„Rozhodně jsme nechtěli rozebírat aktuální situaci v Turecku,“ konstatoval s úsměvem jeden z pořadatelů ze spolku Jižní Valašsko Miroslav Maňas. „Spíš naopak, chtěli jsme lidem ukázat hlubokou historii, o které možná tolik neví. Přitom každý má zažité po generace nazpět, že Turky tady lidé brali jako hrozbu a region jejich vpády hrozně trpěl,“ vysvětlil.
V místním přírodním skanzenu a ekoparku na Trhovisku se v sobotu sešla více než stovka komparzistů z historických skupin z Brna, Vyškova, Nového Jičína, Kroměříže, Bratislavy i Lučence. Návštěvníkům ukázali, jak turečtí, tatarští, uherští i domácí bojovníci na přelomu 17. a 18. století žili, jaké nosili oblečení a zbraně, jaké měli zvyky, jak probíhal jejich výcvik nebo co jedli. Představovali mušketýry, portáše, vesnické rebely, knechty, ale i turecké elitní vojáky tzv. janičáře.
Na Valašsko mířili v rámci menších bojů během třicetileté války i proto, že blízko nebyla profesionální císařská posádka a jejich útoky tak měly větší úspěch.
„Valaši ale byli ukrytí v horách, které výborně znali a díky tomu cestu útočníků často ztížili,“ upozornil Evžen Petřík z historické skupiny Biskupští Manové z Kroměříže.
Jeden z krvavých nájezdů si zažili i návštěvníci sobotní akce. Pověst o krádeži zvonu spojenou s útokem uherských a tureckých vojsk a povražděním vesničanů pro dokreslení tehdejších vojenských praktik ukončili pořadatelé veřejnou popravou zvoníka.
„Napichování na kůl patřilo k typickým trestům používaným tureckými vojsky,“ doplnil Maňas.
