Jak se z vás stal anarchokapitalista, který kritizuje stát?
Byl jsem podnikatel a měl jsem softwarovou firmu, pak jsem přestal a pracoval jinde jako programátor. Také jsem učil o programování na soukromé škole. K anarchokapitalismu jsem se dostal poté, co jsem na „matfyzu“ studoval předměty jako ekonomie, o kterou jsem se hodně zajímal. Potkal jsem dva anarchokapitalisty, kterých je obecně málo a tehdy v Česku nebyli skoro žádní. Vyprávěli mi o tomto směru a mně to přišlo jako hrozná blbost a nesmysl, který nemůže nikdy fungovat. Měli ale docela dobré argumenty a já jsem je chtěl vyvracet.
Urza Martin Urza pochází z Plzně. Vystudoval informatiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde se zabýval také matematikou, ekonomií a pedagogikou. Živil se jako programátor a vlastnil softwarovou firmu. Učil na soukromém gymnáziu v síti EDUCAnet. |
Začal jsem proto anarchokapitalismus studovat, ale čím víc jsem o něm četl, tím víc se mi to vyvracet nedařilo. Nakonec jsem napsal článek, ve kterém jsem chtěl vysvětlit, že volnotržní bezpečnost bude fungovat daleko hůře než státem zajišťovaná bezpečnost – policie, záchranné složky a další. Z toho článku, který jsem psal asi půl roku, mi nakonec vyšel pravý opak. Byl to moment, kdy jsem se začal považovat za anarchokapitalistu, protože jsem si najednou sám vyvrátil vlastní námitky. Uvědomil jsem si, že jsem se tak dlouho soustředil na hledání argumentů proti anarchokapitalismu, až jsem názor přehodnotil.
Po jak dlouhé době jste se rozhodl napsat knihu?
Texty píšu už dlouho, minimálně deset let. Hodně materiálů pro knížku jsem měl napsaných před rokem a půl. Zveřejňoval jsem je na internetu v rámci seriálu Anarchokapitalismus. Moje snoubenka mě přivedla na nápad, že by se takový seriál dal vydat. Proto jsem na tom začal pracovat a revidovat texty; některé jsem zahodil a některé jsem přepsal. Udělal jsem z toho knihu. Dopsal jsem ji minulý rok v létě a od té doby probíhaly navazující věci jako korektura, sazba, crowdfundingová kampaň na Startovači a další. Knihu jsme pokřtili na začátku března v Paralelní Polis.
V čem jsou podle vás hlavní přínosy anarchokapitalismu pro společnost?
Jsou dva způsoby, jak se na to dívat. Za prvé vidíme, že stát plýtvá penězi. Když se tím začne člověk zabývat z ekonomického úhlu pohledu, tak zjistí, že státní plýtvání není náhodou a že to není jen kvůli špatné práci úředníků a politiků. Je to inherentní podstatou státu, který to ani nemůže dělat lépe. Detailně to vysvětluje rakouská ekonomická škola. Hodně lidí pak zajímá efektivita volného trhu a já jsem začínal podobně.
Potom se mým hlavním důvodem pro anarchokapitalismus stala etika. Stát ke svému fungování získává zdroje způsobem, že vyhrožuje lidem násilím, pokud mu nezaplatí daně. Přinutí lidi platit pomocí výhrůžek exekucí, vězením a dalšími prostředky. Mně to přijde absolutně nesmyslné. Kdybych já za vámi přišel a začal vám něco brát nebo vyhrožovat, tak se všichni shodnou, že to je špatně a že jsem lupič, protože se jedná o vaše prostředky, které jste si sám vydělal. Když to samé ale dělá stát, tak je to podle lidí v pořádku.
Hodně lidí namítne, že stát za peníze poskytuje nějaké služby, ale tady nabízím jednoduchý příměr – umyju vám auto a potom mi zaplatíte tolik peněz, kolik si řeknu – také to nebude v pořádku.
Stát funguje na úplně stejném principu: vybere od lidí peníze, za které jim pak poskytne nějaké služby v rozsahu a kvalitě, které si sám určí. Jednotlivec ale nemůže například říci: se zdravotnictvím jsem za ty peníze spokojen, ale služby, které stát poskytuje ve školství, jsou bídné, takže o ně nemám zájem a raději si za své peníze zajistím lepší vzdělávání po svém. A o tom je přesně můj příklad: stát mi poskytuje nějakou službu a bere si za to nějaké peníze, ale já nemohu říci, že tohle odmítám a chci si to raději zajistit jinak. Respektive mohu si to, v případě některých služeb, zajistit jinak, ale státu stejně zaplatit musím, jinak proti mně bude použito násilí.
