Byl to od papeže zvláštní vánoční dárek. Benedikt XVI. se vyjádřil k problému lidské sexuality, a to takovým způsobem, který musel současný západní svět zaskočit. Řekl doslova, že: "Tropické pralesy si zasluhují naši ochranu. Ale člověk jako stvoření si ji nezasluhuje o nic méně."
To by ještě samo o sobě nebylo nic zvláštního a koneckonců zní sympaticky, že se někdo ve světě, kde se jinak vede boj za záchranu kdejaké žížaly, ještě stará o lidi. Jenomže papež dále pokračoval: "To, čeho je zapotřebí, je něco jako ‚lidská ekologie‘ chápaná tím správným způsobem. Není to jen nějaká zastaralá metafyzika, pokud církev mluví o přirozenosti lidské osoby jakožto muže a ženy a požaduje, aby byl tento řád stvoření respektován. Ve skutečnosti jde o víru ve Stvořitele a o naslouchání jazyku stvoření." A jak to může dopadnout, když jazyk stvoření ignorujeme? "Pohrdáme-li jím, vede to k sebezničení člověka, a tedy ke zničení díla samotného Boha."
O čem je řeč?
Mnozí lidé tento výrok chápali jako zaměřený proti homosexuálům. Papež přitom slovo homosexuál vůbec nepoužil. Lidé jsou však už zvyklí číst mezi řádky. Když papež zdůrazní roli muže a ženy, je nejen v církvi každému jasné, o co jde.
Reakce na tyto věty byly různé. Mark Dowd, který se angažuje v křesťanské skupině zabývající se klimatickými změnami, řekl, že papežovy poznámky jsou "pochopitelné, ale zavádějící a nešťastné".
Celkem to zřejmě postihl dost přesně: "pochopitelné, ale nešťastné". Mark Dowd situaci komentuje: "Problém je v tom, že když studujete vážně ekologii, tak jak by to dělal každý inteligentní člověk – a papež je fantasticky inteligentní člověk – tak vidíte, že ekologie je celek. Má všechny druhy podivných vzájemných závislostí a to samé se týká lidské sexuality. Neexistuje tam model, který by padl každému." Jeden anglikánský duchovní konstatoval: "To ho nenapadlo říci o Vánocích nic lepšího?"
Britské Timesy citují reverenda Sharona Fergusona, který vede křesťanské hnutí gayů a lesbiček. Ten považuje papežovo vyjádření za "neodpovědné" a nepřijatelné, pokud jde o to, jak ostrou formou se Benedikt vyjádřil. Kromě toho Ferguson připomenul, že dnes je ve světě stále mnoho lidí zabíjeno kvůli své sexuální orientaci. Dodejme, že veřejnost projevila dost vkusu, aby zatím nepřipomněla, že to byla papežova německá vlast, kde bylo kvůli homosexualitě jakožto úchylce ohrožující árijskou rasu pronásledováno asi 50 tisíc lidí. Možná přes 10 tisíc z nich to stálo život v koncentračních táborech.
O co tedy jde?
Jiní lidé zase upozorňují, že homosexualita nebyla přímo zmíněna. Pomocný biskup z Westminsteru John Arnold o papežovi řekl: "Nikdy neužil slovo homosexualita." Je pravda, že teď zrovna ne. Jenomže jinak je těžko rozumět tomu, co vlastně chtěl vyjádřit. Přinejmenším je zřejmé aspoň to, že se mu nelíbí některé moderní genderové teorie.
Navíc se lze opřít o to, co papež říkal kdysi, když ještě nebyl papežem. Necelý rok před svým zvolením vydal jako kardinál a prefekt Kongregace pro nauku víry dokument adresovaný biskupům katolické církve. V něm mluví sice poněkud suchým teologickým jazykem, ale obsah je zcela jasný: "Zatemňování rozdílu mezi podvojností pohlaví má enormní důsledky na mnoha úrovních. Tato teorie lidské osoby, která má za cíl podporovat vyhlídky žen osvobozením od biologického determinismu, ve skutečnosti inspirovala ideologie, které například zpochybňují rodinu v její přirozené struktuře dvou rodičů – otce a matky."
