyby čeští politici co nejrychleji překonali mentalitu ohrožených rybek v akváriu, přestali se pohybovat ve svém uzavřeném světě, přestali paranoidně řešit, kdo za čím stojí - a kdyby dokázali, že upřímně a vážně chtějí potírat korupci. Vzhledem k zuřivé náladě lidu to budou muset být důkazy opravdu přesvědčivé a pro někoho z nich možná dost bolestné.
