Největší část meteoritu spadla do jezera Čebarkul 15. února. Kdy jste se na místo dopravili a kolik vás v expedici bylo?
Jakmile se to stalo, tak jsem volal do této oblasti a sháněl jsem lidi, kteří s událostí přišli do styku. Napojil jsem se na starostu města Čebarkul, který nám s jedním vědcem nabídli podporu, abychom se tam dopravili a aby nám ukázali celou oblast. Dorazili jsme tam 6. března s mým studentem Ladislavem Nábělkem a odbornicí na mezinárodní vztahy Darjou Kawasumiovou.
Byly tam před vámi už nějaké jiné vědecké týmy?
Jako úplně první tam asi byli vojáci, kteří to fotili a zjišťovali, jestli to není nebezpečné. Před námi tam byly jen dva ruské týmy z Jekatěrinburgu a Čeljabinsku. Jeden z nich dělal geomagnetickou mapu, druhý zejména vzorky vody.
Brali vás ruští vědci jako konkurenci, nebo jste spolupracovali?
Byli jsme první zahraniční expedicí a od začátku jsme spolupracovali s ruskými vědci. Vždy tam byla myšlenka, že pokud budeme publikovat nějaké články, tak je budeme publikovat společně. Rozhodně jsem se nesnažil konkurovat. Naopak jsem se chtěl podílet na zkoumání všech zajímavých jevů kolem meteoritu společně. Stává se velice zřídka, že meteorit je tak velký a že spadne do jezera. Zkušeností je málo, takže víc hlav víc ví. O fenomény meteoritů se zajímám, v minulosti jsem byl na podobných místech v Bolívii, Tungusce a Mexiku.
RNDr. Gunther Kletetschka, Ph.D.Osmačtyřicetiletý geofyzik, geolog a astrobiolog. Působí v Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy a v Geologickém ústavu Akademie věd ČR. Necelých čtrnáct let pracoval v USA pro NASA. Podílel se na vývoji technického vybavení sondy Curiosity, která zkoumá Mars. Dlouhodobě se zabývá mimo jiné magnetismem meteoritů. |
Takže to pro vás nebyla zase tak výjimečná zkušenost?
Naopak byla výjimečná. Všechny ostatní krátery, kde jsem byl, sice byly mnohem větší, ale také mnohem starší a stopy po jejich vzniku byly zastřené. V Čebarkulu bylo fascinující zkoumat bezprostřední úkazy, které meteorit způsobil. Například nechal stopy v ledu, který za měsíc roztaje.
Jaký byl hlavní účel vaší výpravy?
Prioritou bylo zjistit, kde se meteorit nachází a to, aby se bezpečně vytáhl z jezera. Bylo zajímavé, že když jsme přijeli, tak ruští vědci zastávali názor, že meteorit padal rovně dolů a musí být přímo pod tou dírou v ledu. Potápěči, kteří tam byli před námi, měli dlouhé tyče, jako se používají v lavinách, a píchali do bahna, ale nic nenašli. My jsme byli vybavení informací z Astronomického ústavu v Ondřejově, kde vypočítali trasu meteoritu v atmosféře. Bylo jasné, že při nárazu do ledu měl jednak rychlost kolem 500 kilometrů za hodinu a také velice ostrý úhel kolem 16 až 17 stupňů. Tím pádem se mi zdálo vyloučeno, že je meteorit přesně pod dírou. Náš zájem se orientoval ve směru letu meteoritu pod ledem.
Jak jste na místě postupovali?
Nejprve jsme vytvořili geometrickou síť a ve vybraných průsečících měřili magnetické pole a vyřezávali díry do ledu. Zkoumali jsme například, jak se mění jeho tloušťka ve směru trajektorie meteoritu. Také jsme ze dna vytahovali vzorky sedimentu. Zajímavé bylo, že jsme pod tou dírou našli mrtvé, zhruba dvoucentimetrové, červené červíky. Když tam meteorit dopadl, tak je asi usmrtila šoková vlna, která prošla vodou a bahnem.
Místo, kam meteorit dopadl, bylo chráněné policií nebo vojáky, aby tam lidé nechodili?
