Sovětská vojska již pátý den okupují Československo. Píše se 25. srpen 1968. Z nenápadné vily pod pražskou Pankrácí vysílá redaktor Československého rozhlasu Jan Petránek. "Toho dne se odmlčely všechny vysílače. Italové nám tehdy dali k dispozici svoje zařízení a díky nim se povedlo, že se vysílalo nepřetržitě. Ostatní stanice v tu chvíli mlčely," vzpomíná Petránek.
O dramatické chvíle tehdy prý nebyla nouze. Podle člena pražské italské komunity Ulrica Bova před vilou zastavil sovětský tank. Osazenstvo okamžitě začalo pálit veškeré dokumenty. Z tanku vystoupil voják a... došel si k plotu na malou a pak Rusové zase odjeli.
Pro pochopení toho, jak a proč Italové v srpnu pomohli Čechům proti Rusům, je potřeba vrátit se do roku 1951. V té době na základě dohody mezi československou a italskou komunistickou stranou vznikla v Praze nelegální rozhlasová stanice Oggi in Italia.
. REDAKTOR ČS. ROZHLASU VZPOMÍNÁ"Italští redaktoři v roce 1968 podlehli kouzlu pražského jara. Příjezd Rusů pro ně byl ohromným zklamáním," říká redaktor Čs. rozhlasu Jan Petránek. |
Jejím úkolem bylo - alespoň podle toho, co vypovídají dokumenty komunistické rozvědky - šířit v Itálii a mezi italskými emigranty v SRN a Belgii "bojovou propagandu". To znamená hlásat pro "kapitalistický režim" nepříjemné věci (například zatajované smrtelné úrazy dělníků). S pomocí Oggi in Italia se však také řídily komunistické demonstrace v 50. letech v Itálii.
Z československé strany byl u vzniku vysílání pozdější známý televizní komentátor Vladimír Tosek a například i Lisa Londonová, manželka Artura Londona, autora knihy Doznání, jež pojednává o procesu s komunistickými funkcionáři v čele s Rudolfem Slánským.
Pracovali pod cizími jmény
Tosek uměl dobře italsky - jeho otec za první republiky obchodoval s víny z Apeninského poloostrova. Italskou stranu reprezentovali někdejší partyzáni a členové skupiny Volante Rossa, obdoba jakýchsi eskader smrti, kteří si v roce 1945 až 1949 v okolí Milána na vlastní pěst vyřizovali účty se skutečnými nebo domnělými exponenty italského fašistického režimu.
V Itálii jim kvůli tomu hrozily vysoké tresty, a proto přes Rakousko emigrovali do Československa. Tak tomu bylo i v případě prvního šéfa Oggi in Italia Francesca Moraniniho. Mnozí se mohli domů vrátit až po amnestii z počátku 80. let minulého století.
Ačkoliv byli Italové zaměstnanci československého rozhlasu, pracovali v utajení. Pod cizími jmény, oficiální adresa rádia byl P. O. Box v Západním Berlíně. Kvůli tomu docházelo k zapeklitým situacím. Italská vláda, která po čase zjistila, že Oggi in Italia vysílá z Prahy, několikrát v 50. letech vznesla oficiální dotaz, zda je tomu skutečně tak. Pražští soudruzi vše popřeli.
Řím kvůli rádiu hrozil bojkotem skla i vízovým embargem
V roce 1958 se kvůli vysílání Oggi situace vyhrotila natolik, že italská vláda vyhrožovala československé straně zastavením vydávání víz a bojkotem českého skla. Materiály StB navíc vypovídají, že Italové pracující v Oggi in Italia měli velkou autonomii. V době, kdy vládla cenzura, mohli vysílat, co chtěli. Později se jim to vymstilo.
Jedním z italských posluchačů Oggi in Italia byl Nicola Ferrara z jihoitalského přístavního města Bari. "Oggi in Italia jsem si poprvé naladil, když v roce 1961 vyletěl do vesmíru Gagarin. Ladil jsem moskevské vysílání v italštině a hned vedle byla stanice, kterou jsem neznal. Zaujala mě," vypráví šedesátiletý muž. Pražské vysílání prý přestal poslouchat na sklonku 60. let, kdy v Itálii vznikla řada levicových tiskovin a "informací bylo více".
Podle Jana Petránka italští redaktoři Oggi in Italia v roce 1968 podlehli kouzlu pražského jara. "Hrozně tomu fandili a příjezd Rusů pro ně byl ohromným zklamáním," říká Petránek. Ostatně, jeden z bývalých zaměstnanců rádia, Luciano Antonetti, dělal v roce 1988 při návštěvě Alexandra Dubčeka v Boloni ikoně osmašedesátého roku tlumočníka.
Počínající normalizace udusila i nelegální italské rádio. Redaktoři odmítli podepsat prohlášení, že sovětská invaze byla internacionální pomocí. Na sklonku roku 1970 navíc Oggi in Italia odvysílala nezkrácený projev tehdejšího šéfa Italské komunistické strany Enrica Berlinguera kritizující Sovětský svaz a situaci v ČSSR. Počátkem roku 1971 československé komunistické vedení rozhodlo o konci "bojové propagandy" pro italské soudruhy.
Někteří redaktoři se vrátili zpět do Itálie, kde se zapojili do "hnutí československé socialistické opozice" vedené Jiřím Pelikánem. Jiní dožili v Československu pod dohledem StB.
Více o vysílání stanice Oggi in Italia se dozvíte ve pořadu Reportéři ČT ve 21:30 na ČT 1.