Máme se rádi a uznejte toPochody gayů a lesbických žen jsou jen jednou stránkou věci, která působí na veřejnost často dost bizarně. Spor se však nevede o to, jak esteticky působí vystoupení aktivistů, ale o přiznání či nepřiznání dalších práv lidem deklarujícím vztah k osobám téhož pohlaví. Podle mnoha církví, nejen katolické, jde v sexuálním vztahu osob stejného pohlaví o cosi nepřirozeného. Odpůrci gayů a lesbiček mluví zase o nepřirozených vztazích, nemoci a získaných úchylkách. Homosexuálové tvrdí, že jde o orientaci, která je jim vrozena, a že mají právo na partnerský život se vším všudy. |
A dodává: "Prakticky tak činí homosexualitu a heterosexualitu rovnocennými v jakémsi novém modelu mnohotvárné sexuality." Když to převedeme do běžné řeči, jde o to, že správná sexualita má jen jednu podobu, a to je sex mezi mužem a ženou, kteří žijí v platném manželství. V praxi to znamená, že když jde o sex, tak katolík většinu věcí nesmí. Nesmí mít předmanželský a mimomanželský pohlavní styk, nesmí používat umělou antikoncepci, nesmí masturbovat, aplikovat přerušovanou soulož a mít pohlavní styk s osobou stejného pohlaví.
Nejen to.
Zákazy sahají i do oblasti myšlení, takže za těžce hříšné se považuje už to, když se někdo dobrovolně zabývá "nevhodnými" sexuálními fantaziemi, které by ho mohly vzrušit. Že jde o pravidla dost přísná, vědí dokonce i sami představitelé církve. V 70. letech jeden kanadský kardinál na celosvětovém setkání biskupů poznamenal, že se věřícím těžko vysvětluje, proč církev odpouští vraždu, ale neodpouští antikoncepci.
Nutno uznat, že to, co řekl Benedikt XVI., není žádná závratná novinka, církev takové věci učí, kam paměť sahá. Církvi lze jistě vytýkat mnohé, ale sotva by jí někdo mohl předhazovat, že by někdy na něco podstatného ze své nauky změnila názor. Proč to tak je? Jedním z důvodů je způsob argumentace, jaký církev používá. Vzdor tomu, že církev operuje neustále se zjevením a posvátnem, používá často také pojem "přirozené". Nějaké jednání je podle katolíků přirozené a nějaké zase nepřirozené. Třeba to, že se nemá vraždit a krást, ví každý, protože je to součást přirozené morálky. Na to člověk nemusí být křesťan, aby tohle věděl.
Vše má svůj účel
A podobně církev postupuje i v oblasti sexuality. Vychází tady z učení pohanského filozofa Aristotela, který soudil, že všechno na světě má nějaký účel. Nohy jsou tu od toho, aby člověk mohl chodit, a zuby od toho, aby mohl kousat. I mraky mají svůj účel, protože bez nich by nemohlo pršet. Ve světě můžeme vidět jakýsi systém, kde má všechno svůj účel.
Tuto myšlenku pak převzali středověcí myslitelé, třeba významný církevní myslitel 13. století Tomáš Akvinský. Kdybychom to řekli srozumitelně, mohli bychom použít citát Jana Wericha, který si lidé kdysi rádi dávali na svých pracovištích pod sklo pracovního stolu: "Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není." Zas takové moudro to není, ale celkem přesně to vyjadřuje, že k lidské přirozenosti něco patří a něco ne. A to se podle církevních autorů týká i sexuality.
Podle Tomáše Akvinského lidé nesmějí dobrovolně plýtvat spermatem, protože to je určeno k plození. Kdo to činí dobrovolně, dopouští se hříchu. Když se tedy homosexuálové dopustí pohlavního aktu, plýtvají spermatem a jednají proti Boží vůli. Takže je to hřích.
Chodit se dá i po rukou
Filozof Stephen Law z londýnské Heythrop College však uvádí jednu námitku, která napadne zřejmě každého. "Podívejme se třeba na chůzi po rukou. Na tom jistě není nic morálně závadného. Cirkusoví umělci a akrobaté to dělali vždycky. Nikdo, dokonce ani nejoddanější katolíci, je za to neodsuzoval. Tak proč Tomáš Akvinský neodsoudil i činnost cirkusáků?" Tak snadno však Tomáše na lopatky položit nelze, protože byl dost dobře vytrénovaný v předjímání námitek protivníků.
Tomáš konstatuje, že je možné použít lidské údy i jinak, než odpovídá jejich přirozenosti, pokud jde o dobro člověka jako celku. Chození po rukách nijak neohrožuje Boží úmysly s člověkem, zatímco homosexualita ano, protože lidé se mají rozmnožovat. Toho homosexuálové nejsou schopni, a tedy jednají špatně.