Ano. Byli jsme varováni, když jsme tam jeli, že to tam určitě nebude přístupné. Jakmile ale policie nebo vojáci zjistili, že to není nebezpečné, tak oblast uvolnili, takže k té díře může kdokoliv jít.
Nerušili vás zvědavci?
Trochu ano. Jeden z nás jim šel vždy naproti a vysvětlil jim, že se k nám nemají přibližovat, protože tam měříme třeba magnetické pole, tak aby nám neporušili signál. Přijelo například několik lidí na sněžných skútrech a místo si fotografovali. Přišli také rodiče s dětmi, aby jim ukázali historickou událost. Ve sněžné vánici na Mezinárodní den žen se na místo doplahočila skupinka tří starších žen.
Podařilo se vám zjistit, kde meteorit je?
Ano i ne. Pomocí magnetometru jsme vytvořili magnetickou mapu a naměřili magnetickou anomálii skoro 50 až 60 metrů od otvoru v ledu. Myslíme si, že meteorit je v této lokalitě hluboko v bahně. Přesné místo se ale zatím neví.
Zjištěné informace jste dali potápěčům, aby věděli, kde pátrat?
Potápěčům ne. Veškeré výstupy předáváme starostovi Čebarkulu a vědcům z Čeljabinsku. Společně hledáme technologii, jak vyzdvihnout meteorit ze sedimentu tak, aby se předešlo jeho kontaminaci. Těch metod je několik. Například zmražení sedimentu, který má tak dva tři stupně Celsia. Pomocí trubek by se dal zmrazit a pak vytáhnout jako zmražený blok i s meteoritem. To je jedna možnost. Nebo použít vrtné soupravy a meteorit podvrtat, pak do těchto děr umístit lana a pomocí nich jej vytáhnout.
Čeljabinský meteoritMeteorit dopadl 15. února do jezera Čebarkul zhruba 70 kilometrů západně od ruského Čeljabinsku. V ledu vytvořil díru o průměru osm metrů, zatím se našly pouze jeho úlomky. Pád tělesa způsobil v oblasti paniku, zranění až 1 500 lidí a škody na majetku ve výši zhruba miliardy rublů. Podle NASA se jednalo o pád největšího meteoritu od roku 1908, kdy kosmické těleso dopadlo do sibiřské tajgy v Tunguské oblasti. |
Jaký z těchto postupů se zvolí?
Já jsem se snažil propagovat systém zmražení, protože mi připadá nejbezpečnější. Důležité slovo má starosta města Čebarkul. Dobře spolupracujeme, každý den si vyměňujeme informace, co se v té lokalitě děje.
Kdy se tedy meteorit vytáhne ze dna?
Myslím, že k tomu dojde na jaře až v létě. Nejdřív se musí udělat všechno pro to, aby se zpřesnila lokalizace. Byli jsme tam jen tři dny, takže magnetickou mapu máme akorát ke hranici magnetické anomálie a pak jsme už museli odjet. Plánujeme, že tam během měsíce ještě jednou zajedeme a navážeme na dosavadní výzkum.
Také jste údajně zjišťovali, jestli meteorit "nepřinesl" nějaké organismy z vesmíru...
Ano. V meteoritech, které spadly v jiných lokalitách, se našly organické molekuly. Teplota na povrchu meteoritu mohla vytvořit slupku, díky které mohla vzniknout jakási sterilita. Tak je možné, že tam jsou pro přítomnost těchto molekul vhodné podmínky. Jedná se o základní stavební kameny života, například aminokyseliny. V přechodu od kamenného jádra asteroidu do ledové slupky je zóna, kde by jednoduché organismy mohly vzniknout.
Vaše výzkumy jejich výskyt potvrdily?
Samozřejmě, že ne. Výzkum může být zahájen, až se meteorit vytáhne.
Chcete být při tom?
Určitě. Chceme dbát na bezpečnost při vytahování objektu, aby se zachovala integrita meteoritu a informace, které v něm mohou být a které by se nesprávným vytažením mohly zničit.
Podívejte se, jak kamery zachytily pád meteoritu
