Ve skotském Glasgow se poslední dva týdny konala jedna z nejdůležitějších události, šestadvacátá Konference OSN o změně klimatu (COP26) pořádaná Velkou Británií. Státní delegace, korporace a neziskové organizace se sjely za jasným účelem – dojít k takovým dohodám a závazkům, aby mohla být naplněna Pařížská smlouva z roku 2016.
Za Českou republiku na Konferenci vystoupil minulý týden Andrej Babiš, vedle něj i většina světových lídrů. Hlavní roli na COPu však nemají politici, ale vyjednávací týmy jednotlivých zemí, které se snaží hledat konkrétní řešení v různých oblastech. Redakce iDNES.cz proto oslovila hlavního českého vyjednavače a ředitele odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí Pavla Zámyslického.
O šestadvacátém COPu se v médiích hovořilo jako o klíčové události, poslední šanci na záchranu planety a podobně. Jaká byla atmosféra v Glasgow?
Bylo cítit, že je to velká událost, která se týká především toho, zda se podaří udržet šanci na splnění cíle, aby globální oteplení nepřekročilo 1,5 stupně Celsia. Dosavadní výsledky jsou slibné.
Hovoříte o slibných výsledcích, podle poslední zprávy vědců z Climate Action Tracker (CAT) by se i při dodržení slibů planeta na konci století oteplila o 2,4 stupně Celsia. To příliš pozitivně nezní.
Ano, pokud ale započítáme nové přísliby států a deklarace z COPu, které zde byly uzavřeny, jako je snížení produkce metanu nebo zastavení deforestace, směřujeme při optimistickém scénáři k oteplení o 1,8 stupně.
Závazek s Paříže je tedy stále ve hře? Ministr Brabec ho totiž v rozhovoru pro iDNES.cz před COPem označil za nerealistický.
Pokud se v dalších letech ambice ještě navýší, můžeme směřovat i k cíli, který definuje Pařížská dohoda.
Tudíž podle vás jde o postupnou cestu – nyní se přijmou závazky k cíli 1,8 a ty se na dalších konferencích navýší.
Ano.
Paříž padla. Mladí zvládnou šetřit emise jinak než starší, říká Brabec |
Z letošního COPu rezonovaly čtyři zprávy, jak jste již naznačil. Jednak to bylo navýšení závazků některých států, dále pak smlouva o konci odlesňování k roku 2030 s novými signatáři, omezení produkce metanu a iniciativa o odchodu od uhlí. Co vy z pozice vyjednavače považujete za nejdůležitější zprávu pro Českou republiku?
Největší význam pro Českou republiku má celková ambice. My zde vyjednáváme jako součást Evropské unie, máme i společný závazek, který jsme představili. Směřujeme ke snížení emisí o 55 procent oproti roku 1990 v roce 2030 a ke klimatické neutralitě v roce 2050. Tento cíl se musí rozdělit mezi jednotlivé členské státy, dopad na Českou republiku bude mít právě toto rozdělení, nikoli přímo závěry z COPu.
Pozitivní zprávou jsou výstupy ostatních států, významných emitentů, kteří se chytly stejného směřování jako my. EU nezůstane sama ve hře.
To je určitě dobrá zpráva. Zdá se mi, že česká pozice v rámci EU je specifická. Vystoupení premiéra Babiše první den COPu se neslo v tom duchu, že se strategií EU nechceme mít nic společného, spíše než že bychom byli její součástí. Minulý týden se ke kritice balíčku Fit for 55 připojil i Senát ČR. Jaká byla vaše vyjednávací pozice, sdílíte tyto obavy, nebo spíše stojíte za evropskými partnery?
Otázku je potřeba rozdělit na dvě části. Na jedné straně můžeme jako Česká republika přicházet s kritikou návrhu balíčku Fit for 55 a aktivně vstoupit do jednání o něm na úrovni EU.
Druhá věc jsou společné cíle, jako je zmíněné snížení emisí o 55 procent do konce dekády a klimatická neutralita do poloviny století. Tyto cíle Česká republika podpořila přímo prostřednictvím pana premiéra na Evropské radě. Jde tedy o rozložení úsilí národních států a způsoby dosažení těchto cílů. Samy o sobě jsou však jasně dané.
