Jaké to je být ženou ve světě matematiky?
Je nás málo, počty se ale postupně zvětšují. Žádné negativní vlivy jsem nikdy nepocítila, i když se mi často stává, že bývám na přednášce nebo semináři jediná žena. Už si toho po těch letech ani nevšimnu, jsem hlavně ráda, že jsem mezi svými. V matematice je jedno, jestli jste žena nebo muž.
Cítila jste se být někdy znevýhodněná nebo podceňovaná?
Ne, já ten pocit nikdy neměla a nemám.
V čem spočívá vaše specializace, tedy funkcionální analýza? Jaké problémy pomáhá řešit?
Matematika nám obecně pomáhá lépe porozumět problémům reálného světa. Pomocí matematického modelování lze tyto problémy převést do řeči matematiky a matematické nástroje nám je potom pomohou vyřešit. Představte si například, že chcete popsat šíření tepla v nějakém tělese, třeba u vás doma poté, co zapnete radiátor.
Tento proces popíšete pomocí funkce, která udává teplotu v daném místě a v daném čase. Matematické modelování dokáže přetavit fyzikální zákonitosti do rovnice, tedy do vztahu, který naše funkce musí splňovat. Ideální by bylo ji explicitně vyřešit, napsat pro funkci přesný vzoreček. To se nám ale podaří málokdy. Metodami funkcionální analýzy ovšem alespoň můžeme popsat některé důležité vlastnosti takové funkce, a to i bez toho, abychom přesně věděli, jak tato funkce vypadá.
Nedávno jste byla oceněná Cenou Neuron. Ne za žádný konkrétní objev, ale za přínos vědě jako takové?
Přesně tak, získala jsem Cenu Neuron pro nadějné vědce za studium matematických funkcí. Beru to jako moc hezké ocenění mojí práce a zároveň i jako povzbuzení do dalšího výzkumu.
Lenka Slavíková. Laureátka Ceny Neuron 2023 pro nadějné vědce v oboru matematika za studium matematických funkcí.
Gratulujeme vědkyni, která má odvahu měnit budoucnost! https://t.co/H4ThcUhrl6
Proč bývá matematika pro studenty často strašákem?
Pořád se považuje za těžký předmět, který se nedá naučit. Tak to ale vůbec není, matematika nemá být memorování vzorečků nebo formulek. Měla by nás naučit hlavně způsobu přemýšlení. Jak z toho, co už víme, můžeme odvodit nějaké nové závěry.
„Tohle v reálném životě nikdy nevyužiju.“ V zadní lavici jsem tuhle větu slýchal u každého druhého matematického příkladu na střední škole. Co z matematiky v životě opravdu využít můžeme?
Jedna z věcí, kterou by nás matematika měla naučit, je, že nemůžete věřit všemu, co vám někdo řekne. Matematika vychází ze základních principů, takzvaných axiomů, a z nich postupně odvozuje všechno ostatní. To bychom měli do jisté míry aplikovat i v běžném životě, a ne jen slepě věřit tomu, co je někde napsané. Takže za mě je přeneseno do praxe důležité určitě ověřování informací.
Má vůbec v současné době smysl umět násobilku, když každý má už i na základní škole v kapse mobilní telefon s kalkulačkou?
Alespoň základní početní operace bychom pořád zvládat měli. Když se pak chceme pustit do komplexnějších problémů a neumíme z hlavy dva krát tři, budeme mít velký problém.
Lenka Slavíková
|
Nejprve jsem byla nerozhodná
Kdy jste se vlastně vy sama rozhodla, že budete matematičkou?
Při nástupu na čtyřleté gymnázium v Mnichově Hradišti jsem byla hodně nerozhodná. Nevěděla jsem, jestli se chci věnovat humanitním vědám, přírodním vědám nebo třeba právě matematice. Neuměla jsem si zvolit předměty, proto jsem navštívila poradkyni, které si mě otestovala a z testů poměrně jednoznačně vyšlo, že právě pro matematiku mám nejlepší předpoklady.
Co to v tomhle věku znamená, věnovat se matematice?
Začala jsem chodit na matematické olympiády. Důležité povzbuzení přišlo ve třetím ročníku, kdy jsem se dostala do celostátního kola v Litoměřicích. Poprvé v životě jsem tam potkala tolik podobně smýšlejících lidí, jako jsem já.
Takže sraz nadšenců do matematiky?
Ano, potěšilo mě, že existují i lidé, kteří mají také takové zájmy. Tedy matematiku a speciálně řešení různých zapeklitých úloh. Prostě že jsou podobně potrhlí.
Celostátní kolo jste, předpokládám, vyhrála?