Primárně mě k tomu směru přitahuje dobrovolnost a fakt, že stát vnímám jako obrovskou legalizovanou mafii, která funguje na principech násilí. Vůbec nejsem proti tomu, aby tady nadále byly služby, které stát poskytuje. Nechci zrušit zdravotnictví, bezpečnostní složky a další, ale rozhodně by to mělo být poskytováno volnotržně na bázi dobrovolnosti.
V knize píšete, že by lidé měli mít svobodu a měli by volně nakládat se svými prostředky. Pokud tedy budou chtít větší bezpečnost, investují do soukromé policie, a pokud budou chtít ochranu před požáry, zaplatí si soukromé hasiče. V čem je tento způsob financování výhodný?
Výhoda je v tom, že si každý člověk může investovat tam, kde to on považuje za důležité. V demokracii dnes děláme to, že si všichni musíme odhlasovat, kam se dají naše peníze. Je to hrozně neefektivní. Stejně tak si musím vybrat politickou stranu a jen těžko se najde uskupení, které bude přesně vyhovovat všem mým očekáváním. Musím si zvolit jednu z deseti dostupných. Osobně bych si přitom zvolil, jak moc peněz chci vložit do vzdělávání a jak moc do zdravotnictví a tak dále.
Když v Česku mluvíte třeba o volnotržních hasičích, všichni se zděsí. Přitom už dnes existují vyspělé země, kde fungují hasiči na volném trhu, například Dánsko. Částečně to funguje i v Rakousku.
Pokud by si lidé platili policii a hasiče v podobě soukromých firem, jak by se u nich dalo zajistit, že budou poskytovat ty nejlepší možné služby?Připomínka o nejlepší možné službě je dobrá. Rakouská ekonomická škola poukazuje na skutečnost, že „to nejlepší možné“ ve skutečnosti není to, co chceme. Žijeme totiž ve světě omezených zdrojů a je třeba hledat optimální stav, zohledňovat cenu a výkon.
Nejlepší možní hasiči budou takoví, že vedle každého domu bude stát jedna požární stanice, která bude připravená hasit. Zajistíte tím úplně nejlepší hasičskou službu, která bude reagovat na požár do deseti vteřin. Zaberete na to ale půlku všeho bohatství, které máme.
Vy nechcete nejlepší možné hasiče. Nemůžeme mít zároveň nejlepší možné hasiče, nejlepší možné nemocnice a nejlepší školy. Máme jenom omezené množství zdrojů, které můžeme investovat. Není to o zajišťování nejlepších možných služeb, je to o zajištění optimálního množství služeb v jednotlivých odvětvích v rámci omezených zdrojů, které máme. A přesně to nejlépe zajistí volný trh, nikoliv stát.
Takto se zdá, že by fungovalo jenom něco, kdežto stát dokáže spravovat všechny služby najednou – od hasičů přes školství až po armádu...
Fungovalo by právě a přesně to, co je pro lidi natolik důležité, aby za to byli ochotni zaplatit víc, než kolik to stojí vybudovat a provozovat. Existuje-li nějaká potřeba lidí, za kterou jsou tito ochotni platit, pak pokud ji někdo umí poskytnout levněji, vydělá na tom a bude prosperovat. Pokud to nedokáže a náklady převyšují částku, kterou jsou lidé ochotni zaplatit, zkrachuje. Jinými slovy to ale znamená, že užitek ze spotřebovaných zdrojů je vyšší než užitek z daného projektu, ergo provoz něčeho takového je plýtváním zdroji.
Je třeba si neustále uvědomovat, že žijeme ve světě omezených zdrojů. Cílem není mít vše v co nejlepší kvalitě, protože toho prostě není možné dosáhnout. Je nutné ty zdroje nějak alokovat, k čemuž je trh nejlepším dostupným nástrojem. To, co lidé potřebují více, za to jsou ochotni více zaplatit, takže se vyplácí to provozovat. A naopak to, co lidé nepotřebují, na trhu nepřežije, takže jsou zdroje na to spotřebované využity jinde a lépe.
Mohl by anarchokapitalismus nahradit demokraticky fungující stát?
Myslím si, že by to šlo, ale důležitá věc je, že to nepůjde ze dne na den. Není možné udělat revoluci a donutit lidi, aby byli svobodní. Nebude to fungovat. Můžu jim zakázat, aby si vytvořili další stát, jenže pak se sám stanu státem nebo diktátorem. Anebo řeknu, aby si dělali, co chtějí, a oni si potom založí vlastní stát.
