Stojí na okraji malé slovácké obce, nesousedí s žádným domem a žádnému běžnému se ani nepodobá. Je to earthship, v českém překladu zeměloď.
Zezadu se dá jednoduše minout, protože je téměř schovaná pod terénem. Jižní strana, která směřuje do polí, je naopak celá prosklená, stejně jako střecha a strop v jednom. Boky zakrývají stěny z pneumatik zasazené do terénu.
Popisovat tento dům není úplně jednoduché. Zvenčí i uvnitř je totiž jiný, než jsme zvyklí.
„Je to můj experiment, takový pokus,“ usmívá se majitel, stavebník a investor v jedné osobě Karel Šebela.
Česká legislativa je oproti cizině přísnější
Při vysvětlování nezapře své nadšení, technické schopnosti, smysl pro detail a vysokou míru kreativity. Třeba sklon skleněné jižní stěny si vypočítal sám, přestože jde o jednu ze zásadních věcí, na kterých je zeměloď závislá. Každý správný stupeň může přinést více slunečního svitu a tepla.
Odborníci na takové stavby však v Česku nejsou. Šebela proto chodil na přednášky amerického architekta Michaela Reynoldse, který netradiční domy dělá po celém světě už čtyřicet let. Pořád jsou ale výjimečné.
V zahraničí se staví z levných odpadových materiálů. Pneumatik, skla, lahví, písku nebo i plechovek. Tuzemská legislativa tohle nedovoluje a tak se zlechovský stavitel přizpůsobil českým zákonům.
Smyslem je postavit budovu, která nebude mít příliš vysoké pořizovací náklady a bude soběstačná a pasivnější než dnes známé pasivní domy.
„Tento dům si umí sám vyrobit elektřinu a vodu,“ vysvětluje Šebela.
Na světě jsou stovky zemělodí
Dům, který se vymyká zažitým stavebním parametrům, dokázal postavit a zkolaudovat jako první v Česku. V Kutné Hoře vzniká obdobná stavba pod hlavičkou občanského sdružení (více zde), stejně tak v Sedlišti u Sázavy, kde ji staví už čtyři roky (více zde). V Evropě je zemělodí zhruba dvacítka, na světě stovky.
Jde o budovu s vlastní výrobou energie i vody a se složitým systémem, který využívá sluneční energii, dešťovou vodu nebo zbytkové teplo z půdy.
Není napojená na žádnou veřejnou síť, nepotřebuje kanalizaci a vodovod ani elektrické sloupy. Promyšlený systém znamená, že dešťovou vodu dokáže využít i třikrát. Na umývání, zavlažení rostlin a splachování.
Šebela na něm pracoval několik let. Většinou sám, s kamarády nebo známými řemeslníky. I proto náklady na obytnou část nepřekročily 700 tisíc korun.
„Do jedné pneumatiky se vešla tři kolečka hlíny a za den jsem jich nahutnil osmnáct,“ připomíná.
Zeleninu a ovoce pěstuje hydroponicky
Studie dokazují nezávadnost pneumatik. Ve Zlechově ale slouží jen jako opěrné zídky.
Dům není trvale obydlený, i proto ho Šebela stále vylepšuje. Propojil ho například s aquaponií.
Nad obytné přízemí postavil skleník, ve kterém si celý rok bude hydroponicky, tedy s využitím odpadu z ryb, pěstovat zeleninu a ovoce. Už ochutnal vlastní jahody, ředkvičky, salát, bylinky i pstruhy.
Pro zájemce o alternativní bydlení pořádá prohlídky, na kterých se scházejí lidé z celé země.
„Kompletně hotový dům a permazahrada ale nebude nikdy. Je to o cestě, ne o cíli,“ dodal Šebela.