Trochu se mi zdá, že právě v rozdělení, o kterém mluvíte, příliš ambiciózní nejsme. V tomto týdnu vyšel Climate Change Performance Index, ve kterém jsme klesli na 51 místo ze 61 zemí, před námi se umístily i státy jako je Indie, Maroko, Ukrajina, Rumunsko nebo Turecko. Mimo to jsme kvůli výrokům politiků dostali na COPu anti-cenu Fosílie dne. Nejsme v očích partnerů tak trochu vyvrhely?
To je spíše na politicích, aby si svoje postoje odargumetovali. Rozhodně to není tak, že by na COPu Česka republika vzbudila velkou vlnu negativních emocí. Bylo tady 193 zemí, každá má specifické problémy a ty naše uvedl premiér ve svém vystoupení. Myslím, že naše problémy jsou právě na evropské úrovni, ve vztahu k Evropské komisi a je třeba, abychom je pronášeli především v Bruselu.
Z hlediska plnění českých cílů na tom jsme dobře, vždycky jsme je zatím plnili. Jak ty evropské, tak mezinárodní. Od roku 1990 u nás emise stále klesají.
Rád bych doplnil, že naše emise od roku 1990 klesají, jelikož jsme během devadesátých let opouštěli těžký průmysl. Když se ale podíváme na hodnotu, ke které směřujeme v roce 2030, tak je to pokles pouze asi o 20 megatun oproti dnešku (zhruba o 17 procent). Tím pádem se zdá, že cíl plníme, avšak není moc ambiciózní.
Cíle jsou stanovené na základě evropské legislativy. Do budoucna je budeme muset revidovat tak, aby odpovídaly legislativě nové, která je naopak ambiciózní hodně.
České plány jsou katastrofa pro klima. Chovat se tak všichni, planeta „shoří“ |
To bude úkol pro novou vládu. Cíl klimatické neutrality do poloviny století, který jsme odhlasovali a implementovali do evropského práva, má být úběžníkem, který dává signál, kam směřujeme. Říkám si, zda by Česko nemělo takto jasným způsobem vymezit podobný cíl?
To samozřejmě možné je a ČR k tomu má příslušný dokument s názvem Politika ochrany klimatu.
Ano, ale v něm není ukotvena klimatická neutralita.
Je v něm ale poměrné ambiciózní cíl do roku 2050. Předpokládám, že v rámci revize dokumentu, která je v plánu za dva roky, se cíle navýší. Když se k tomu bude nová vláda klonit, může se ke klimatické neutralitě zavázat stejně jako některé ostatní státy.
A vy byste to považoval za vhodnou cestu?
Asi by to vhodné bylo i z hlediska plánování. Je jasné, že EU má cíl klimatické neutrality, proto se nedá očekávat, že by Česká republika šla jiným směrem.
Transformace nás čeká v každém případě. Doporučil bych se proto nad jejím průběhem zamýšlet dopředu interně pro jednotlivé sektory, kterých se týká, a nejen čekat na to, co přijde z Bruselu a pak to následovat. K tomu existuje už velké množství podkladů, nezačínáme od nuly a na to by se měla soustředit i budoucí vláda.
Chtěl bych se dostat alespoň k jednomu konkrétnímu bodu. Česko nepodepsalo iniciativu o konci uhlí do roku 2030, o jednoznačném datu nehovoří v koaliční smlouvě ani nastupující vláda. Proč je Česko v tomto ohledu zdrženlivé?
Česko se k řadě na COPu předložených deklarací připojila v rámci EU, jako například k dohodě o snížení produkce metanu o 30 procent do roku 2030.
Odchod od uhlí jsme se rozhodli nechat na tom, jak se vyvine situace v České republice dále. Kdyby příští vláda připravila cestu k opuštění uhlí do roku 2030, tak se budoucí ministr může k iniciativě připojit, jelikož deklarace je otevřená.
Za spalování uhlí platíme zdravím. Elektrárny přesto dostávají výjimky |
Co považujete za největší úspěch COPu?
I když to tak na začátku nevypadalo, tak je zřejmé, že ambice, o které se snaží Evropská unie, sdílí téměř všechny státy světa, především i nejvýznamnější producenti emisí. Tím pádem se podařilo snížit rozpor mezi cíli Pařížské dohody a tím, kam skutečně globálně směřujeme. Stále zde však zůstává prostor pro další ambice.