Jediná možnost je přesvědčovat lidi. Jsem přitom odpůrce vnucování myšlenek, i kdyby to mělo být prostřednictvím politiky. Chci lidi přesvědčovat tím, že budu vysvětlovat výhody bezstátní společnosti a volného trhu. Až to bude chtít dostatečný počet z nich, tak se podle toho začnou chovat, například ve volbách. Začnou stát zmenšovat a služby se začnou přesouvat na trh. Je to postupný proces na několik generací a nemyslím si, že bych se něčeho takového dožil. Je dobré to začít, protože každá velká změna ve společnosti měla někde začátek.
Jak by stát, který by zavedl anarchokapitalismus, mohl zapadat do dnešního světa? Nebyl by zcela izolovaný?
Anarchokapitalismus neznamená, že každý bude jenom sám. Je to založené na volném trhu, takže i nadále budou lidé spolupracovat, firmy budou obchodovat a svět bude nadále provázaný. Je to jeho vlastnost. Ve světě bude existovat víceméně to, co v něm je teď. Rozdíl bude, že nikdo nebude nikoho nutit k ničemu násilím a nebude tady velká organizace, která by od lidí vybírala výpalné. Budou tu soukromé firmy stejně jako kdekoliv jinde.
V roce 1989 nám přišlo úplně nepředstavitelné, že bychom privatizovali potraviny. Zaznívaly hlasy politiků, kteří se obávali, že pokud necháme na lidech, aby zajišťovali volnotržně potraviny, tak nebudeme mít co jíst, protože všichni otevřou butiky a nebudou chtít prodávat zeleninu. Lidem to připadalo jako rozumná obava. Dnes je to stejný případ a já jenom říkám, ať v privatizaci jdeme ještě dál, ale dělejme ji postupně.
Zabývali by se podle vás lidé výstavbou liniových staveb, kanalizací nebo investicemi do zdravotnictví?
Obecně platí, že kdykoliv lidé něco potřebují a potřebují to více, než kolik to stojí, tak peníze dají. Když je nedají a nebudou ochotní to zaplatit, tak to znamená, že to nepotřebují. Kdykoliv máte na trhu nějakou potřebu, tak ve chvíli, kdy je akutní a lidé jsou ochotní zaplatit, tak se vyplatí podnikat v daném oboru. Když se to nevyplatí, znamená to plýtvání.
Dálnice samozřejmě není něco, co by si stavěl každý. Na druhou stranu je to velmi výnosné. Stačí si spočítat, kolik se zaplatí jenom za dálniční známky. Příkladem je situace, kdy máte investiční společnost, která koupí akcie firmy stavící dálnici. Budou muset samozřejmě investovat stamiliardy, ale potom se jim to bude postupně vracet. Kdyby dálnici využívalo pět milionů aut a každý by za rok zaplatil tisíce korun za využívání, tak máte rázem za rok jednotky až desítky miliard. Tím pádem se vám to postupně vyplácí. Stavěli by to velcí akcionáři.
Jak tomu všemu mohou posloužit kryptoměny?
Jsou jednou z cest k finanční svobodě, protože státy ovládají finanční systém a mají nad ním moc. Mohou peníze ovládat, tisknout, nutí nás je přijímat, mají kontrolu nad bankami a účty. Kryptoměny jsou decentralizované peníze, nad kterými státy nemají moc. Nemůžou je nijak ovlivnit.
Kryptoměna přece není to samé, co valoun zlata. Hodnota kryptoměn neustále kolísá a je mnohem imaginárnější než u běžných peněz.
Hodnota představuje to, kolik jsou lidé ochotni za statek dát. Hodnota valounu zlata také neodpovídá tomu, co můžete s tím zlatem udělat. Jeho hodnota je kvůli tomu, že uchovává hodnotu. Stejné je to s kryptoměnami, které sice nemají hmotnou podstatu, ale mají vzácnost. Pokud se bavíme o penězích, tak jejich hodnota plyne z toho, že jim lidé důvěřují a že mají důvěru v banky.
Kolik peněz v kryptoměnách se vybralo během vaší crowdfundingové kampaně a k čemu je využijete?
Bylo to víc než 1,7 milionu v kryptoměnách a necelý milion v korunách. Část už jsem využil k tisku knihy. Náklad byl nakonec mnohem vyšší, než jsem očekával. Chtěli jsme také původně knihu vydávat v paperbackovém obalu, ale nyní má pevnou vazbu a vypadá hezky. Další prostředky půjdou na kampaň propagující anarchokapitalismus. Píšu další knihu a je pravděpodobné, že ji díky penězům rovněž vydám. Zatím to není detailně rozmyšlené a značná část prostředků už se utratila.
Je váš úspěch v crowdfundingové kampani projevem anarchokapitalismu?
Myslím si, že ano. Je to volný trh, na kterém lidé ukázali, že o to mají zájem. Je to dobré a uvidíme, co s tím půjde dál dělat.
