„Předpokládáme, že se změní spotřebitelské chování občanů, že budou používat ochranné prostředky, když přijde například chřipková epidemie nebo když bude mít někdo rýmu. Lidé v Asii to už dělají, protože byli vyškoleni nemocí SARS,“ říká Dudák.
Jak firma zvládla koronavirovou krizi?
Do půlky března jsme fungovali celkem normálně, pak ženy odcházely domů s ošetřovným starat se o děti, pět až deset procent zaměstnanců zůstávalo doma. V dubnu nám pak náhle vypadlo 45 procent tržeb. Všechny nábytkářské řetězce, které tvoří skoro polovinu našeho odbytu, přestaly odebírat zboží. I ostatní segmenty jako obalový a textilní průmysl začaly oslabovat.
Jak moc složité období to bylo?
Duben jsme ustáli, byť s nulovým ziskem. Vyráběli jsme na sklad. Věřili jsme, že se doba vrátí do rozumného ekonomického fungování, což se potvrdilo. V červnu už nestíháme dodávat. Během měsíce jsme přišli o všechny zásoby. Ekonomiku firmy budeme hodnotit až na konci roku, ale zřejmě budeme mít pokles tržeb o zhruba deset procent. Přitom bychom měli zůstat v plusových číslech.
Před pár dny jste rozjeli výrobu nanorespirátorů na nové lince za sedm milionů korun. Produkovali jste během koronakrize i roušky. Jak moc vám to pomohlo přežít?
Není tajemstvím, že jsme Zlínskému kraji a státu dodávali roušky z nanovláken za 37 korun. Když jich vyrobíte milion, tak nějaké tržby přijdou. Zdaleka však nevyrovnají pokles z jiných oblastí. Navíc když jsme do výroby roušek a respirátorů z nanovláken investovali desítky milionů korun. Máme dvě linky na nanotextilie, ze kterých vyrábíme roušky na jednom automatu. Pár dní už také děláme respirátory na první lince, druhou bychom rádi přidali do dvou měsíců.
Považujete to za dobrou investici do budoucna?
Pokud ročně nevyrobíme osm až deset milionů roušek a respirátorů, bude to zmařená investice. Budeme ale připraveni na další období, v němž bychom měli být soběstační, řekněme alespoň Morava. Věřím, že si naši vládní činitelé uvědomí, že je potřeba, aby se tady výrobní kapacity udržely. Nejde jen o nás, takových firem je více. Některé se jistě dostanou do problémů.
Jak máte zajištěný odbyt ochranných prostředků?
Výrobu respirátorů FFP2 jsme rozjeli před pár dny, získali jsme certifikaci pro prodej výroků na území České republiky, nyní usilovně pracujeme na další certifikaci, abychom je mohli i vyvážet. Věřím, že budeme dodávat státním institucím, aktuálně máme nabídku na ministerstvu vnitra, rádi bychom dodávali Správě státních hmotných rezerv. Česká republika také podala nabídku do centrálního skladu Evropské unie. Chceme vybudovat značku, která bude důvěryhodná, nabízet výrobky, jež se vyplatí mít doma ve skříni.
Respirátor by se měl stát běžnou pomůckou člověka?
Stane se běžnou pomůckou člověka, který se bude cítit ohrožený v hromadných dopravních prostředcích, zejména v letadlech. V klimatizacích letadel se viry přenášejí, protože v nich nejsou tak kvalitní filtry. I na to se chceme zaměřit – dokážeme vyrábět filtry, které jsou schopny zadržet viry v klimatizacích letadel.
Bavíme se o nanovláknech?
Ano. Zajímavé je, že letos v lednu se na nás obrátili čínští výrobci respirátorů s tím, že mají nedostatek materiálů na výrobu filtrů. V Číně se dělo s předstihem to, co potom v Česku a v Evropě. Vyvinuli jsme filtr na konci února, ale to už začaly být problémy i tady. Takže jsme tam žádné výrobky neposlali.
