Služba eBooks on Demand digitalizovat mimo jiné vzácnou starou technickou literaturu, která má vedle poznávací rovněž často vysokou výtvarnou hodnotu. Nejen pro badatele to je neocenitelná služba, protože uživatelé mají v elektronické podobě knihu, která je pro ně in natura dostupná daleko obtížněji - minimálně už tím, že je k dispozici pochopitelně jen prezenčně.
V případě Národní technické knihovny se službou EOD zpřístupňuje zejména její historický fond, který je pozoruhodný svou skladbou. Pod zdánlivě pouze technickým obsahem totiž skrývá velké kulturně-historické dědictví, jehož badatelskou, ale i jen zájmovou hodnotu mohou s velkým užitkem exploatovat nejen kulturní historici, historici umění a celá řada jiných humanitních i technických profesí.
Národní technická knihovna v Praze, otevření 9. 9. 2009
Jedno srovnání s Němci
Důvod, proč tento úžasný knižní fond v časovém rozpětí od první poloviny 16. století do prvních desetiletí století minulého využívají většinou toliko studenti a jiní uživatelé technických profesí, je ten, že se u nás nedostatečně, pokud vůbec přednáší na vysokých školách technického i humanitního směru filozofie, sociologie a historie techniky.
Pro kontrast se podívejme do sousedního Německa. Přední filozof techniky Günter Ropohl působil jako řádný profesor filozofie technologie na Goethe Universität ve Frankfurtu nad Mohanem a vychoval celé generace studentů s povědomím o kulturní dimenzi techniky. Další z předních filozofů techniky Hans Lenk působil na Universität Karlsruhe, která je zároveň předním badatelským ústavem na tomto poli.
Důvod, proč je filozofie techniky zařazena do studijního programu řady německých univerzit výrazněji, na rozdíl od těch našich, je ten, že se v Německu, na rozdíl od nás, chápe technika nejen z její technicky autonomní stránky, ale rovněž a především jako kulturní fenomén.
Proč nejsme v tomto ohledu rozvinutou evropskou zemí? V široké laické i odborné veřejnosti čile přežívá houževnatý předsudek, že technická literatura stárne daleko rychleji než ostatní obory. Z tohoto důvodu se její historií, tím méně pak filozofií a sociologií zabývá méně osob, než je tomu u historie jiných oblastí lidské činnosti. Také proto není historický fond Národní technické literatury využíván úměrně k pokladům, které skrývá.
Litvínovská hraběcí manufaktura na výrobu sukna - ilustrace z knihy Jana Josefa Valdštejna vydané v Praze roku 1728 nazvané DesIgnatIo IConographICa OberLeVtensDorfenses PannarIas OffICInas VVLgo FabrICas PenICILLI arbItrIo Representans
Tak pravil Heidegger
Proslulý německý filozof Martin Heidegger v přednášce z roku 1953 Otázka techniky (česky 2004) pronesl: "Protože bytnost techniky není nic technického, musí se bytostné zamyšlení nad technikou a rozhodující vyrovnávání se s technikou udát v oblasti, jež je na jedné straně s bytností techniky příbuzná a na druhé straně je od ní přece jen zásadně odlišná."
Jestliže tedy ona "bytnost techniky není nic technického", pak bychom se jí měli zabývat více než jinými oblastmi také proto, že ničím jiným nejsme tolik podmíněni či spíše denně podmiňováni než právě jí. A protože "bytnost techniky není nic technického", je důležité vědět, co je technika a jak moc je přítomna v základech našeho života. Technika nejsou přece jen prostředky, nástroje, ale hlavně způsob, jakým se vztahujeme ke světu a k sobě samým. Máme příliš sklon spatřovat v technice něco vysoce specializovaného, ale technika je právě univerzální součást našich životních okolností.
Filozof Martin Heidegger
Heidegger na své myšlenkové cestě k technice dospěl k pojmu Ge-stell (do češtiny se nepřekládá): "Onen vymáhavý nárok, který člověka soustřeďuje k tomu, aby to, co se odkrývá, zjednával jako použitelný stav zásob, pojmenujeme tedy nyní slovem Ge-stell, ustanovující zjednávání."
Znát tento "vymáhavý nárok" techniky potom není výhradní záležitostí specializovaných studií, nýbrž to je naléhavý úkol pro každého, kdo chce porozumět sám sobě, společnosti, v níž žije i světu okolo.
