Nyní se dezinformacím daří jako houbám po dešti, na jaře v takovém rozpuku nebyly. Proč se to podle vás děje?
Na jaře přišla jednotná reakce. Obavy, vzepětí v solidaritě. Reakce byla jednotná, protože epidemie byla neznámá. Na takovou situaci často reagujeme emočně nebo zvykově, je to fáze šoku. Pak, když si na tu emoci, tu krizi, zvykneme, dochází k rozrůznění. Dnes dezinformací přibývá ne proto, že je krize horší, ale proto, že jsme měli čas si na ni zvyknout. Jsme různí, a když emoce opadne, rozrůzňujeme se podle naší osobnosti. Lidé, kteří mají tendenci vysvětlovat si svět konspiračními teoriemi, měli čas je načerpat a vybudovat.
Je to takové pověstné, že si člověk zvykne i na gilotinu? Že lidé přestali vnímat virus jako něco nového, takže už nevnímají nebezpečí?
Konspirační teorii můžete rozvinout, pokud k tomu máte osobnostní inklinaci, i když nebezpečí vnímáte velice silně. Konspirační teorie nutně nesouvisí s bagatelizací. Mohou být lidé, kteří věří, že covid rozšiřují letadla, a mohou se ho velice bát. Takže bagatelizace a vysvětlování jsou dva nezávislé faktory.
Mělo na jaře na psychiku lidí vliv i šití roušek, protože měli pocit, že se zapojují, že jsou užiteční a mohou pomoct krizi zvládnout?
Šití roušek a dobrovolnictví nám pomohlo všem, co se týče psychického zvládání jarní vlny. Ale nemyslím, že by to mělo vliv na to, že se tenkrát konspirační teorie nekonstruovaly tak moc. Spíš to byla otázka času.
Dalibor Špok
 |
Jak vlastně vzniká přesvědčení o pravdivosti nějaké konspirační teorie?
Kopíruje to naši snahu vysvětlil si a chápat svět. Často se to chápe velice limitovaně – jako nedostatek inteligence nebo vzdělání. To samozřejmě může být jeden faktor, když člověk zkrátka nedokáže intelektuálně chápat svět, který je čím dál složitější i kvůli digitálním technologiím.
Ale nestačí ani vzdělání jako takové, je nutné i informační vzdělání o tom, jak moderní technologie fungují, jak funguje epidemie, matematika, exponenciální růst.
A co lidé, kteří vzdělání mají?
Dalším faktorem jsou třeba osobnostní vlastnosti: vztahovačnost, podezřívavost nebo naopak narcismus, kdy člověk nedokáže připustit, že svět ovlivňuje někdo jiný než jeho rozhodnutí.
Je pro lidi lepší věřit, že jejich život vlastně není v jejich rukách, ale že jimi vláda nebo nějaké jiné skupiny manipulují?
Uvěření nějaké konspirační teorii umožňuje vnitřně zaujmout alibistické stanovisko. Externalizuji svou moc na toho, kdo za to všechno může, na ty, kdo ovládají svět. A proti tomu já nic nezmůžu. To je alibistická pozice, protože pokud to tady ovládá někdo jiný, není mou povinností participovat na řešení.
Byl něco takového i případ nedávných protivládních demonstrací?
Demonstranti neměli žádné alternativní řešení, protože neexistuje. Kdyby žádná opatření nebyla, ekonomika by byla postižená mnohem více. A protože si myslí, že není jejich povinností to řešení najít, jdou demonstrovat. Neříkám, že všichni účastníci věří konspiračním teoriím, ale je to podobný mechanismus, který se u nich vyvíjí.
A co osobnostní rysy jako takové?
Čtvrtý faktor je historicko-osobní agenda. Například křivdy. Když někdo vnímá všechno optikou nějaké velké křivdy z mládí, třeba kvůli týrání ze strany rodičů nebo nadřízených, má do života nastavení vnímat to tak, že za všechno můžou nějaké autority, ať už vláda nebo šéf.
Třeba starší lidé vzpomínají na totalitu jako dobu mládí, kdy se jim dařilo, bylo jim dobře, a nevnímali negativní aspekty režimu. A po revoluci přišlo vysvětlení, že totalita nebyla v pořádku, a oni tomu neuvěřili, protože ji zažili pozitivně. Tam je pak posun v přemýšlení: „Aha, tady je nějaké oficiální vysvětlení, ale není pravdivé, protože já ho tak necítím“. To je struktura přemýšlení, kterou si jednou prošli, a proto jsou ji ochotní aplikovat na další situaci, i když to jsou vzdělaní lidé.
A pak jsou samozřejmě vnější faktory dnešní společnosti: máme sociální sítě, každý může psát články a publikovat daleko snadněji než dřív, politická propaganda, Putinovy továrny na fake news, které konspirační teorie posilují a využívají. Ty s psychologickými faktory souzní a vytvářejí životní filozofii u těchto lidí.