Bernard Francis LawNarozen v roce 1931. Bostonský arcibiskup a kardinál se stal jednou z obětí afér kolem sexuálního zneužívání v katolické církvi. Ne proto, že by sám něco provedl, ale kvůli tomu, že některé případy zneužívání nejspíše kryl a jiným nevěnoval pozornost. Přemisťoval provinilé kněze z farnosti do farnosti a některá obvinění zřejmě dostatečně nevyšetřil. V roce 2002 ze svého úřadu odstoupil. Na odškodném vyplatila arcidiecéze miliony dolarů a musela zavřít 65 farností. |
Na to Stephen Law celkem logicky říká, že pokud někdy člověk může chodit po rukách a není na tom nic závadného, tak může i své pohlavní orgány někdy použít jinak než jen pro plození dětí. Také říká, že ne všechno, co je pro člověka výhodné z hlediska evolučního přežívání, třeba ovládání a podřizování si druhých, je morálně správné.
Abychom byli spravedliví, problém homosexuality se netýká jenom katolíků, ale zasahuje i další velké tradiční církve. Když byl v roce 2003 v USA vysvěcen v tamní episkopální církvi homosexuál na biskupa, znamenalo to vážnou roztržku. Pravoslavný moskevský patriarchát vyhlásil: "‚Vysvěcení‘ biskupa-homosexuála činí nemožným jakékoliv stýkání se s ním samotným i s těmi, kdo ho ustanovili. Nemůžeme spolupracovat s těmito lidmi nejen v oblasti teologického dialogu, ale ani v humanitární a nábožensko-společenských sférách." Jinými slovy, když světíte homosexuály na biskupy, nebudeme se s vámi bavit.
Pokud jde o přísnost ohledně sexuálních norem a důraz na sexualitu jako nástroj plození, není to jen záležitost církevních hodnostářů. Anglický spisovatel Gilbert K. Chesterton, jinak známý svým ostrým úsudkem a smyslem pro humor, volil tvrdá slova: "Antikoncepce je horší než eugenika (šlechtění lidského rodu), protože vypouští ze zrození tajemství a zachází tak s dětmi hůř než s koťaty, poněvadž koťatům se aspoň povolí se narodit předtím, než se odstraní." O pravidlech pak řekl známou větu: "Nikdy neodstraňujte plot, pokud nezjistíte, proč byl postaven."
Proč by to mělo vadit?
Proti těmto normám a výzvám však stojí zase zcela jiné pojetí, které vidí sexualitu i homosexualitu jinak. Sociobiolog Edward A. Wilson dokonce naznačuje, že v některých ohledech bývala v lidských kulturách homosexualita lidskému rodu přínosná: "Homosexuální členové primitivních společností mohli pomáhat příslušníkům stejného pohlaví, když ti lovili nebo byli zaměstnáni sběrem nebo také při domácích pracích v pravěkých sídlech. Zproštěni zvláštních závazků rodičovské péče měli postavení, ze kterého mohli svým blízkým příbuzným obzvláště účinně pomáhat. Mohli také přijímat role proroků, šamanů, umělců a pamětníků kmenových vědomostí."
Na to by církev zřejmě namítla, že nemá nic proti homosexuálům, ale proti tomu, aby svou orientaci realizovali fyzicky. Fakticky to však znamená požadavek celibátu po lidech, kteří se pro něj dobrovolně nerozhodli. Zda chtít po lidech takové úsilí, které je poměrně heroické, je sporné.
Církev sama ostatně uznává, že pohlavní styk je zároveň poutem lidského vztahu a nejde jen o rození potomstva. Proto – i když odmítá umělou antikoncepci – povoluje sledovat plodné a neplodné dny a zařídit se podle toho.
Jenže proč je vlastně církev tak opatrná, pokud jde o sexuální morálku? Jeden důvod nás napadne, když sledujeme dění v církvi v posledním desetiletí. Církví otřásla na přelomu století řada skandálů. Vídeňský kardinál Hans Hermann Groer byl obviněn z pedofilie a udržování homosexuálních vztahů. Musel nakonec odejít ze své funkce. Z rakouské církve tehdy odešlo přes 40 tisíc věřících. Katolická církev v USA, především v bostonské arcidiecézi musela vyplatit miliony dolarů na odškodnění obětem sexuálního zneužívání ze strany duchovních.
Abychom však byli spravedliví, církev dobře ví, že nejde o peníze, ale o hodnověrnost, protože s ní stojí a padá. Za staletí se však naučila jisté tvrdosti, kterou si odrazuje i lidi, kteří by jinak stáli na její straně. A také lidi, kteří by jinak její oporu chtěli a potřebovali.
