Redakce iDNES.cz vyzkoušela, zda se Kancelář prezidenta republiky cítí být vázána rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze 22. října.
Ten na konkrétním soudním sporu o zveřejnění výši odměn ředitele Základní a mateřské školy Lhota u Vsetína došel k závěru, že „informace o platech zaměstnanců placených z veřejných prostředků se podle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím zásadně poskytují,“ žadatele lze odmítnout jen výjimečně (více na webu Nejvyššího správního soudu).
Rozsudek výslovně říká, že „bez dalšího je třeba poskytnout informace o platech zaměstnanců v řídících pozicích povinného subjektu“.
Portál iDNES.cz oslovil s žádostí o informace dle zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím prezidentskou kancelář s dotazem na řádné platové ohodnocení a mimořádné odměny vyšších pracovníků počínaje vedoucími odborů. Tedy například prezidentova kancléře Vratislava Mynáře, ředitele odboru analytického (Radka Augustina), zahraničního (Hynka Kmoníčka) či tiskového (Jiřího Ovčáčka). V žádosti portál iDNES.cz výslovně zmínil existenci precedenčního rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Reakce prezidentské kanceláře byla stručná. „Soukromoprávní úprava týkající se výplaty platů zaměstnanců Kanceláře prezidenta republiky samozřejmě do zákonem vymezené působnosti Kanceláře prezidenta republiky zahrnuta není,“ uvedl ředitel odboru legislativy a práva Václav Pelikán.
Pelikán také uvedl, že prezidentská kancelář není „povinným subjektem s předmětnou působností“ dle § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím (paragraf stanoví, že „povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky“ - včetně výše poskytnutých prostředků).
Kužílek: „Úplný nesmysl“Spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím, exposlanec a nynější koordinátor neziskovky Otevřená společnost Oldřich Kužílek označil pro iDNES.cz stanovisko Hradu k žádosti za neuvěřitelné. „Je to úplný nesmysl, jako kdyby si dítě zakrylo oči a říkalo ‚nejsem tady‘. Asi na téhle úrovni infantility,“ komentoval Pelikánovo zdůvodnění, že „vyřízení žádosti o informace nespadá do působnosti KPR“. Kužílek poznamenal, že právě před dvěma lety dostala prezidentská kancelář soudní nařízení platy zveřejnit (více v textu článku). Zamítavé stanovisko Hradu označil „buď za úmyslnou obstrukci“, která může při opakování hraničit s trestným činem, nebo Pelikánovu nevědomost. „Pak by ale bylo úplně šílené, že to říká ředitel odboru práva,“ soudí Kužílek. |
Spoluautor zákona o svobodném přístupu k informacím Oldřich Kužílek nicméně zastává opačný názor. Pelikánovu argumentaci označil za úplný nesmysl, vycházející buď z neznalosti, nebo snahy o úmyslnou obstrukci (viz rámeček).
Poslední rozsudek Nejvyššího správního soudu v bodě 73 říká, že u závěru, že zaměstnanci orgánů veřejné moci a řady dalších povinných subjektů jsou placeni z veřejných prostředků, typicky z daní (což je dle soudu argument pro zveřejnění platu), nehraje roli to, zda případně mají se zaměstnavatelem vztah soukromoprávní povahy.
V otázce zveřejňování a utajování platů vysokých státních úředníků se střetávají dva právní principy - ochrana osobnosti a právo na informace. Není to ale poprvé, kdy Nejvyšší správní soud ten druhý zmíněný vyzdvihl.
Hrad už dříve soud o zveřejnění platů prohrál
Například v roce 2012 prohrála Kancelář prezidenta republiky soudní spor s Lidovými novinami, které se domáhaly zveřejnění platu vicekancléře Petra Hájka a tajemníka Ladislava Jakla.
K odtajnění informací o odměnách klíčových hradních úředníků vyzval verdikt pražského městského soudu. Soudkyně Eva Pechová se v něm odvolala na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z roku 2011, že za příjemce veřejných prostředků je nutno považovat i státem placené zaměstnance (více zde).
A kolik tedy Hájek a Jakl brali? Podle čísel, které předloni Hrad zveřejnil, měl vicekancléř 112 tisíc korun měsíčně a tajemník 104 tisíc. K tomu dostali za prvních šest měsíců roku 2012 odměny ve výši 130, respektive 115 tisíc korun.
