Kniha například popisuje bizarní praxi při přijímání studentů na pedagogické obory a žurnalistiku, které byly obzvláště pečlivě kontrolovány.
Jaké byly vaše postoje v roce 1969?
V případě běžného studenta posílal ředitel střední školy jeho přihlášku se všemi posudky a hodnoceními přímo na vysokou školu. Pokud však student chtěl například učit dějepis, absolvoval dokument složité ideologické kolečko.
Přihlášku nejdříve dostal krajský národní výbor a následně krajský a okresní výbor KSČ. Komunističtí funkcionáři si pak vyžadovali další dokumenty, jako například posudky na studentovy rodiče.
Strana pak sama vytvořila pořadník uchazečů, kde byly rozhodujícím faktorem třídní původ, angažovanost, členství rodičů v KSČ, nebo jejich postoje v krizových letech 1968 a 1969.
Zájemci o studium pak byli rozděleni do tří kategorii. Doporučení k přijetí, není námitek a nedoporučení k příjetí. Takové ideologické seznamy pak hrály klíčovou roli v rozhodování přijímacích komisí na jednotlivých fakultách.
Dělnický původ? Dvacet bodů navíc
Autoři knihy dokonce v archivu fakulty narazili na tabulku, která na začátku sedmdesátých let bodovala studijní i ideologická měřítka pro přijetí na školu. Maximálně mohl každý student získat 240 bodů. Sto bodů šlo získat za studium střední školy, maturita přinesla zájemci maximálně 20 bodů, stejně jako prospěch v profilových předmětech.
Stejného hodnocení však dosahoval dělnický nebo rolnický původ. Pokud žadatel pocházel z méně rozvinuté oblasti, hlavně severních Čech, mohl dostat dalších 10 bodů.
Studium podle strany
Kromě politiky však přijímací řízení ovlivňovala klasická komunistická zkostnatělost. I vedení školy například upozorňovalo na to, že směrná čísla (počty studentů, které mají jednotlivé obory studovat) nejsou určována podle toho, jaký je o ně zájem, nebo kam směřuje vědecký vývoj, ale prostě součtem míst, které potřebovaly obsadit velké podniky. Studenti přitom preferovali úplně jiné předměty, než si strana představovala.
"Za jev hodný pozornosti nutno považovat skutečnost, že na některé obory ideologické povahy se každým rokem hlásí méně studentů, což stěžuje výběr kvalitních posluchačů a často nelze ani naplnit směrná čísla. Jde zejména o marxisticko-leninskou filosofii, politickou ekonomii a vědecký komunismus. Na psychologii se naopak hlásí hodně studentů, avšak málo politicky vyspělých, v mnoha případech i psychicky narušených," píše se například ve zprávě o přijímacím řízení na filosofickou fakultu ve školním roce 1976-77.