Co je také dobré číst
Vedle klasických a nejdůsažnějších úvah o technice od Martina Heideggera je třeba znát to, co napsali o technice Hannah Arendtová, Hans Jonas, Theodor Wiesengrund Adorno, Günther Anders, Karl Popper, Kurt Hübner, Odo Marquard, Arnold Gehlen, Friedrich Rapp, Albert Borgmann, Alois Huning nebo Don Ihde s vynikající prací Existencial Technics a mnoho dalších. Jsme-li na české půdě, neměli bychom zapomenout nestora filozofie techniky u nás Ladislava Tondla.
Od chvíle, kdy Ernst Kapp podal první ucelenou reflexi techniky v díle Grundlinien einer Philosophie der Technik (1877), se filozofie techniky stala důležitou součástí filozofie jako takové. Nemá cenu přetěžovat nejširším čtenářským vrstvám určený článek dalšími jmény důležitými pro filozofii techniky, tím méně se pak ještě pouštět do sociologie techniky, spjaté zejména se jménem Jacques Ellul a další, ale je načase přehodnocením skladby univerzitních programů konečně zařadit myšlení o technice do univerzitní výuky výrazněji a kvalitněji.
Zpráva o minulosti: Praha, Národní technickémuzeum - tramvajová parní lokomotiva Gartenau, transport do depa Chomutov, září 2007; ilustrační foto
Rozšíří-li se okruh univerzitně vzdělaných osob, které budou profesně vyrůstat v atmosféře povědomí o kulturních hodnotách techniky, rozšíří se tyto vlny nutné rezonance i na střední školy a budou se šířit dál. To je snad realistický optimismus vzhledem k důležitosti techniky v lidském životě. Oswald Spengler hovoří v knize Der Mensch und die Technik, že " technika je taktikou celého života". A tuto taktiku máme nechat nepovšimnutě zanedbanou?
V historickém fondu Národní technické knihovny je velké množství knih, které nejsou jen dokladem změn historického diskursu, ale i prostředkem k porozumění technice v době, kdy jsme zaslepení dynamikou jejího vývoje. Když si osvojíme větší část obsahu těchto knih, získáme nuancovanější obraz o technice nikoli jako o univerzu věcí, které nás obklopují, a přístrojů, pomocí nichž dosahujeme svých cílů, nýbrž o technice jako o způsobu našeho vztahování se ke světu. A možná nahlédneme, že nežijeme v nějakém divokém víru technologických inovací, protože jsme stále obklopeni reáliemi, s nimiž se můžeme setkat v renesančních či barokních knihách zařazených pod titulem technika.
Přezíravost plynoucí z neporozumění
Žijeme v době, která v hierarchii hodnot staví vědu a techniku na nejvyšší stupeň, ale přitom nemáme ani matné povědomí o tom, co věda a technika jsou. Neznáme základní díla, která si tyto otázky pokládají, ani historii toho, co předcházelo jejich historicky ojedinělého triumfu. A jestliže je ona doba vědeckého a technického triumfalismu pryč, pak o to příhodnější je začlenit obě oblasti do našeho úsilí jim porozumět.
I tak se utváří vztah ke světu: Národní technické muzeum, akce Pražská muzejní noc, červen 2008
Všechna ta přezíravá gesta vůči vědě od vrcholných ústavních činitelů pocházejí právě odtud, z hluboce zakořeněného nepovědomí o tom, co technika a věda vlastně jsou. Bude-li ve společnosti rezonovat vědomí důležitosti základního výzkumu, nebudou si moci dovolit ústavní činitelé směrodatnost vědy a techniky zpochybňovat.
Homo technicus totiž není abstrahovaný výtvor. Je to dimenze přítomná v člověku, rozměr, pomocí něhož se se světem vypořádáváme. Technika proto není do sebe uzavřeným světem, ale prostředím naší každodennosti. Znát její historii a v lepším případě i filozofii se v dlouhodobé perspektivě individuální i společenské vyplatí.
"Absence světa", o níž hovoří Hannah Arendtová v knize Vita activa nás přece nemusí provázet stále. A pokud ano, pak jsme toliko na svůj biologicky provozní základ omezené a navzdory podnětům materiálního světa chudé bytosti.
Litvínovská hraběcí manufaktura na výrobu sukna - ilustrace z knihy Jana Josefa Valdštejna vydané v Praze roku 1728 nazvané DesIgnatIo IConographICa OberLeVtensDorfenses PannarIas OffICInas VVLgo FabrICas PenICILLI arbItrIo Representans