Lidé, kteří odmítají roušky nebo konspirační teorie šíří, jsou často naši příbuzní nebo známí. Spoustě lidí se kvůli odlišným názorům rozpadla přátelství nebo známosti.
To, že se kvůli tomu rozpadnou některé vztahy, jednoznačně negativní není. Tato doba ukazuje, jakým hlubším hodnotám lidé věří. Může nám to něco říct o daném člověku a je vždycky dobré, když vnímáme realitu hlouběji.
Komunikujme. Není třeba lámat hůl nad tím, že nikoho nepřesvědčíme
Jak s těmito konspirátory správně komunikovat? Má vůbec smysl snažit se jim situaci vysvětlit a změnit jejich názor?
Musíme vždycky vyjít z toho, jaké jsou důvody, proč daný člověk teorii věří. Když někdo nemá dostatečné vzdělání, může pomoct, když mu problematiku trpělivě vysvětlíme. Pokud se důvěra v konspirace zakládá na osobnostních faktorech, je to těžší a je to spíš psychoterapeutický problém.
Pozitivní výsledek bez testu i nakažení lékaři v práci. Covid opřádají hoaxy |
V takové chvíli ale lze opřít komunikaci o jazyk a myšlení daného člověka – jak přemýšlí, jaké má hodnoty, jaká je jeho životní zkušenost – a zkusit těmi hodnotami argumentovat. Asi ho tím úplně nepřesvědčíme, ale pokud je to třeba senior, který miluje svá vnoučata, lze ho argumentovat tím, že je potřeba, aby neonemocněli, aby neonemocněl on a nemusel být v karanténě a podobně. Zkrátka vymyslet nějakou metodu optikou hodnot, zkušeností nebo jazyka.
Vždycky je dobré použít nějakou metaforu, nějaký příklad, na kterém to daný člověk dokáže pochopit. Určitě bych řekl – komunikujme. Není třeba lámat hůl nad tím, že nikoho nepřesvědčíme.
Můžete jmenovat nějaký konkrétní případ?
Mně se osvědčily třeba dluhy. Mnoho lidí chápe, že není dobré si brát úvěry a dostat se do dluhů, protože jim dluh bude narůstat. Princip s epidemií je podobný. Když to takto vysvětlím, člověk to může pochopit. Pokud je to zahrádkář, vysvětlím to tak, že když se nevytrhá plevel, bude se dále množit čím dál rychleji. Ne vždycky to ale pomůže.
Musíme si uvědomovat, že za životy jiných lidí zodpovědní nejsme. Určitě bychom neměli být vzteklí, když se nám jeho názor změnit nedaří. Pak je lepší kontakty omezit.
Jak psychicky zvládnout omezení a stres související s epidemií koronaviru
Zdroj: www.daliborspok.cz |
Je víra v dezinformace způsobená i chaosem v opatřeních vlády? Je pro lidi lepší věřit, že je pandemie konstrukt a stát nám lže?
Konspirátoři by si našli vysvětlení, i pokud by ta opatření byla perfektní. I tehdy by mohli tvrdit, že vše bylo připravené. Oni by si to vysvětlení našli.
Spoustu lidí nyní upadá do melancholických nálad nebo frustrace, ať už z opatření nebo kvůli podzimním dnům. Co byste lidem doporučil, aby zůstali spokojení a nebyli nešťastní?
Doporučil bych všem brát práci na sobě jako projekt. Jako projekt v práci, kdy to nejsou dva tři úkoly, po kterých to skončí. Je nutné nebýt naivní a uvědomit si tu dlouhodobost. A nejen té epidemie. I jejich psychika může potřebovat nějaký vnitřní projekt, který budou realizovat.
Určitě je důležité nevypadnout z životního stylu, najít si nějakou náhradní činnost, pokud nemůžeme dělat to, na co jsme zvyklí. Hodně lidí z těchto rutin vypadlo. Je dobré pokud možno vytvořit si rutiny nové – udělat si klidně rozvrh hodin, přesně vědět, kdy budu pracovat, kdy cvičit, kdy půjdu na procházku. To jsou velice důležité drobnosti. A pak nezapomínat na pohyb, spánek, nepít alkohol ve velkém množství, snažit se přinést do života nějaké psychohygienické techniky – relaxace, meditace, autogenní trénink, midfulness. Tyhle docela jednoduché věci psychologové opakují pořád dokola a každý už je zná. Ale jsou to skutečně ty věci, co fungují nejvíce.
A pokud to nikdo nezvládne ani tak?
Pokud to někdo emočně nezvládá a má silné úzkosti nebo je hodně iritovaný, je možné nechat si předepsat léky, antidepresiva nebo něco na úzkost. Dnes se dá domluvit i s praktickým lékařem. Není třeba se stydět, že potřebuji léky v této mimořádné době. Určitě bych myslel i na tu možnost.