Nevyhrála jsem ho, ale umístila jsem se v první polovině výsledkové listiny mezi úspěšnými řešiteli. Ve čtvrťáku jsem pak jela na další celostátní kolo do Zlína, ze kterého jsem se už kvalifikovala na mezinárodní matematickou olympiádu do Vietnamu. Byla to pro mě vlastně taková první křižovatka. Úspěch v soutěži mě přesvědčil o tom, že studium matematiky by pro mě nemuselo být tak nereálným cílem, jak se zpočátku zdálo. Matematika mě vždycky celkem bavila, do té doby jsem si ale nedokázala představit, že bych ji šla opravdu studovat.
Jak vypadá taková soutěž? Představuji si obří halu plnou lidí s brýlemi a zadáním na neřešitelné úlohy.
Nejste daleko od pravdy. Bylo nás asi pět set soutěžících, soutěž se konala dva dny po sobě. Každý den máte čtyři a půl hodiny na vyřešení tří úloh. Maximum je 42 bodů, sedm bodů za každou úlohu. To málokdo zvládne, typicky to z těch pěti set účastníků jen několik prvních dotáhne alespoň k pěti správným úlohám ze šesti. Někdy je to dokonce tak náročné, že všechny úlohy správně nevyřeší nikdo. Já jsem se tehdy umístila mezi první polovinou účastníků a odvezla si domů bronzovou medaili.
Po mateřské se cítíme k ničemu. Přitom je to hloupost, říká manažerka inovací |
Řekněte to v matematice
A to jste ještě ani nenastoupila na vysokou školu, klobouk dolů. Jaký pro vás byl nástup na MatFyz?
Ze začátku jsem se také věnovala matematickým olympiádám, to byla moje komfortní zóna. Ve třetím ročníku bylo třeba zapsat si bakalářskou práci, já jsem si pro tu svou vybrala jako vedoucího pana profesora Luboše Picka. Ten ve mně rychle rozeznal předpoklady pro vědeckou práci, dokonce se mi povedlo udělat z bakalářky svůj první odborný článek. Najednou jsem zjistila, že matematikou se lze zabývat i bez nutnosti v ní soutěžit. To mi dost sedlo, protože při řešení úloh na čas bývám nervózní.
Na postdoktorských pobytech v zahraničí jste byla několikrát. Kde všude a co vám to dalo?
Nejdříve jsem odešla na školu do amerického státu Missouri, to je takové malé univerzitní město. Rok jsem strávila v německém Bonnu. Obojí pro mě bylo moc důležité, naučila jsem se i jinou oblast matematiky, která se u nás tolik nedělá, a poznala jsem spoustu zajímavých lidí, s mnohými z nichž jsem stále v kontaktu. Viděla jsem také, jak žijí lidé jinde. Po osobní stránce jsem nyní ráda, že jsem se rozhodla vrátit do České republiky. Matematici jsou ale skoro všude stejní.
Zvládala jste matematiku už na základní škole? A co ostatní předměty, šla vám i čeština nebo dějepis?
Šlo mi skoro všechno kromě pracovních činností a tělocviku, což vás asi nijak nepřekvapí, manuálně na tom nejsem moc dobře. To mi také zhatilo můj dětský sen: stát se cukrářkou. Nějakou dobu jsem také chtěla být spisovatelkou, na gymnáziu jsem dokonce vyhrála literární soutěž. Teď už ale píšu jen odborné články.
Jak může svět matematiky ovlivnit umělá inteligence? CERMAT například letos vyzkoušel AI při opravovaní některých matematických úloh u přijímaček, výsledky byly prý srovnatelné s chybovostí člověka.
Využití AI nebo superpočítačů určitě budoucnost má. Pokud dojdete k situaci, kdy musíte ručně vypočítat biliony příkladů, je rozhodně lepší, když to dělá počítač. Další využití vidím právě u vámi zmíněného opravování, a to nejenom studentských prací.
Pokud například já dokážu nějakou matematickou větu a budu ji chtít publikovat v odborném časopise, musí ji zkontrolovat člověk, který má ale i jiné povinnosti a může to trvat dost dlouho. V současné době už se začíná experimentovat s ověřováním matematických důkazů počítačem. Pokud bude AI tak vyspělá, že tuto úlohu člověka jednou spolehlivě nahradí, jsem určitě pro.
Jaký máte cíl do budoucna?
Dělat matematiku co nejlépe umím a ideálně inspirovat další zájemce o studium matematiky, vždyť je to krásná věda. Kdo je náturou matematik, bude se mezi námi ostatními cítit velmi dobře.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat – píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
