Před lety to bylo nepředstavitelné, teď to bude realita. Znesvářené strany, které se dlouhé roky přou kvůli Vodovodům a kanalizacím Zlín, se pokusí dohodnout.
Moravská vodárenská, která je součástí koncernu Veolia a provozuje se zisky zlínské vodárny, využila takzvané mediace, což je institut, který umožňuje mimosoudní dohodu.
Její zástupci si za přítomnosti určeného mediátora sednou za jeden stůl s vedením Otrokovic a Fryštáku, tedy měst, která u okresního soudu napadla žalobami dvě klíčové smlouvy, na jejichž základě koncern vodárny provozuje.
Soudní řízení, které se toho týká, proto bylo přerušeno. První setkání stran se uskuteční v červenci.
„Všechny strany sporu souhlasily s přerušením řízení, aby se prostřednictvím mediace pokusily věc vyřešit dohodou. Současně se dohodly na osobě mediátora,“ potvrdil soudce Jiří Němec, který případ řeší.
O tom, jak mediace dopadne, se dá dnes jenom spekulovat. Nicméně Moravská vodárenská naznačuje, že pokus o smír myslí vážně.
„Jsme přesvědčení, že pokud existuje, byť teoretická, možnost dosažení smírného řešení, jsme povinni ji využít. Proto jsme se rozhodli tento postup navrhnout, což také soud i ostatní strany sporu přijaly,“ přiblížil ředitel Moravské vodárenské Martin Bernard.
„Mediace je v českém právním prostředí poměrně nový institut a lze si od ní slibovat nový pohled na vzájemné vztahy, které jsou dlouhé roky zatíženy vzájemnou nedůvěrou,“ doplnil.
Jak soudy zareagují na neplatnost klíčové valné hromady?
Otrokovice a Fryšták vystupují dlouhodobě kriticky vůči současnému modelu fungování vodáren. Opírají se mimo jiné o dřívější verdikt Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodl, že valná hromada vodáren v roce 2004, kde se schvaloval prodej části podniku (na což navazoval jeho pronájem), byla neplatná.
Na tomto základě požadují po zlínském okresním soudu, aby prohlásil klíčové smlouvy o prodeji a pronájmu podniku také za neplatné. Pak by se vodárny mohly vrátit zpátky do rukou měst a obcí, které jsou jejími akcionáři.
„Postoj Otrokovic se nemění,“ potvrdila otrokovická starostka Hana Večerková. „Zatím nevíme, co nás u mediátora čeká. Pokud to ale půjde, budeme hledat schůdné řešení, protože soudy se hodně vlečou,“ doplnila.
„Soudní spory představují dlouhodobou časovou i finanční zátěž. Takto vynaložený čas i finanční prostředky by mohly být v obou městech využity na rozvoj vodárenské infrastruktury, zlepšení služeb zákazníkům a na další investice,“ vzkázal Bernard.
Mediace nebývá využívána příliš často. „Má umožnit, aby si strany sporu méně formálním způsobem vyjasnily svá stanoviska a třeba mohly dosáhnout dohody. Po třech měsících soud většinou vyzve účastníky, aby mu sdělili výsledek mediace,“ přiblížil mluvčí zlínského okresního soudu David Kolumber.
Podle něho může k dohodě reálně dojít, nebo si třeba už na prvním setkání zúčastnění sdělí, že společnou řeč nenajdou. „Jde o to vytvořit prostor pro jednání,“ zmínil Kolumber.
Města podala žaloby už v roce 2005. Zlínský soud nejprve řízení přerušil do doby, než bude rozhodnuto o platnosti valné hromady vodáren z roku 2004. Potom Moravská vodárenská neúspěšně navrhovala, aby případ řešil rozhodčí soud.
Hlavní líčení se konalo zatím jenom jednou, předloni v září, skončilo ale po pár minutách. Právníci dceřiné společnosti koncernu přinesli obsáhlý doplňující materiál, s nímž se soudce musel seznámit. Otrokovice a Fryšták to považovaly za obstrukci.
O platnost smluv se vede pře také u olomouckého okresního soudu, kam se obrátilo vedení zlínských vodáren. Rozhodnuto ještě nebylo. Vodárny v žalobě na rozdíl od Otrokovic a Fryštáku navrhují, aby soud rozhodl, že jsou smlouvy platné.