Uvědomovali jste si tehdy hrozbu viru?
Zaspali jsme jako skoro všichni. Přemýšleli jsme o tom, že by se mohl koronavirus dostat i k nám, ale když byla první vlna nemoci SARS v roce 2002, tak až sem nedorazila. Měli jsme jinou zkušenost. Začali jsme to vnímat silněji až v únoru. Proto by byla škoda, kdybychom se z toho nepoučili a nebyli připravení. Pokud používání ochranných prostředků akceptujeme jako součást běžné výbavy člověka, mohla by klesnout běžná nemocnost.
Můžete to upřesnit?
V Asii je to už docela běžné, například v metru. Jde o to, že oni nechrání jen sebe, ale současně nechtějí druhým způsobovat potíže. Kdyby se to zavedlo tady, tak koronavirová krize může mít dlouhodobě příznivý dopad. Bez ohledu na náš byznys, na který má naopak velký dopad nemocnost, jež je tady větší než v Číně nebo v USA.
Jak moc rentabilní výroba roušek a respirátorů bude?
Na začátku jsme náklady moc neřešili, i proto, že existovaly katastrofické scénáře, jak koronavirus krutě dopadne na velkou část obyvatel. Ale nelámeme si hlavu s dlouhodobou návratností, prostě tomu věříme. Místo toho, abychom si koupili třeba jachtu, jsme investovali do něčeho, co je užitečné.
Míváte problémy s dodávkami státu?
Někdy dochází ke zvláštním situacím. Třeba když Správa státních hmotných rezerv požaduje třívrstvé roušky. My jí můžeme dodat pětivrstvé, jež splňují všechny evropské normy. Pro ni ale pětivrstvá rouška znamená nedodržení kvalifikačních předpokladů. V současnosti má stejná instituce otevřený tendr na dodávku respirátorů FFP2, ale my jsme diskvalifikovaní.
Proč?
S ohledem na okolnosti máme jen zkrácenou certifikaci pro výrobu respirátorů, nyní platnou na tři měsíce. Celá Evropská unie ji využívá jako dostatečnou po dobu pandemie. Obsahuje řadu náročných testů, ale v plné certifikaci navíc řešíte i to, jestli respirátorem proteče parafínový olej nebo jestli ho bude ucpávat dolomitový prach. To není pro civilní použití nebo nemocniční prostředí důležité. Plná certifikace ale trvá pět měsíců, takže i kdyby jí naše výrobky zřejmě vyhověly, tak si ji nestihneme v termínu vyřídit. Přitom jde o zakázku na 1,4 milionu respirátorů, v objemu několik desítek milionů korun.
Kdy jste začali s výrobou nanovláken?
První výrobní linku jsme si pořídili v roce 2012. Není jednoduché vyrobit kvalitní nanovlákno, které musí být pro filtraci stejně tlusté nebo spíše tenké. Jen pro představu: na metru čtverečním je jenom půl gramu nanovlákna. Nejlepší výrobní technologie stojí desítky milionů korun. Díky nanovláknu ale můžeme garantovat životnost respirátoru FFP na dva až deset let.
Jaká je na trhu konkurence?
Pokud jde o roušky, tak obrovská. Existuje zhruba deset tuzemských výrobců, z toho polovina používá nanovlákna. U nanorespirátorů není konkurence tak velká, už kvůli náročným certifikacím a složité výrobě vláken.
Jaká je situace na trhu ohledně kvality výrobků?
Je to velká anarchie: některé firmy nabízejí necertifikované výrobky, jiné u nich uvádějí vlastnosti, které nemají. Mělo by se začít s kontrolami. Myslím si, že řada těchto výrobců skončí. Pak budeme roušky a respirátory zase dovážet z Asie. Od nás si je koupí ten, kdo bude chtít, aby ho skutečně ochránily.
